Vzácné sestry sv. Jana Jeruzalemského – duše Maltézského řádu

Vedle mužů řeholníků Řádu sv. Jana Jeruzalémského (komunitní řeholní život je dnes u rytířů spíše výjimečný) dodnes existují i dva ženské konventy tohoto Řádu. Jsou tedy velmi vzácné a spíše ve stínu svých mužských protějšků.

Vedle mužů řeholníků Řádu sv. Jana Jeruzalémského (byť komunitní řeholní život je dnes u rytířů spíše výjimečný) dodnes existují i dva ženské konventy tohoto Řádu. Jsou tedy velmi vzácné a spíše ve stínu svých mužských protějšků. Za zakladatelku ženské větve Řádu sv. Jana Jeruzalémského je považována Sancha Kastilská (1154-1208). Manželka aragonského krále Alfonse II. po ovdovění složila řeholní sliby ve španělském klášteře Sijena řádu sv. Jana. Založení Sijeny následně inspirovalo vznik dalších komunit řeholnic řádu sv. Jana Jeruzalémského ve zbytku světa. Klauzurní řeholnice sv. Jana Jeruzalémského dodnes obývají klášter San Juan de Acre v Salinas de Añana ve Španělsku; stejně jako klášter svaté Uršuly ve Valletě na Maltě.

Na fotografii z roku 1906 můžeme spatřit řeholní oděv převorky zaniklého maltézského konventu Královského kláštera Santa María de Sijena, který byl prvním ženským konventem sv. Jana na světě.

Převorka konventu Santa Maria de Sijena

Znak konventu Santa María de Sijena (poděkování malíři Lubomíru M. Kreuzovi)

Královský klášter Santa María de Sijena (také Sixena a Sijena) je klášter z dvanáctého století, který se nachází v obci Villanueva de Sigena (Monegros, Huesca) a nechala ho postavit zmíněná Sancha Kastilská (královna choť Alfonse II. Aragonského) jako klášter pro špitální řeholnice. K založení Santa María de Sijena došlo 23. dubna 1188, kdy do ní vstoupily řeholnice Řádu svatého Jana Jeruzalémského, které patřily z velké části k rodinám vysoké aristokracie (královská rodina a pokrevní linie urozených a bohatých aragonských rodů). Ženy a dívky vytvořily komunitu se třemi třídami neboli stavy: sorores nebo domne (klauzurní řeholnice), iuniores (dívky vychovávané řeholnicemi, které žily v klášteře) a media cruz (řeholnice v obedienci a služebnice komunity). Konvent sv. Jana za staletí shromáždil množství uměleckých děl a vzácný archiv, stal se vyhlášeným místem řeholního života dam z nejvyšších aristokratických kruhů Španělského království a byl i místem pohřbů aragonských králů.

Dnešní stav kláštera (wikipedie)

Bohužel v srpnu 1936, v antiklerikální atmosféře tzv. druhé španělské republiky a na začátku španělské občanské války, byl klášter vypálen a srovnán se zemí aragonskými a katalánskými anarchistickými bojůvkami - milicionáři, zachráněn byl pouze románský kostel a královský panteon. Mnoho uměleckých děl bylo zničeno nebo vypleněno a hrobky aragonských králů byly znesvěceny. Tím byl komunitní život zcela podlomen. Řeholnice sv. Jana Jeruzalémského navždy opustily klášter na počátku 80. let 20. století. V roce 1985 přišla do Sijeny skupina řeholnic z komunity Betlémské rodiny, Nanebevzetí Panny Marie a svatého Bruna, které žijí v současném klášteře. Španělská občanská válka postihla i další komunity sv. Jana. 22. ledna 2022 se ve Valencii uskutečnila závěrečná mše diecézního procesu blahořečení sester sv. Jana, matky Patrocinio Chillidy Manes a sestry Visitación Solé Yvern. Byly to dvě profesní řeholnice z Královského kláštera Santa María de la Rápita v Tortose. I ten byl ve 30. letech levicovými bojůvkami zcela vypálen a řeholnice zavražděny.

Panteon aragonských králů

Jedním z charakteristických znaků profesních rytířů a dam (rytířů a dam řeholníků s velkými sliby) řádu sv. Jana Jeruzalémského je šňůra neboli štola vyšívaná nástroji umučení Krista, která se nosí připevněná na krku řádového roucha. Pravidla skládání velkých slibů, schválené papežem Urbanem VIII. a platné dodnes, ukládají profesním řeholníkům a řeholnicím nosit štolu jako symbol trpkého utrpení našeho Pána Ježíše Krista, který za nás trpěl na kříži.

Štola dnes spočívá na levé paži černého řádového roucha s bílým osmihrotým křížem na rameni. Dříve ji nosily profesní řeholnice z různých klášterů řádu sv. Jana Jeruzalémského. Dnes ji používá jen převorka kláštera Sant’Orsola (svaté Uršuly) ve Vallettě.

Štola se skládá z pěti obrázků. V horní části najdeme kříž s kartuší s nápisem Titulus crucis, trnovou korunu,rákos s houbou, kterou setník dal Ježíšovi napít vodu a octa, a svaté kopí, kterým byl probodnut Pánův bok. Následuje svitek s nápisem SITIO (Žízním), kladivo a hřeby, kterými byl ukřižován Pán, a scéna polibku, kterým ho Jidáš zradil v Getsemanské zahradě. V další scéně nacházíme takzvaný Veroničin závoj, tedy kus látky, kterým zbožná žena utírala Ježíšův pot a krev cestou na Kalvárii; a kohout, který svým kokrháním připomínal Petrovi, když mu Pán při Poslední večeři předpověděl, že ho brzy zapře. Pak je tu sloup, ke kterému byl Ježíš přivázán, a důtky, kterými byl udeřen. Na následujícím obrázku je znázorněna bezešvá tunika, kterou byl Ježíš oděn; meč vytažený učedníkem v Getsemanské zahradě; a měšec s třiceti mincemi, které byly zaplaceny Jidášovi za jeho zradu. Páté malbě předchází kartuše s nápisem CONSVMMATVM EST (vše je dokonáno), na němž najdeme kostky, s nimiž vojáci losovali o Pánovu tuniku, džbán, kterým si Pilát Pontský myl ruce, a osmihrotý kříž.

Sestry sv. Jana tak byly vždy kontemplativní duší Řádu. V toku času však drtivá většina jejich konventů zanikla a dnes již existují pouze dva. O to jsou však vzácnější, a právě ty jsem chtěl čtenářům přiblížit.