„Ale dědo, kurva se neříká,...

...máš tu vnučky tak se ovládej, co z těch holek potom má vyrůst“, opře se do mě manželka pro moje prostořeké zaklení. Do nastalého ticha se po špičkách ozve odvážnější z potomků. 

„Ale babi, to se jako dá běžně slyšet, viď Terez?“ Terezka vlažně přikývne, jako že to úplně normálka není, ale jen, „víš babi, skoro normálka“.

Holky (14-17) se dědy zastaly, já slez z pranýře, ale ta moje měla na čele zataženo až tak, že se pustila i do svýho milovanýho potěru s tím, že ať jí neříkají, že je málo zná.

Před chvilkou tu ještě, ač venku prší, svítilo sluníčko. Babi s vnučkama u jídelního stolu mastí čertovy obrázky a já, protože kanastu neumím, sekám v kuchyni palačinky pro potěchu karbaníků. Nevím, co mě to napadlo, asi jsem to viděl v telce, vyhozením přimět ten lívanec udělat ve vzduchu salto a přistát zpět na rozpálený pánvi. To se fakt nepovedlo, já s gustem zaklel a hned, jak už jsem předeslal, dostal od ženy „čočku“.

Ta moje není až taková puritánka, ale někdy mě překvapí. Třeba jako tehdy, když prezident Zeman rozdával metály a ona jen náhodou zavadila o moji telku, když šla kolem.

„Ježíš, jak tam ta ženská sedí?“

Tázavě se na manželku otočím, protože nechápu, co jí pobouřilo. Jen podotknu, že vona tam sedí mezi jinejma proto, aby přebrala vyznamenání za nějakýho hrdinu, kterej asi už nežije.

„Ale jo, to je fajn a je to vod ní hezký, jen si nemůže v takovýhle situaci dát nohou přes nohu, to tam pak nesedí, ale dřepí.“

„Ježíšmarjá, copak noha přes nohu, to je přeci normálka“, bráním paní konšelku, ale váhavě uznávám, že to ve světle reflektorů a zvědavejch kamer, fakt není vono. Puritánka už jen mávne rukou, o hradní ceremonii se vlastně jen otřela, když šla kolem, ale tečku si neodpustila. 

„No, takhle sedět může někde v baru nebo u stolu, na pódiu, je to prostě neslušný. Ale je klidně možný, že to ani neví,“ dodala smířlivě, než si šla po svým.

Základní povědomí, co se smí a nesmí, máme většinou všichni. Tam je to ještě brnkačka, ale někdy naskočí otazníky, co se hodí a nehodí, co je slušný a neslušný, čert se v tom vyznej. Časem se to i mění, třeba v džínách do divadla, žádnej problém. Hodně je to o výchově, tam je ještě šance, ale vliv okolí většinu z nás hněte a tvaruje do nějaký uniformity a kolikrát si toho ani nevšimneme.

Protože se za úplnýho hulváta nepovažuju a taky posílen zastáním mých vnuček, jsem si po krátkým čase anketně odpozoroval, že obecně hrubneme. Stačí skouknout pár akčních filmů, a nezlobte se, říct to musím, tam je to kurva sem, kurva tam. A nemusí to bejt jen americkej krvák, i naše produkce se v tomhle nijak neloudá.

Ten posun je markantní. Vezměme starý kovbojky, ve kterých se poslední dobou programová archeologie naší telky hodně přehrabuje. Ty westerny jsou taky akční, přesto kovbojové i desperáti v nich mluví skoro až spisovně a nechce se mi věřit, že je to jenom dabingem. Nevedu si žádnou statistiku, ale pocitově mi sedí, že dříve se tak natvrdo nemluvilo. Fakt, nic militantně proti, prostě je to tak a já s tím vážně nemám problém. Dokonce pro naší širší potřebu některý výrazy změkčujeme. Třeba „kurňa“ je přijatelnější podobně jako „tý voe“. Tenhle posun má i svůj líc, už se tolik k pánbožkovi nerouháme. Zaklení krucifix nebo šmarjápano, jsem dlouho neslyšel, ale možná mi něco uteklo.

Až k nám opět naše zlatíčka zavítají, a já pro jejich potěchu zase budu sekat palačinky, salta mortale nad pánví ty lívance určitě učit nebudu. V duchu jsem si slíbil, že se polepším. No polepším, starýho psa……, znáte to. Ale můžu si dát trochu pozor na hubu, tedy na ústa. Víte, mám to trošku těžší, jsem kovanej svojí alma mater z pražský periférie, a za tuhle školu ruku do ohně nikdo nedá.