I moje generace měla svoje důchodce

Žádná trága, bylo to normálka, tak proč je to dnes trochu jinak? Já si fakt nevzpomínám, že my, co jsme tehdy chodili hákovat, nadávali na ty, co měli odhákováno a užívali si důchod.

Každá generace má svoje seniory, tak to bylo, je a bude. Ani ti dnešní bojovníci proti dědkům a bábám s tím nic neudělají.

Už nějaký ten rok je tu patrný úsilí, jak se dostat na kobylku těmhle mandatórystům. Že vyzobávají velkej díl našeho společnýho koláče je pravda a ta začíná bejt skoro neodpustitelná. Přesto si myslím, že to není ten hlavní důvod, že je to jen ten pověstnej klacek na bití psa.

Tu mezigenerační nevraživost z velký části nastartovalo, že my, starochové, blbě volíme. No asi jo. Vzpomeňte na „Přemluv dědka, přemluv bábu“. Mádl a Issová se svým apelem, tehdy před volbami, uhodili hřebíček na hlavičku. Nevím, možná herci vnímají boj proti nespravedlnostem trochu jako poslání, něco jako svůj vedlejšák. Někde jsem slyšel, že umělci jsou svědomím národa, a snad proto se k nápadu s vykecáním díry do hlav lelkujících důchodců, přidali další z jejich branže. Zaznělo dokonce i o vychcípání starejch, jinak se to tu prej nepohne (Eva Holubová na DVTV). Herečka Hrzánová tak kategorická nebyla, jen navrhovala, aby senioři před volbami absolvovali nějakej test, esli jim náhodou moc nešplouchá na maják.

Apel našeho art národního svědomí povzbudil i širší obec, a tak se dalo slyšet třeba, že dědkové za volantem zdržují na silnicích a báby se v marketech motají mezi regály jak nudle v bandě a brzdí provoz. Dynamiku života pramenící z dnešních makáčů, to prostě brzdí. Snad proto se mladejm při nalézání novejch pravd daří a hodí se i heslo „Mládí vpřed“. Nic novýho pod sluncem, vždyť to už tu bylo. V padesátých létech tady mladá garda řádila jak černá ruka. I tehdá jejich pravdy byly, stejně jako dnes, z ranku, řezání si větve pod zadkem.

Když skončilo to opojný období pod rudými fanglemi, přišlo v šedesátých letech vystřízlivění a později i kocovina. Ta je v sedmdesátkách držela v ilegalitě a skončila asi až Chartou 77. To tehdá nalezli novou pravdu a přiznávám, že reinkarnace, byť už zestárlý mladý gardy, byla veřejností přijata s nadšením.

Já v tom trochu vidím od mladejch nevděk, ale co, ten přeci vládne světu. Přesto by nebylo od věci, kdyby dnešní důchodobijci připustili, že taky žijí z práce a píle těch, na který hudrají. Bydlí v domech který nepostavili, užívají komfortu u jehož zrodu nestáli. A vůbec, komu se to zdá málo, ať se rozhlídne kolem. Stejně jako dnes oni, i my jsme přišli k prostřenýmu stolu díky předkům, kteří si uměli vyhrnout rukávy.

Momentálně se zdá, že mezigenerační válka trochu utichla. Možná je to z uspokojení, že dědkové a báby dostali ťafku seškrtáním jejich renty, možná tím, že momentálně nehrozí zásadní předvolební klání. Vynechávám volby „flastenců“ do EU parlamentu. Tu máme stejně jako většina i my letití, u zadku.

Ano, na důchody musí někdo někde vydělat, to je fakt. Nedávno mě dojal pirát Michálek s konstatováním, že není možný, aby na jednoho důchodce pracovali dva, co dokáží generovat hodnoty. Ale buďme spravedliví páni konšelé. I vy jste placení z píle a pracovitosti těch, co umí orat a sít. Jen bych se zeptal pana Michálka, esli ví, o kolik víc se musí zorat a osít, aby zbylo taky na ně.