Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Svět dává smysl, jen když není co ztratit

V předvánočním čase si kamarád klempíř zahrál na anděla. Když opravoval lopatky větrného mlýna, utrhl se s ním výtah na střešní tašky a zřítil se z osmimetrové výšky na zem.

           Kromě lehkého otřesu mozku a nadvakrát zlomeného předloktí se mu ale dohromady nic fatálního nestalo.

           Na sváteční hospodské besídce, kde se jednou za rok sejde kompletně celá ves, aby zresetovala mozky a do nového roku vstoupila s čistým hledím, se mi po několika panácích zelené přiotevřely brány vnímání a podlehl jsem pokušení se ho u baru přeptat: „Hele, Michaeli, cos cítil v ten okamžik, když sis uvědomil, že letíš?“

           „Tak to vím úplně přesně,“ dostalo se mi rychlé odpovědi, „řekl jsem si: dávno měls to starý lano vyměnit, vole!“

           Upřímně, očekával jsem nějakou metafyzičtější historku, protože ne každému se podaří přežít vlastní smrt. Třeba něco takového jako „ve vteřině se mi před očima promítl celý život, a pak mě za rameno popadla neviditelná síla“ nebo „najednou jsem spatřil bílé světlo na konci tunelu“ nebo „díval jsem se z výšky na svoje vlastní tělo, jak bezvládně padá k zemi.“ Nic z toho se však nekonalo, a tak jsem to po dalším kole zelených zkusil znovu: „To je mi jasný, žes myslel v první řadě na to, jak si zachránit život. Ale co tě napadlo, když sis uvědomil, že to lano prostě prasklo a že ten pád nezastavíš?“

           „No, napadlo mě, musíš se, vole, chytit aspoň toho žebříku,“ odpověděl mi i napodruhé dost podobně.

           Zklamaně jsem vydechl. Hrozně mě zajímal ten mezní okamžik. Ta výjimečná chvíle smíření se sebou samým, kdy člověk pochopí, že je všemu konec. Někdo mi totiž říkal, že svět dává smysl, jen když není co ztratit. Podivoval jsem se, že on vůbec netuší, na co se ho ptám. „Jasný, utrhlo se lano, žebříku ses nechytil. Ale cos cítil v tu chvíli, kdy bylo všechno ztraceno?“ docházela mi pomalu trpělivost.

           „Říkám si, Michale, ty starej blbče, nesmíš hlavně spadnout do těch želez, co jsou dole, jinak jsi v prdeli a skončíš v invalidním důchodu.“ Vzdal jsem to. Žádné transcendentno. Nejsme holt všichni Zola nebo Dostojevský, abychom v utrpení dokázali spatřovat smysl. Docvaklo mi, že různí lidé prostě vidí některé věci různě.

           Před lety, v den narození mé dcery, jsem na její počest na zahradě sadil břízu. Nádhernou, panensky bílou břízu, hrdý symbol Pasternakova Velkého Ruska. Našel jsem jí místo nad zahradním sklepem, tak abychom ji měli každý den na očích. Poroste s dcerou, bude jejím svědkem i soudcem, bude jejím osudem. Místo mízy v ní bude kolovat krev. Její krev. Naše krev. „Tam jsi to neměl sadit, ty kořeny naruší beton a začne ti zatékat do sklepa. Navíc je to silný alergen. A kolik je z ní listí na hrabání,“ shodil okamžitě můj ušlechtilý záměr kolemjdoucí kmet. Jeden z těch vesnických typů, co chodí celý den v montérkách a předstírají, že jsou stále na cestě od jedné práce ke druhé. Vídal jsem jich v mládí mnoho, když jsem chodil každé ráno na podmáslí a čerstvý chleba. Ať jsem přišel kdykoli, postávali před obchodem s krátkými přestávkami celé dopoledne. Byli o dvě generace starší, mně bylo možná třináct, ale už tehdy se mi zajídala ta faleš, s jakou si pro každodenní lahváč a panáka vodky museli chodit převlečení v montérkách. Mám je však soudit za to, co jim v mládí natloukli od hlavy? 

           „Ta bříza je nádherná. Je tak čistá...“ poznamenala jen tak mimochodem dcera, když jsme pak o šestnáct let později slavili na zahradě její narozeniny. Znala to nejcennější umění života: dokázala žasnout. Některé oči holt vidí do dálky, aby mohly koukat do hvězd, zatímco jiné nevidí dál než na pevnou zemi pod nohama. Ve starém Řecku spadl Thalés z Milétu do studny, když chodil po dvoře a pozoroval hvězdy. Ale kdo bude měnit náš svět, když budou všichni jen koukat pod nohy a dávat pozor, aby uchránili své pohodlné životy?

           Vznikne společnost bez ideálů. Taková, jakou pomalu ale jistě začíná být ta naše. Společnost bez umění, bez hudby, bez literatury. Společnost, v níž konzum vysál z lidí ducha. Otupělá, jednolitá masa bez hodnot, připomínající zpuchřelou růžovou žvýkačku na botě, od níž se nejde odlepit, které se nejde zbavit. „Člověk musí vždy a znova artikulovat jakési ideály, artikulovat jakési hodnoty, prosazovat je, bojovat o ně a musí se jako don Quijote pokoušet o cosi. Nejhorší je, když řekne: stejně nic nezměním, stejně všechno dopadne špatně, tak co bych se snažil,“ říká v jednom z dokumentů Václav Havel.

           Ráno po pitce mě probudily hlasy na ulici. „Kdo se s tím má odhrnovat, mám svojí práce dost a teď ještě tohle. Ať už je konečně po těch svátcích,“ nadával někdo mezi zvuky lopat šoupajících po chodníku. Vykoukl jsem z okna, krajina byla, kam až oko dohlédlo, pokryta sněhem. V zahradě se vyjímala majestátní bříza, jejíž ojíněné větve odrážely ostré sluneční paprsky.

Autor: Jiří Klabal | středa 13.2.2019 18:00 | karma článku: 23,52 | přečteno: 715x
  • Další články autora

Jiří Klabal

Čím víc se bude o rasismu mluvit, tím víc ho na světě bude

Ve vyhrocených dobách se občas stane, že nějaká sportovní událost překročí svým významem hranice sportu a stane se politickým manifestem.

23.3.2021 v 8:00 | Karma: 40,33 | Přečteno: 2021x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Člověk se základním vzděláním by měl minimálně vědět, proč padá na hubu

Nedovolím si soudit, co by se ve školách mělo nebo nemělo učit, ale co se týká Newtona, myslím si, že člověk se základním vzděláním by zkrátka měl minimálně vědět, proč padá na hubu.

12.3.2021 v 8:00 | Karma: 36,55 | Přečteno: 1354x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Proč učíme naše děti remizovat?

Každý rok se to opakuje. Česká hokejová dvacítka se vrací z juniorského mistrovství světa bez medaile. Už podvacáté. A podvacáté se zjištěním, že na čísla na zádech unikajících hráčů světové špičky dohlédne rok od roku obtížněji.

19.1.2021 v 17:00 | Karma: 23,56 | Přečteno: 610x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Pololetní covidové vysvědčení aneb Každému, co jeho jest

Po vánočních svátcích se žáci nevrátili do škol. Pro velký úspěch si rodiče do třetice všeho dobrého i zlého zažijí, jaké to je, sledovat své vlastní děti při studiu.

3.1.2021 v 17:00 | Karma: 19,16 | Přečteno: 502x | Diskuse| Společnost

Jiří Klabal

Respektující společnost, která nerespektuje odlišný názor

V určitých fázích dějin se lidstvu opakovaně stává, že se jeho soudobý jazyk začne z nejrůznějších příčin vyprazdňovat. Že slova přestávají plnit úlohu, k níž byla stvořena.

22.12.2020 v 8:30 | Karma: 31,66 | Přečteno: 825x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Musíme to řešit rychle, říká Válek. TOP 09 má po konci Tuleji čtyři možnosti

3. května 2024  15:46

Hledá se nový ministr. Zn.: Rychle. Takový inzerát by si teď mohla dát vládní TOP 09 poté, co...

V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině

3. května 2024  15:44

Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...

Tuleja vzdal nominaci na ministra, připustil selhání. Fiala rozhodnutí vítá

3. května 2024  14:19,  aktualizováno  15:20

Pavel Tuleja se vzdal nominace na post ministra pro vědu, výzkum a inovace. Připustil selhání v...

Vagony po nehodě u Klínce odklidí dopravce. Policie zahájila úkony trestního řízení

3. května 2024  11:11,  aktualizováno  15:17

Policie prověřuje čtvrteční vykolejení osobního vlaku bez strojvůdce poblíž Klínce u Prahy pro...

Allgemein öffentliches Krankenhaus Spittal/Drau
Ärztin/Arzt für Innere Medizin

Allgemein öffentliches Krankenhaus Spittal/Drau

nabízený plat: 172 000 - 273 000 Kč

  • Počet článků 94
  • Celková karma 12,07
  • Průměrná čtenost 972x
"Píšu, co si myslím, a myslím si, co chcu..."

                     jiriklabal@seznam.cz