Odkud přicházíme, kdo jsme, kam jdeme
Dnes žije nedaleko Vídně, vychovává malého syna, pingluje v baru, kde pokorně posluhuje rozmazleným, opilým Rakušákům. Ale nestěžuje si, říká: „To je prostě život.“
Můj kamarád Bello přišel v občanské válce v Kongu o oba rodiče. Těžko říct, kde se vzal na Slovensku, připlul snad lodí v nějakém kontejneru a protože rychle běhal, koupili mu kopačky a snažili se z něho udělat fotbalistu. Nevím, co si o životě v Evropě myslel on, protože mluvil jen francouzsky a já mu nerozuměl, ale říkal něco jako „magnifique“.
Poté, co Argentina vyhlásila státní bankrot, zamířil Andrés do Evropy, aby na dálku živil svoji ovdovělou matku a dvě mladší sestry. Přestože se s ním dalo dorozumět jen řečí těla, těšil se neuvěřitelné přízni českých žen. Tento jihoamerický kovboj uměl říct jen dobru noc, budík a prsa, což však úplně stačilo k tomu, aby nikdy neusínal sám. Bylo zbytečné ptát se, jak se mu tady žije.
Můj přítel Jevgenij nechal rodinu doma ve Lvově a vyrazil jako předvoj hledat štěstí - bůhví proč - zrovna k nám do České republiky. Do krvácející země, kde ulicemi tečou potoky slz a domácnostmi obchází bída a hlad. Kde živořící obyvatelstvo mnohdy nemá na cigarety ani na psychologa. V jediném okamžiku se z učitele literatury stal pomocným dělníkem na stavbě. Je tomu už devatenáct let, svoji rodinu od té doby neviděl. Dokonce už nemůže ani zpátky na Ukrajinu, podívat se do rodné vsi, kde v mládí chytával s kamarády v lesním potoce pstruhy. Nad vědrem samohonky sem tam utrousí: „Každý si neseme svůj kříž.“
Asi má pravdu, jen každý máme ten kříž jinak těžký. Spolužák z mateřské školky prohrál svoje děti v ruletě. Druhý se zbláznil, když si v pětatřiceti poprvé našel ženskou. Třetího vídám postávat v městských uličkách. Starý metalista, na sobě má pořád triko své oblíbené kapely s nápisem „God Hates Us All“. Z krabice usrkává rybízové víno, vybírá špačky z popelníků a somruje drobné. Měl to v životě těžké, chtěli po něm, aby žil.
„Odkud přicházíme, kdo jsme, kam jdeme,“ ptal se Gauguin a odjel do Tichomoří souložit s nezletilými Tahiťankami. Neprší na nás bomby, nekácí nás cholera ani zemětřesení… a lidé pořád někam utíkají. Do samoty, k chlastu, gamblerství, temnoty. Paralyzováni ekonomickou totalitou se dobrovolně nechávají zavírat v irských robotárnách, kde se člověk mrknutím oka transformuje na měřitelnou veličinu. Statisíce Východoevropanů si tam navzájem šplhají po ohnutých zádech, jen aby jim neklesla procentuální výkonnost a byli k pásu blahosklonně povoláni také následující den. I na toaletu se může jen s povolením vorarbeitera.
Není pro člověka přirozenější setrvat v bídě - avšak s pokorou - někde v albánských horách v souznění s přírodou a svobodně pást krávy? Každé ráno si smět omýt obličej v horské bystřině a s pocitem věčnosti hnát zvířata po nekonečných pastvinách. Oč je to horší život, než tenhle podivný druh ahasverství a věčného hledání lepšího, krásného nového světa? Domov není determinován místem… doma je stav mysli.
Filosof Diogenes sice nebyl můj přítel, ale žil v sudu. Jednou před něj předstoupil Alexandr Makedonský a nabídl mu, že mu splní jakékoliv přání. A Diogenes požádal slavného vojevůdce, aby ustoupil na stranu, protož mu zakrývá slunce.
Žil v sudu a přece byl šťastnější než všichni králové světa.
Ale bůhví čeho to byl sud…
Jiří Klabal
Možná tenkrát jen lehce pršelo
„Táhla jsem už králem?“ „Řek bych, že ne.“ „Strašný! Už si nepamatuju, ani co bylo před chvílí.“ „Tu rošádu klidně udělejte, taky si nejsem jistý. Těšíte se na zítřek?“
Jiří Klabal
Stezka orlích hnízd
Chujowa Górka. Tady začíná cesta. Místo, kde byla v dubnu 1944 exhumována a následně spálena těla deseti tisíců vězňů, usmrcených v koncentračním táboře Plaszow a během vyklízení krakovského ghetta.
Jiří Klabal
Je dovoleno nepokleknout na pohřbu své matky?
Aniž bychom to vnímali, bez toho že bychom si to nějak zvlášť uvědomovali, od chvíle, kdy opouštíme svět dětství, kdy přestáváme být jen ostrovem sami pro sebe a začleňujeme se do společnosti, řídí naše kroky ideologie.
Jiří Klabal
Svoboda není možná bez autority, jinak se obrátí v chaos
Český lid si v posledních letech vzácně libuje v tom být permanentně dichotomicky rozdělen na dvě rovnoměrné poloviny. Na dva nesmiřitelné tábory, mezi nimiž neexistuje žádný názorový konsenzus. Od jednoho extrému ke druhému.
Jiří Klabal
Vzpomínka na berbrovské časy
Po říjnovém zadržení místopředsedy Fotbalové asociace ČR Romana Berbra se doslova roztrhl pytel s kauzami a příběhy let dávno minulých, v nichž měl fotbalový boss namočen své dlouhé špinavé prsty.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Tramvaj srazila chlapce, který přebíhal přes ulici. Skončil v nemocnici
Záchranáři převezli v pátek ráno do nemocnice šestiletého chlapce, kterého srazila v Plzni tramvaj....
Tuleja vzdal nominaci na ministra, připustil selhání. Fiala rozhodnutí vítá
Pavel Tuleja se vzdal nominace na post ministra pro vědu, výzkum a inovace. Připustil selhání v...
Do školy v Litvínově vnikl muž. Policie ho zadržela poblíž kvůli jiné krádeži
Desítky policistů, hasiči i záchranáři se ráno sjeli k litvínovskému gymnáziu. Důvodem bylo...
„Mimořádně trapné“. Akademici a ekonomové kritizují úroveň Tulejových publikací
Kandidát na ministra pro vědu, výzkum a inovace Pavel Tuleja publikoval své práce v potenciálně...
Prodej bytu 2+1, 59 m2 , Vrazova-Teplice
Vrázova, Teplice
2 290 000 Kč
- Počet článků 94
- Celková karma 12,07
- Průměrná čtenost 972x
jiriklabal@seznam.cz