Píšete, že provinilci odmítli nasadit si roušku, prokázat totožnost i následovat policii na stanici. Jenže to poslední jsem nikde na videích neslyšel. Místo toho přišlo okamžité sejmutí k zemi. A to je ten problém. Protože po odmítnutí prokázat totožnost fakt nemá následovat akce jak z amerického akčního filmu z drogového prostředí.

Možná se mýlím a přeslechl jsem to. Ale řekl bych, že jak v té Ostravě, Českých Budějovicích i v Uherském Hradišti tohle ti naši hrdinové z taktických důvodů vynechali a přistoupili rovnou k exekuci.

Všechny lidské nesvobodné společenské systémy (totalita, despocie, tyranie, demokracie, fašismus, atd.) mají - na rozdíl od dobrovolnictví (anarchie) - jedno společné. Jednotlivec nebo skupina lidí ovládá a řídí zbytek společnosti. Tato entita zřejmě získala práva a moc vyšší než zbytek společnosti. Předpokladem by mělo být, že tito lidé jsou moudřejší a celkově schopnější než ostatní. V opačném případě by přece nemohlo být docíleno “lepší” společnosti, že ano? Skupina takto obdařených, moudrých lidí pak řekne ostatním, jak žít, aby bylo docíleno harmonické a civilizované společnosti. Tato utopie existuje a je držena při životě prostřednictvím uměle vytvořeného “strachu lidí z lidí”. Touto jednoduchou a na praktické úrovni velmi efektivní strategií jsou položeny základy veškeré autoritářské moci.

To je myslím příliš zjednodušený pohled, že aby se docílilo "lepší" společnosti, tak autorita musí být "moudřejší".

Základem je, že dáte autoritě monopol na násilí. Na tom se, s výjimkou Vás anarchistů, shodne většina lidí, jakkoli jejich názory na ideální uspořádání společnosti mohou být velmi rozdílné.

Myslím, že i "hodně hloupá" autorita s monopolem na násilí může vést k obecně lepšímu stavu společnosti než "žádná autorita". Moudrost v principu není třeba, i když samozřejmě je žádoucí. Nečekám, že se na tom shodneme, je to jen můj názor.

Osobní svoboda je nejdůležitější právo člověka a míra tyranie se výborně měří právě mírou potírání osobních svobod. Osobní svoboda je před všemi ostatními právy, včetně práva na život. Existuje jasně daná definice: Osobní svoboda začíná a končí tam, kde začíná a končí osobní svoboda druhého. Což je myslím obsahově shodné s tím citátem Stefana Zweiga. Jenže světe div se ta definece je také základem anarchistického hnutí, jen ji anarchisté chápou doslova. Tedy, že si každý dohodne s okolím hranice osobní svobody sám a rozhodně mu do toho nemá co mluvit jakákoliv autorita. Je to možná utopie, která těžko v praxi obstojí, ale rozhodně to neznamená chaos. Je obecně rozšířená nepravdivá představa o anarchii destrukční, anarchista je vyobrazen jako rebel s bombou v ruce. Anarchie má hodně blízko k hnutí hippiee a hodně daleko k ozbrojenému revolučnímu hnutí podle Marxe. Snažím se možná o nemožné, o změnu stereotypního pohledu na anarchistické hnutí.

Jinak je to rozumný článek. Jen je potřeba na ony autority dávat stále pozor, cesta do pekla je lemována dobrými úmysly. Zvláště v této krizi je snadné v zájmu všeobecného blaha pozavírat, nebo aspoň odstavit, či očernit nepohodlné odpůrce. Lidé snadněji omluví zvýšené represe, když jde o záchranu všech, že. Pozor na to.

Je to logický. Jen mi tam nedává smysl tvrzení, že osobní svoboda je nadřazená právu na život. Co když něčí osobní svoboda usmrtí druhého? Kdo je v právu?

Máte pravdu. Společnost, která se schází v parlamentu rozleptává autority, včetně té vlastní, když si neumí poradit s Volným a Bojkem. Že by celý parlament prosazoval nějaký levý liberalismus?

Vezmu to vaším pohledem, za ty dva kverulanty nemůže parlament, ale jejich voliči a ti co odsouhlasili práva zákonodárců, což jsou opět volení zástupci. Takže jaký národ, takový parlament, můžeme to změnit o volbách, peticemi, mediálním tlakem, soudně, demonstracemi, nebo násilným svržením. Vyberte si.

Přenášení vlastní odpovědnosti na kohosi v parlamentu je chybné. Pramení to z přesvědčení, že musí existovat někdo, vůdce, co takové věci promptně vyřeší. Chyba, nevyřeší, jen represí zažene rebely do ilegality.

Významným způsobem však svou autoritu často nabourává sama formální autorita nesmyslnými příkazy nebo arogantním chováním. Jsou-li její nařízení v rozporu se zdravým rozumem nebo nejsou-li dostatečně vysvětlena, je pro mnoho lidí velmi obtížné taková nařízení respektovat...

Máte pravdu a hezký článek. Ovšem vaše přiznání, že sám příležitostně porušíte předpis svědčí, že tu autoritu taky ignorujete. Můžeme spekulovat nakolik jsou nařízení rozumná a nakolik buzerační. Pointa článku ale není o smysluplnosti nařízení, ale o obecném vnímání autority, do které patří i vláda, kterou jste nevolil. Vláda je taky výkonná moc. Netvrdím, že jsem jiný. Jen souhlasím kam jsme všichni jako společnost dospěli. Ovšem přílišná důvěra v autoritu v minulosti zase vedla ke vzniku protektorátu a vyhlazovacích táborů. Takže do budoucna to chce zlatý střed.

To ale platí jen pro dobu, ve které má někdo zájem ten protektorát a vyhlazovací tábory vybudovat. Dnešní disidenti v tom mají ale asi jasno. Babiš s Prymulou, Blatným, Hamáčkem by, podle nich, takový tábor vybudovat chtěli, a jen díky těmto chrabrým opozičním hrdinům, se jim to nedaří.

Ano, je to tak. Velmi dobrý článek. Máme se moc dobře, žijeme v luxusu, o jakém se lidem nikdy nesnilo, a když nemáme skutečné problémy, potřebujeme řešit ty "luxusní" - že už zase nepřivezli mou oblíbenou značku jogurtů, že musím poslechout i tam, kde se mi to moc nelíbí, atd. Jsme závislí na nezávislosti.

Nemyslím si, že například spolek Rodiny obětí české justice řeší sortiment jogurtů.