Z deníčku radikální liberálky (a netržní)

Milý deníčku, už jsem unavená z toho, jak všichni, kdo pociťují touhu se zalíbit široké veřejnosti, zdůrazňují, že jsou rozhodně liberální. Najednou tu nemáme konzervativního politika, ale liberálně konzervativního politika. Jako kdyby liberál- ve větě či slovním spojení měl být nějakým kouzelným zaříkávadlem.

Přemýšlela jsem o tom, zda si někteří z nich vůbec uvědomují nesmyslnost takových prohlášení. Stejně tak jsem ale přemýšlela, proč, navzdory svým zcela jasně neliberálním (aspoň v tom filozofickém, ne ekonomickém slova smyslu) a ve velké míře dostatečně vyhraněným názorům, získávají poměrně širokou oblibu.

Přemýšlela jsem o tom poměrně dlouho, milý deníčku, a samozřejmě se mé myšlenky začaly ubírat jasným směrem. Je určitou nutností, nás lidí, se s něčím či někým ztotožňovat a v oblasti politických názorů a světonázoru se tahle nutnost stává ještě naléhavější.

Přivíráme ale s tou naléhavostí oči nad stinnými stránkami té či oné ideologie, toho či onoho názoru, aniž bychom se namáhali hledat dál anebo prostě vybírat „od každého něco“? Ohánějí se na veřejnosti listinou základních práv a svobod, a na svém blogu pak potají nebo i veřejně vyslovují názory jí přímo odporující – i takoví mohou být oni samozvaní „liberálové“.

Považovala jsem se vždycky za velmi liberální dívku. Takovou, které je snad ze všeho nejvíce blízký citát Voltairův: "S vaším názorem nesouhlasím, ale až do smrti budu hájit vaše právo ho říkat.“ Žij a nech žít. Trochu pasivní – nezdá se Ti, milý deníčku?

Jsem tolerantní bytost, a je jen málo věcí, které, i přes to, že se nepatrně slučují s mým vnitřním morálním řádem, nejsem ochotna akceptovat.  Neberu nikomu právo na svobodný projev, i když se s ním mnohdy nemohu ztotožnit. Nepronáším kárající plamenné řeči o porušování a neporušování tzv. přirozeného řádu věcí, protože ve vší pokoře tvrdím, že si nemohu být jista, zda právě můj názor je ten Jediný a správný.

Radikální liberálka – proč právě to? Určitě se na to sám sebe ptáš, milý deníčku. Třeba proto, že v naší společnosti musíš být vyhraněný až na samou hranici únosnosti, abys rozpoutal debatu o nějakém problému. A také proto, že jako běžná liberálka, ne radikální, bych patřila do stejné kategorie jako ti, kteří se za to slovo schovávají.

Netvrdím v žádném případě, že každý si může dělat, co chce, protože součástí svobody je i respektování svobody ostatních lidí – nebudu v noci hlasitě zpívat ve ztichlé ulici, protože bych narušila svobodu ostatních se pořádně vyspat. Součástí svobody je i respektování řádu, který nám říká, kam až můžeme zajít, abychom nedrancovali svobody druhých.

Uvědomují si ti samozvaní liberálové i tuhle myšlenku, milý deníčku?