Když dva dělají totéž, není to totéž – dvě demonstrace 17.11. 2010

Nejsem a nikdy jsem nebyla demonstrující ani demonstrační typ. Možná to je trochu zapříčiněno určitým cynismem, který se do mých postojů promítá, a možná taky tím, že mám prostě dojem, že demonstrace stejně ničemu příliš nepomůže. Nicméně dnešní den byl trochu výjimkou.

Byla jsem totiž hned na dvou demonstracích, které se od sebe ovšem diametrálně lišily. Tou první byl pochod proti zavádění školného na vysokých školách, a druhá o poznání masovější akce na Václavském náměstí na protest proti koalici ODS a ČSSD na magistrátu Prahy. Spíš než demonstrující v pravém slova smyslu jsem ale byla pozorovatelkou a nemohla jsem se ubránit jistému srovnání.

Intelektuální sucho a povadlé transparenty

Demonstrace a pochod proti komercializaci školství měl začít ve 12 hodin na Palackého náměstí. Postávaly tu sice hloučky studentů, zpovzdálí pozorovaných policisty, nicméně nic reálného se ve dvanáct hodin nedělo. Jak jsem vyslechla z hovoru dvou účastníků, mezi demonstranty se objevila i skupinka Mladých komunistů s odznáčky se srpem a kladivem, a Socialistické solidarity, s nimiž ovšem demonstrující nechtěli mít nic společného. Organizátoři s nimi chvíli vyjednávali a pak se chopili slova. Pokud jste zrovna patřili ke skupince, která nebyla bezprostředně přilepená k řečníkům, slyšeli jste jen málo nebo nic. I to málo a nic ovšem bylo, minimálně okem nezkušené a nedemonstrující studentky, trochu suché. Organizátoři jako by se snažili už tak přesvědčené publikum, které dorazilo, přesvědčit o tom, proč má tato demonstrace cenu. A v případě, že padají slova jako „diskurs“, projev se stane trochu přeintelektualizovaný. V chladném podzimním poledni se začali přítomní trochu ošívat a bylo jasné, že už by raději vyšli, než poslouchali přece jen trochu dlouhý projev.

Zástup se dal reálně na pochod, ale i z jeho samotného poněkud chaotického a neplynulého postupování vpřed bylo jasné, že průvod sám nemá příliš jasného klasického lídra. Transparentů sice nebylo zrovna málo, ale až na pár zářných výjimek nebyly příliš valné kvality – časem se karton začal jednoduše ohýbat a lámat.

K poměrně zajímavé situaci došlo zhruba na Václavském náměstí, kdy se jeden z transparentů – se školným a reformou nesouvisející ostře protihavlovský a protidemokratický slogan – snažila skupinka studentů zakrýt těmi svými. „Nechtěli jsme, aby to vypadalo, jako že k nám ten člověk patří,“ řekl potom Václav, student Filozofické fakulty UK a jeden z demonstrujících. Nastala strkanice mezi majitelem problematického transparentu a studenty, která vyústila v to, že byl právě starší muž nesoucí transparent antikonfliktním týmem oddělen od davu. Cestou byl průvod několikrát zastaven a organizátory byl pronesen temně futuristický příspěvek na téma, které kulturní a vzdělávací instituce – od Národního divadla až po Karolinum - byly v budoucnosti „škrtnuty“. To mělo být demonstrováno umístěním papírového řetězu na tu či onu budovu.

Čas od času se z davu začala ozývat hesla typu „My se škrtnout nedáme“ či „Školné ne“ – faktem ale bylo, že větší odezvu našly jen na malou chvíli. Nicméně svou cestou dav narůstal a při příchodu před budovu Filozofické fakulty na Palachově náměstí už by se o něm dalo říct, že se stal skutečným odosobněným davem ovládaným hlavně emocemi, jak to popisuje ve své Psychologii davu Gustav Le Bon. Když tohoto stavu ovšem dosáhl, svůj pochod ukončil. Není nezajímavé, že akce se účastnil i bývalý ministr školství a předseda Strany zelených Ondřej Liška.

Příliš malý reproduktor a učebnice práce s davem

Druhou demonstrací byla krátká, ale o to intenzivnější záležitost na Václavském náměstí. Iniciativa Vyměňte politiky svolala demonstraci na protest proti koalici ČSSD a ODS na pražském magistrátu a měla velký ohlas. Na Václavském náměstí, „pod koněm“ se shromáždilo tisíc až dva tisíce lidí (zaleží na zdroji odhadu – viděla jsem i údaj 10 tisíc :-) ), nespokojených s tímto krokem komunálních politiků. Na rozdíl od dřívější demonstrace se zde sešli příslušníci snad všech generací – studenti, střední generace i ta straší. Nechybělo ani několik známých osobností – zahlédla jsem třeba herce moderátora Jana Krause. Zásadní věcí, která se organizátorům tak úplně nepovedla, byly příliš malé reproduktory. Stála jsem osobně snad 50 metrů od nich, a přesto jsem přes ševel davu neslyšela zřetelně víc než některá provolávaná hesla.

Organizátoři si však zaslouží pochvalu za práci s davem – sugestivní otázky o nespokojenosti s „podrazem a rozkrádáním“, s koaličním vyjednáváním, na které se dalo odpovědět „ano“ či „ne“ vyvolávaly u přítomných bouřlivý ohlas. Podobně hlasitě a synchronně se ozývalo i skandování „Hanba“ či „Praha není Palermo.“ Co se týče transparentů, jejich tvůrci si dali záležet – vedle prostých (leč účinných) „Defenestraci!“, „Takhle jsme nevolili“ a „Tohle smrdí“se tu objevil například citát z Čapka: „Proč se k tomuto handlu angažují hlasovací komedie.“ či téměř básnické „Proti krachu, proti schodku volili jsme Topku. Nechceme na radnici prolhanou koalici.“ Organizátoři vyzývali i ke kontrole lidí nad politiky samými prostřednictvím účasti na zasedání zastupitelstva i prezentaci jejich vlastních občanských názorů zde. To ale ne vždycky jednací řád radnice umožňuje. Dále byl několikrát vznesen jasný požadavek ke zopakování voleb kvůli kontroverznímu rozdělení pražských volebních obvodů.

Jako na všech podobných akcích se i zde objevilo několik skupinek prosazujících své zájmy odlišné od tématu demonstrace (legalizace konopí či proti raketovým základnám) nebo, jako nejmenovaný pražský taxikář na kapotě svého auta, prostě jen provolávající své názory na veřejnosti. „Vždycky se na akci jako je tahle, najde nějakej magor,“ konstatoval jeden z přihlížejících. Faktem ale bylo, že i několik desítek minut po ukončení oficiálních proslovů organizátorů se na Václaváku velká část lidí i skupinek zdržovala i nadále, mávala vlajkami i transparenty nebo prostě jen diskutovala svou rozhořčenost nad nastalou situací se svými známými.

Na jedné straně to byl spíše komornější pochod nespokojených studentů a na straně druhé masová doslova „všelidová“ akce na Václaváku. Obě vzbudily ohlas, ale je otázkou, zda dost velký, aby to celé, jak by řekl pragmatik „k něčemu bylo“.