Kdo vymýšlí dokonalý svět?

Dnes odpoledne jsem tak procházela Václavákem, proplétala se davem na jednom z chodníků s tím klasickým nepřítomným výrazem zaostřeným někam nad hlavy ostatních lidí. A jako vždycky jsem čas od času zvedla hlavu k fasádám domů...

Na Václaváku a vlastně po celé Praze jsou krásné domy, některé sice v ne moc dobrém stavu, ale Praha prostě dýchá architektonickou rozmanitostí...o to víc pak jako pěst je na jedno, ale obě oči, působí všudypřítomné billboardy, reklamy a rozjásané obličeje ostentativně krásných modelek a modelů.

Usmívají se na vás na každé ulici, v metru, z barevných lesklých stránek lifestylových časopisů i webu. Pak se usmějete na sebe do zrcadla vy...že nemáte tak zářivý úsměv? Možná proto, že nepoužíváte "naši" pastu. Že vaše pleť nerozzáří ztemnělou noc? No, to je přece kvůli tomu, že jste si ještě nekoupila náš naprosto úžasný a dokonalý krém, který vyžehlí vrásky a zašedlost obličeje jako mávnutím kouzelného proutku...

Jasně - zní to jako hrozné přehánění, ale nemůžu si pomoct - při takové šílené smršti "ukázek" dokonalého člověka dneška je přece skoro nemožné, aby se ta představa aspoň trochu neukotvila v našich myslích jako idea toho, kam bychom měli směřovat.

Druhá věc ale je, že ta představa není formována nikým jiným než lidmi. Experty na reklamu, která je všude kolem nás, je plošná, tvrdá a nemilosrdně nás staví před fakt, že pokud nebudeme používat výrobek X a výrobek Y, nemáme šanci se stát členy klubu vyvolených dokonalých.

Zajímalo by mě, jestli se sami považuji za ty dokonalé. Novodobé vůdce hlásající náboženství dokonalého života, kterého můžete dosáhnout velmi snadno - prostě si budete kupovat určené věci. Vlastně je to takové doslovné "vykoupení".

V dnešní době je u nás i dalších společnostech řadících se do euroatlantické civilizace nepřeberné množství různých značek v zásadě stejného zboží. Sukně bude pořád sukně, ať už je ručně šitá nebo koupená v Pařížské. Pragmatik by řekl, že marketingoví experti prostě potřebují prodat právě zboží jejich firmy a ne nějaké jiné. Jenže dělá z nich tahle nutnost arbitry, byť podvědomé, celé společnosti?