Express yourself! A to hned!

Občas čítávám články, ve kterých si kdejaký stylista nebo stylistka stěžuje na to, že Češi se oblékají šedě, nenápadně a naprosto antioriginálně. Moje kamarádky dávají na facebook odkazy na zahraniční internetové obchody z oblečením, jistý nejmenovaný český portál přetéká vlastnoručně vyráběným oblečením či doplňky všeho druhu...a já přemýšlím nad tím, kdy se z "Express yourself!" (Vyjádři se) stane společenský imperativ.

Nemám v úmyslu s výroky stylistů nějak polemizovat.

V souvislosti s jejich tvrzením si ale vybavím další větičku, která charakterizuje módu jako jeden ze způsobů vyjádření názoru, podtržení osobnosti a také svébytné umění - a to svobodným způsobem.

I přes to se móda a oblékání stává předmětem posuzování a v případě tzv. "dress code" v některých firmách dokonce příkazem. Ať už na ulici, mezi známými nebo na pracovišti jsme pro svůj zevnějšek hodnoceni. Troufám si tvrdit, že známé "Šaty dělají člověka." se v dnešní době stává čím dál pravdivějším.

Jak tak přemítám nad množícími se články o nevkusu, šedosti a masovostí Čechů v oblékání - a to nemyslím jen generaci, která za minulého režimu vyrůstala v akutním nedostatku jiného než masového oblečení, ale i tu, kterou denně potkávám s uniformně vyžehlenými vlasy, obřími brýlemi, v tom samém tílku z NewYorkeru a těmi samými úzkými džínami, které sluší snad jen kostrám - začínám mít čím dál silnější dojem, že v ulicích vystřídá šedivou masu masa barevná a za každou cenu originální.

Nikomu nechci upírat právo na originalitu, stejně tak ale nechci nikomu upírat právo na to obléknout se podle svého, byť pro stylistky a stylisty možná nudného a šedivého, vkusu.

Přemýšlela jsem nad tím, jak bych asi byla ohodnocena já. Se svou láskou k jednoduché barevnosti založené na černé a bílé s akcenty jiných barev, elegantním, skoro kostýmkovém způsobu oblékání a decentními šperky bych asi slyšela verdikt, že jsem na svůj věk až příliš usedlá. Možná je to pravda - včera jsem si koupila černobílé šaty jak pro "zoufalou ženu v domácnosti". Jenže mě nezajímá názor stylisty, a upřímně byly by mi z velké části jedno i pohledy kolemjdoucích - tohle je totiž můj způsob oblékání a líbí se mi.

Pokud se chceme v módě naučit nebát projevit svůj individuální vkus, stejně tak pak můžeme od ostatních požadovat respekt k naší svobodě vyjádření.

Pokud má být móda (a myslím tím hlavně tu, kterou oblékáme mimo zaměstnání) otázkou svobodného vyjádření vlastní osobnosti, nemůžeme nikomu nakazovat, jak by se měl nebo neměl oblékat, a ani to, že by prostě měl být originální.