Vývojový fatalismus - co to je?

Vlastimil Podracký (dále jen "VP") se ve svých textech zmiňuje o vývojovém fatalismu. Tento termín mne zaujal natolik, že jsem na jeho dešifrování zaangažoval gúgl. Leč marně - kromě odkazů na články VP jsem našel pouze jeden další, a ten nefungoval. Ve svém článku Těžké časy liberálů nařkl VP z tohoto nešvaru V. Klause, na což jsem reagoval (viz). V dalším článku Těžký život levicových apologetů mluví VP mimo jiné o řešení budoucnosti. Článek mi vcelku konvenuje, nicméně si zašťourám.

Vždycky jsem si myslel, že budoucnost se neřeší, ta prostě přichází. Ale nebazírujme na slovíčkách: samozřejmě jde o to, abychom se v budoucnosti neztratili. Tady nám vyvstává řada možností. Kupodivu VP nachází pouze dvě: "...v postoji k řešení budoucnosti je možno obecně vysledovat dva různé přístupy: Jedním z nich je vývojový fatalismus, tedy vědomé odmítání cokoliv řešit a ponechávání vývoje samovolnosti. ..... Druhým přístupem je odhodlanost ekologické levice, ....vývoj ovlivňovat, tedy hlavně zabránit ničení biosféry planety".

Nevím, zda má VP vizionářskou troubu, ale jeho odhad problémů budoucnosti mi připadá velmi omezený. Opravdu nás bude zajímat HLAVNĚ biosféra? Zajímavá bude, mrška jedna, vždycky, ale pokud ji bude ničit pouze lidstvo a pouze mírovými prostředky, nebude to ta nejhorší varianta. Dobře roztopená trouba dá jistě velkou škálu hrozeb i příslibů.

Pro začátek se však přidržme zúženého pohledu VP. Na co spoléhá vývojový fatalista ve vývoji životního prostředí? Existuje diagram, zvaný Kuznetsova křivka, který dokáže pravověrnému fatalistovi udržet koutky úst zdvižené. Simon Kuznets našel vztah mezi výší důchodu na hlavu a zátěží životního prostředí. Ty nejubožejší společnosti toho příliš nepokazí. Jakmile však začnou zvedat hlavu vzhůru a se zalíbením hledět na dýmající komíny nových továren, příroda zaúpí. Exkrementy průmyslu sice ničí životní prostředí, ale na druhé straně se zvedá životní úroveň země. Samozřejmě ne rovnoměrně, někdo bude bohatší, jiný zůstane chuďasem. Ale celkově životní úroveň roste a lidé si začínají všímat svého okolí. Na komíny se přidělají filtry, dým elektráren se odsiřuje, budují se čističky odpadních vod. Kuznetsova křivka poklesá až prakticky k nule. K bodu zvratu pravděpodobně dospívá Čína, což je asi největší znečišťovatel. Čína dokonce, zdá se, přistoupila i na euroatlantickou hru na globální oteplování a antropogenní vliv na něj. Být Prvním z Číňanů, tak prohlásím, že globální oteplování je papírový tygr a že to je názor půldruhé miliardy Číňanů. Nestalo se. Čína si to asi zatím nechce s nikým rozházet a dbá o své image.

Ekologický levičák naproti tomu bude dělat, co je v jeho silách, pro dobro biosféry. Levičáci socialističtí také měli na svém štítu Dobro, ovšem dobro Člověka. Ať už to byli socialisté nacionální nebo inernacionální, málo vděku se za své úsilí dočkali. Vyčítá se jim dokonce genocida! A oni to mysleli s lidmi tak dobře! Koncentrační tábory i Gulag byly vlastně převýchovnými institucemi, které měly své svěřence přetransformovat do podoby vhodné pro člověka budoucnosti.

Podobně i levičákům ekologickým, kteří zase horují pro Dobro Přírody, se vyčítá, že jejich ušlechtilé aktivity vedou často nikoli k záchraně, ale k decimaci přírody (například likvidace pralesů kvůli rostlinám na biopaliva). To, že jejich velkolepé úsilí působí také proti lidem, kterým zdražuje (nejenom) potraviny, se jaksi nemůže počítat: uvědomme si, že jim jde především o dobro přírody, lidé jsou považováni víceméně za škůdce narušující přírodní harmonii.

Zkusme se podívat vstříc budoucnosti tak, abychom nebyli nařčeni nikým z vývojového fatalismu. K tomu je třeba vytipovat největší hrozby a navrhnout postup k jejich odvrácení nebo aspoň minimalizaci. Nebude to jednoduché. Myslím, že ty největší maléry přicházely poměrně neočekávaně.  Zcela samozřejmé je to u katastrof přírodních. U těch ale činíme pokroky, možná budeme schopni predikovat s dostatečným předstihem výbuchy sopek, snad zemětřesení, dopad asteroidu na Zemi a některé další. Na ty predikované se můžeme připravit. Evakuační plány, stavba hrází, různá technická opatření. Celkově platí, že nevíce pomoci může stát s největším ekonomickým potenciálem. Tak se bere jako samozřejmé, že v první linii nastupují pravidelně na pomoc Spojené Státy, ten nenáviděný policajt. Takto bude zanedlouho pomáhat hasit nejhorší požáry i Čína, až si vybuduje dostatečný potenciál, ovšem za cenu znečišťování životního prostředí, konkurence na trhu surovin a dalších jevů, za což si vyslouží nenávist podobnou citům chovaným většinou světa k USA.

 Ještě zajímavější je situace na poli hrozeb společenských. Mnohé jsou naprosto jasné dlouho předem, ty pak ohrožená část lidstva řeší zpravidla zastrčením hlavy hluboko do písku. Zářným případem budiž Evropská Unie. Populace stárne, nastupují muslimové, kteří nedávají nejmenší záruku, že by snad uznávali nebo dokonce šířili evropské hodnoty, země BRIC nám pomalu, ale jistě ukazují záda. A ejhle, evropští úředníci, od stolu velící "suverénním" národům, se vyžívají v zakazování žárovek, rtuťových teploměrů, vydávání nesmyslných směrnic a regulací. Ostatně v tom má Evropa tradici. Když ti chytřejší začali prchat před ukřičeným Adolfem s knírkem, evropští státníci měli pro problémy a nároky pana Hitlera plné pochopení.

Pokud panu Podrackému dobře rozumím, má zřejmě dosti vysokou důvěru v uvědomělé řízení budoucnosti. Já, který nezvládám ani řízení budoucnosti vlastní, jeho optimismus nesdílím. Nicméně si na závěr dovolím fatalisticko-optimistický citát z Haškovy Knihy knih:

Aťsi bylo, jak si bylo, vždycky jaksi bylo. Ještě nikdy nebylo, aby jaksi nebylo.