Bůh experimentátor

Bůh je všemocný, laskavý, přísný, trestající, pomáhající, milosrdný a slitovný. To jsou jeho nejobvyklejší charakteristiky napříč monoteistickými náboženstvími. Má také zálibu v experimentování či hraní?  

Bůh stvořil svět včetně lidí. Měl by tedy vědět všechno a rozumět všemu. Ale jsou znalosti věcí rovné moudrosti? Jeden z nejmoudřejších lidí, Sokrates, o sobě prohlásil, že nic neví.

Bůh sám by měl být nádobou moudrosti. Proč jí nedal více člověku, kterého stvořil k obrazu svému? Rajský pár - Adam a Eva byla individua daleko více pošetilá než moudrá. Raději si hráli a laškovali v rajské zahradě, než aby hloubali, kam plují obláčky, proč svítí sluníčko nebo kdo namaloval na nebe duhu. Přesto z jejich spojení vznikly zástupy lidí, dokonce celá řada lidí velice moudrých. Jaký díl své moudrosti předal Hospodin člověku? Jakou strukturu ona moudrost má a zda se v ní Bůh vůbec vyzná?

Podle jednoho chasidského vyprávění prý Bůh stvořil Zemi, aby zkoumal Moudrost. Bral tedy Moudrost jako oddělenou entitu, kterou prostě používá jako pomůcku? Nebo je dokonce jeho vlastní součástí? Tak jako člověk neví pořádně, jak funguje mozek v jeho vlastní hlavě, možná i Bůh nemá jasno, co ta jeho Moudrost dokáže. A tak ji čas od času podrobí testu.

Země mu krásně fungovala, co tam nasadit člověka?

Člověk si začal Zemi podrobovat, jak mu ji Bůh ostatně dal k dispozici. Začal využívat její zdroje, aby se nasytil a nezmrzl. Naučil se zabíjet zvířata, pojídat je a halit se do jejich kůže. Ale ani obyčejným pískem nepohrdl. Přetavil jej ve sklo a z něj vyrobil dalekohled. Ten mu ukázal, že ta světýlka na obloze jsou daleko hustější než jak je vidí bez dalekohledu. A tu Hospodin částečně pobaven těmi zvědavci honem přidělal další světýlka, která se dokonce pohybovala, ať má ta havěť o čem špekulovat!

A oni opravdu špekulovali. A tak jednou přišli na to, že ta světýlka se možná časem rozutekou, obloha potemní a kosmické klima vychladne tak, že už dál chladnout nepůjde, nebo naopak, že se vše scukne do mrňavé, ale o to žhavější koule. Trochu se o to hádali, ale celkem v dobrém.

Tak jako moudrý člověk nedá všechna vajíčka do jednoho koše, tak neskonale moudřejší Bůh určitě nezkoumá jenom jeden vesmír. Udělal jich celou řadu, každý s maličko jinak naváženými přísadami. Některé se zbortily hned, jiné se zase po chvíli fungování rozprskly. Pár se jich chovalo natolik rozumně, že tam Bůh vysadil tvory nadané nějakou komponentou Moudrosti a zkouší, jestli se časem dopracují k tomu, aby nějak ovlivnili třeba samý chod svého vlastního vesmíru.

Na naší Zemi vzklíčila představa, že člověk vytvoří inteligenci, která přesáhne tu špetku, co dal lidem do vínku Hospodin. To už je pořádná troufalost! Bůh by se mohl dopálit a člověčí snahu utnout. To by jistě pro Něj nebyl problém, ale možná v Něm převáží zvědavost a počká si na pokračování tohoto lidského experimentu. Je dosti silná pravděpodobnost, že jej ukončí lidstvo samo.

Mocné státy a národy, ba dokonce mocné organizace nebo i jedinci, mají představy, že je nutné vytvořit jeden optimální společenský řád pro všechny, bez ohledu na různost jazyků, historie, technické i ekonomické úrovně, čehokoli. Čím mocnější objekt, tím větší váhu jeho představa má...

Začali jsme monoteistickými náboženstvími, mluvíme o Bohu, který však nezanedbatelným miliardám lidí vůbec nic neříká. Je iluzorní, že by se podřídili jedněm pravidlům, když se ani monoteistické civilizace v této věci mezi sebou neshodnou. Jiné představy mají anglosaské civilizace, jiné pravoslavné a úplně jiné muslimské. Debata o jednotných celoplanetárních pravidlech může být bouřlivá, a to doslovně. Výsledkem by nejspíš bylo ukončení pokusu o vytvoření umělé inteligence. Je dost dobře možné, že celkový výsledek by Boha odradil od dalšího experimentování s lidskou rasou vůbec.

A pohádky je konec...