K diskuzi:

Neexistují žádné důkazy o tom, že by se kdy uskutečnil příběh o tom, že by jeden výrobce dosahoval nižších dlouhodobých průměrných celkových nákladů než všichni ostatní v odvětví, a tím vytvořil trvalý monopol.

Franklin Giddings z Columbie pohlížel na konkurenci podobně jako současní rakouští ekonomové jako na dynamický, soupeřící proces. V důsledku toho to pozoroval, že konkurence v nějaké formě je trvalý ekonomický proces. Když se tedy zdá, že konkurence na trhu byla potlačena, měli bychom se ptát, co se stalo se silami, které ji vytvořily. Měli bychom se dále ptát, do jaké míry je tržní konkurence ve skutečnosti potlačována nebo převáděna do jiných forem.

Mýtus nejslavnějšího antimonopolního rozhodnutí v historii USA – případu Standard Oil z roku 1911. https://mises.org/mises-daily/100-years-myths-abou...

Existuje hromada důkazů o tom, že pokud někde vzniká monopol, brání rozvoji (případné) konkurence. Tedy fakticky poškozuje trh, zdražuje nákupy odběratelům, snižuje svou efektivitu a kvalita produkce klesá. To je mnohokrát zdokumentovaná realita a je fuk, zda si někdo myslí, že tomu tak není.

Lidem, kteří nepostrádají velkou dávku skepticismu vůči ideologiím a jejich doktrínám často chybí skepse nejdůležitější – skepse vůči účinnosti státních zásahů.

V současné společnosti vzniká nebezpečný trend. Lidé stále více vidí ve státu a v tom, jak stát může intervenovat a regulovat, prostředek pro zdokonalení chodu společnosti a tím pádem jsou stále méně a méně schopni pracovat na odstraňování těchto problémů svou vlastní iniciativou. Stát začal být vnímán jako instituce, která - kdyby chtěla a kdyby byla vedena těmi správnými lidmi – by nějak mohla zařídit odstranění veškerého zla a veškeré bídy. „Že se máme špatně, je proto, že v čele státu stojí lidé, co si jen hrabou pro sebe a nestarají se o obyčejné lidi.“ Tak zní verdikt veřejného mínění.

Jedním ze základních znaků toho, že se člověk vzdělal v ekonomii, bývá právě to, že získá nedůvěru a skepsi (kterou většina laiků postrádá) k účinnosti státních zásahů a regulací jakožto nástrojů vhodných k léčení neduhů tohoto světa. Znakem „hard core proudu ekonomické pravice“ není to, že by tvrdila o trzích, že jsou „božské, neomylné, racionální, dokonale alokující a spravedlivé,“ ale to, že o státních zásazích tvrdí, že tudy cesta k vyléčení neduhů světa nevede. A pokud chce někdo problémy skutečně poctivě řešit, tak je pro něj cenná i ta informace o tom, kde řešení určitě nenajde.

Když vy si čtete jen to, co se vám líbí. Problém je v tom, že je přirozenou tendencí hromadění hospodářské moci v rukách malé skupiny lidí. Plyne to přirozeně z odlišností ve schopnostech lidí. Z toho se pak odvíjí i moc politická. A to bez ohledu na to, jakým způsobem je společnost uspořádaná. Funguje to i v bezstátní společnosti. Podmínkou je, že společnost vyprodukuje víc, než nutně potřebuje k přežití.

Některé společnosti tento problém řešily tak, že mocné v podstatě po nějaké periodě povraždily, jejich majetek se přerozdělil a jelo se nanovo. V USA se koncem 19. století úzkostlivě dbalo na to, že do soukromých záležitostí se nezasahuje, ani v oblasti podnikání. Takže přirozeným způsobem došlo k tomu, že vznikly monopoly v soukromé sféře. Teorie, že takový monopol zanikne tak nějak sám od sebe v důsledku konkurence nefungoval, protože monopoly bránily vzniku konkurence. Stačí třeba zavést na nějakou dobu dumpingové ceny a vznikající konkurence zase hned zanikne. Mafiánské způsoby potírání konkurence můžete vidět v každé druhé kovbojce. Protože hrozilo, že lid se bude domáhat socialismu (v zásadě jde o princip zmíněný výše), vznikl antimonopolní zákon. Asi je lepší, pokud společnost takový problém řeší nějakým obecně vymahatelným zákonem, než když dojde k vyvraždění té nejbohatší skupiny, co myslíte?

Nerovnost v držení soukromého majetku je ve světě velmi výrazná. Vyplývá to z nejnovější zprávy o globálním bohatství švýcarské banky Credit Suisse. 84 procent globálního bohatství je v rukou pouhých 8,4 procenta dospělé populace. 400 nejbohatších Američanů má dnes takové bohatství jako chudší polovina (150 milionů lidí) jejich země. Budoucnost tak patří těm, kteří budou dědit, nikoliv těm, kteří vytvářejí hodnoty. Podle Pikettyho jde o kontinuální vývoj posledních tří set let, který byl přerušen pouze devastací kapitálu ve dvou světových válkách. Od osmdesátých let minulého století roste nerovnost v kapitalistických zemích a zejména v USA tempem, které ohrožuje demokracii i ekonomiku. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by nerovnost měla začít klesat, respektive, že by měly začít klesat zisky nejbohatší vrstvy společnosti. Nerovnost se opět dostává na úroveň, kterou západní bohatý svět zažil na začátku 20. století. Pak trend obrátily války, krize a politika sociálního státu v prvních poválečných desetiletích. "Historie ukazuje, že takto velká nerovnost nejenom neprospívá růstu, ale může také vést k tomu, že politiku ovládne úzká skupina nejbohatších elit. Text s využitím citací a informací o knize Capital in the Twenty-First Century - Thomas Pikkety (*1971)

A jak toto vyřešit, když nerovnost je i na straně lidí a jejich schopností a snahy...

Slovo kapitalismus se do evropských jazyků dostalo prostřednictvím francouského utopistického filosofa Sainta Simona v 19 století. Marx si je vybral k označené institucionalizovaného soukromého vlastnictví výrobních prostředků a tržního hospodářství. Kapitalismus použil Marx z důvodu, aby jej mohl postavit proti otrokářství, feudalismu. Podle Marxe kapitalismus odumře anebo bude svržen násilnou revolucí a bude nahrazen socialismem, který přejde v komunismus. Kapitalismus existuje od samotného začátku lidských dějin. Není to nic jiného než trh. Směna zaboží. Je založen na samotném jádru lidské přirozenosti. Lidé se vždy chovají podle pravidel trhu, kapitalistické racionality. Výhodně koupit, výhodně prodat. Výhodně vyrábět, zvyšovat produktivitu práce a být lepší, levnější než konkurence.

Je více než úsměvné, že ,,dělení" systémů dle Marxe užívají i jeho největší kritici, čímžto nemyslím autora tohoto blogu. Osobně však až ,,kvituji" Marxovu ,,poučku", že kapitál nezná hranic, což dokazuje stále více i současnost

Ano, v tom se fousatý filosof trefil. Však tomu chtěl čelit sjednocením proletářů přes všechny hranice. V současnosti se skutečně kapitál přelévá vždy tam, kde to je nejvýhodnější, zatímco sjednocování "vykořisťovaných" se tak nedaří.