Všechno je jinak...

tak pravil starý rabín těsně před smrtí a ekonomové Markéta Šichtařová s Vladimírem Pikorou nemnoho let po narození. Moudrý rabín došel k tomuto poznání studiem talmudu a tóry a rozjímáním o životě kolem sebe, manželský autorský pár studiem na VŠE a sledováním a analyzováním toho, co hýbe světem, tedy peněz a jejich víření.

Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora se nejdřív strašně rozčílili, natočili velmi razantní video (jestli to bude fungovat, tak zde) a pak vydali knihu. Jmenuje se - jak jinak - Všechno je jinak. Knížku vydalo nakladatelství Grada letos jako svou 4.628. publikaci. Publikaci vydařenou, protože kromě množství ekonomické teorie pozřeli autoři i značnou porci vtipné kaše a z obého namíchali lehké a přitom vysoce výživné čtení.

Různojmenní manželé se podívali očima ekonomů na návrh důchodové reformy a bylo jim jasné, že to k ničemu dobrému nepovede. Nejvíce je však rozčílila stádnost spoluobčanů, to, jak národ spolkl udici "i s navijákem". Škoda, že ne i s rybářem (pozn. KK). Otcové reformy přesvědčili národ, že to pravé ořechové je postavit důchodový systém na pilíře. V. Pikora pak s jemnou škodolibostí popisuje jejich přejmenovávání, změny náplně a přesouvání v pořadí připomínající hru skořápkářů. Nakonec si vzal na mušku pilíř nejkontroverznější - (původně) povinné pojištění ve fondech. V poslední verzi reformy již povinné není, ale hlavní vadu na jeho kráse vidí autoři v jeho nevypověditelnosti. Manželé fundovaně vysvětlují a dokládají na příkladech, že takové "zajištění" v sobě nese značný risk, ovšem bez jakékoli naděje na zisk. V nejlepším myslitelném případě by se snad mohly takové úspory uchovat bez jakéhokoli zhodnocení. Poslední pilíř - připojištění - charakterizují jako vhodný pouze pro bohaté lidi, jenže ti se o sebe umějí postarat bez takovéto pomoci lépe.

V dalším textu autoři systematicky odbourávají jakoukoli naději na to, že by vůbec nějaké zajištění na stáří mohlo fungovat. Ale pak se smilují a rozebírají různé varianty zabezpečení, ovšem individuálního. To je ono kouzelné slovo: individuální. Zdá se, že to nejlepší, co můžeme doporučit dnešním mladým, je parafráze Komenského: uč se synu (a dcero) financím rozuměti. A v tomhle snad spočívá největší přínos prvního dílu knihy, který je věnován penzijní reformě. Vysvětluje, jak se vyvíjejí šance v různých odvětvích a na jakých faktorech závisejí, upozorňuje i na hrozby, kterých si není každý vědom. Ale celek kupodivu nevyznívá chmurně, ukazuje se, že šance jsou. Jen je nutné vzít rozum do hrsti, něco si nastudovat a velice uvážlivě volit způsob zabezpečení.

Kdo dočetl neveselé povídání o penzijní reformě až do konce, bude zocelen natolik, že jej neodradí název druhého dílu: Jak přichází krize. Odměnou za vytrvání v četbě se čtenář doví, jak autoři vidí vznik současné krize. Jejich vysvětlení se velice liší od různých emocionálních zkratkovitých "teorií", hlavně tím, že je propracované a logické. Autoři se zcela shodují v tom, že krize mají vlastně ozdravný efekt, slabé jedince odstraní a ti silní z nich vyjdou ještě posíleni. Výsledkem je silnější ekonomika. Nejhorší je snažit se krizím bránit - léčba má zpravidla horší následky než sama nemoc. Je zřejmě ctižádostí politiků ukazovat se jako silní vůdcové a vést národ do boje za vyřešení problémů, které by se samy vyřešily lépe a rychleji. Podle knížky by měli politici zasahovat do ekonomiky takto:

• nechat si od ekonomů vysvětlit, co je třeba udělat
• obrátit se na vhodnou PR agenturu, aby jim vypracovala způsob, jak to sdělit národu, popřípadě světu

Bohužel knížka ekonomických manželat zcela jistě nebude přeložena do bruselštiny, takže nás čekají krize rozplizlé a ještě rozplizlejší. A hlubší. (odhad KK).

Před napsáním názvu třetího dílu odhodili autoři servítky v dál: Rozpadne se eurozóna? Slabším povahám se při čtení tohoto dílu začne rozpadat minimálně text před očima. Jako technický barbar políbený ekonomií jen lehce, vím cosi o teorii optimálních měnových oblastí a také to, že pestrá sebranka eurových zemí má k něčemu takovému stráááášně daleko. Ale autoři se tomuto tématu věnují velmi důkladně a rozebírají následky různých činů či rozhodnutí politiků a kapitánů evropských financí. Fakt, že zavedení eura zbavuje zemi možnosti měnových manévrů a tím ovlivnění exportních možností, je celkem známý. Ale knížka mluví i o dalších problémech, namátkou vyberu jednotnou úrokovou sazbu. Ta má zásadní význam pro rozjezd podnikání a jiná její hodnota se hodí solidně šlapající ekonomice německé a jiná ekonomice hrabající se z bláta. Hádejte, jak bude nastavena úroková sazba pro celou eurozónu? Podle Německa nebo podle Řecka?

Jako správní analytici nabízejí autoři pro různé děje více variant scénářů. Typicky a) optimistický, b) pesimistický a c) ultrapesimistický. Kupodivu občas předložený optimistický scénář nevypadá vždy zcela nereálně. Knížka končí svým způsobem optimisticky, ale chce to skutečně velký nadhled.

Moc jsem se snažil, abych článek stihl ještě před Štědrým dnem. Třeba se Ježíšek ustrne a nadělí Evropské centrální bance chov slepic snášejících zlatá vajíčka.