Časová subsidiarita

Subsidiarita je pojem, kterým se ráda a často ohání většina představitelů Evropské Unie. Není to jejich vynález, i jiné fungující instituce ji nejen vyznávají, ale dokonce opravdu praktikují.

Subsidiarita znamená řešení problémů na úrovni co nejbližší tomu prostoru, kde problém vznikl. Vnitřní problémy v rodině řeší vedoucí člen, ať už otec či matka, teprve když to “hlava rodiny” nedokáže, obrátí se na úroveń vyšší. Rozumná hlava rodiny se nejprve snaží o dohodu mezi členy včetně dětí, když nestačí moderování diskuse, přistoupí k rozhodnějšímu řešení. O pomoc k vnějšímu arbitrovi se obrátí teprve v nouzi nejvyšší.Ve věcech veřejné správy je to obdobně. Rozhodování o dětských jeslích nebo parku má patřit do kompetence obce, kdežto univerzita nebo dálnice má být v kompetenci kraje nebo státu.V nadstátní úrovni rozhodují eurounijní orgány hlavně měkkým způsobem. Z vybraných peněz poskytují určité částky na projekty, které přímo či nepřímo přispívají k udržení a tmelení nesourodého konglomerátu států. Tvrdou ruku ukazují například v regulaci soutěže. V některých oblastech je konkurence tvrdě omezována, hlavně v oblasti daňové. Přesto i uvnitř Unie existují takzvané daňové ráje. Ale o tom pssst!

Regulace času

Vůči svému stádu uplatňuje Unie někdy přístup téměř laskavého vychovatele. Tak je tomu v případě nastavení času. Matka Komise vyslechla nesouhlas většiny svých dětí s nesmyslným střídáním letního a zimního času a řekla budiž, nejdřív mi ale řekněte, jaký čas chcete nadále. Letní nebo zimní pro všechny. Musíte se všichni na jednom shodnout a já pak vám ten vámi zvolený přikážu. Taková matka si chce nejen podržet svou velitelskou roli, ale utvrdit dítka v tom, že to bez povelu prostě nejde. Co není přikázáno, není povoleno.Zcela jiná taktika by byla říci: tak si to zkuste, máte čas do dne D. Pak se každý zařídí dle libosti, je na něm zda si nastaví trvalý čas letní či zimní. Budete prostě žít ve dvou různých časových pásmech, která se budou měnit třeba po pár stovkách či desítkách kilometrů. Sami si musíte vyřešit, jakým způsobem překlenete rozdíl mezi nimi. Bude vás to, holenkové, něco stát, nejen nepohodlí, ale i finanční náklady. Ale na druhé straně to zase poskytne práci řadě lidí, kteří by jinak těžko hledali uplatnění. S největší pravděpodobností by nejaktivnější v předběžném vyjednávání byly velké státy. Věděly by, že ty malé už se nějak přizpůsobí, trpasličí státeček mezi dvěma obry s trvalým zimním časem by asi netrval na specialitě času letního. V případě, že by se ti obři lišili, tak by si prostě vybral toho, který by mu vyhovoval lépe. U velkých států je pravděpodobné, že by se z velké části dohodly. A po nějaké době heterogenních pásem by bylo možno vyhodnotit náklady a najít optimum.Ale takový postup  je naprosto nepřípustný. Pokud nevíte, proč, odpověď je jednoduchá:

PROTO!