Pozitivní deviant Čuba

Nedávné vyznamenání slušovického expředsedy Františka Čuby vzbudilo menší mediální rozruch. Skutečně menší - média žila jinými událostmi. Jednou z nemnoha výjimek byl Neviditelný pes, který připomenul slavnou éru “odvázaného” JZD článkem Zkurvené Slušovice.

Pan Neff ve své glose vyjadřuje uznání člověku, který dokázal věci tehdy nemožné. Zmiňuje někdejší Zemanovo ocenění Slušovic jako “ostrovu pozitivní deviace” - termín, který se hluboce zakořenil v povědomí pamětníků. Závěr článku mi však vyzněl poněkud nepravděpodobně. “Ale ty Slušovice – ano, Čubovy Slušovice – nový režim zkurvil, z čistě ideologických důvodů: aby si snad někdo proboha nemyslel, že za komunistů mohlo v Československu něco fungovat.”

Dovedu si představit, že po Listopadu nastal docela obyčejný boj o rozchvácení majetku. Řekl jsem si, že záměr byl jistě spíše materiální než ideologický. Vždyť fenomén Slušovic nebyl důkazem velkolepých možností, které socialismus schopným lidem dával. Slušovický úspěch vznikl socialismu navzdory.

Článek vyvolal opravdu bouřlivou diskusi, většina přispěvatelů se rozestavila podle barikády: Čuba jako přisluhovač komunistů, kteří se mu za jeho služby odvděčovali naprostým zvýhodněním jeho družstva - na jedné straně, kdežto naproti vlál transparent “Čuba jako vynikající podnikatel, vlastně novodobý Baťa”. Jedním z mála diskutujících, kteří Slušovice znali dobře, zřejmě přímo zevnitř, byla paní M.Varadinková. Ta Františka Čubu jednoznačně chválila a zdůrazňovala jeho schopnost nalézt sebemenší skulinku ve stávajícím omezujícím řádu.

Po pročtení všech možných informací a osvěžení vlastních vzpomínek jsem došel k tomu, že se pan Čuba cítil především hospodářem.  Hospodářem zodpovědným, spolehlivým a prozíravým. Jeho krédo bylo: Je jedno, jestli je tu feudalismus, kapitalismus nebo komunismus. Podnik si musí najít vztah k tomu zřízení a podnikat.

Musím zmínit příspěvek, který se vymykal hlavním proudům diskuze:

Slušovice a Václav Havel:

Autor: P. Adámek Datum: 10.11.2013 16:17

Já se s článkem O. Neffa ztotožňuji a pamatuji se, jak mě šokoval Václav Havel, když mluvil o "rudých žilkách Slušovic", čímž je pro jakoukoli diskusi vyřídil. Vždycky jsem čekal, že Slušovice budou oceněny jako něco, co vlastně pomohlo připravit půdu pro kapitalismus v Československu, a Havlův záporný postoj mi byl naprosto nepochopitelný.

Havlovy projevy v dobách polistopadových jsem sledoval se zatajeným dechem a vykulenýma očima. Ale jeho odsudek Slušovic si pamatuji jen mlhavě. Naštěstí pomohl internet - i ty žilky jsem skutečně našel - v odstavci začínajícím: “Dvacet let, které jsme ztratili…”. Nebyly sice rudé, ale “krajně temné”. Přemýšlel jsem, co se přemožiteli komunismu v Čechách na Slušovicích tak nelíbilo. Došel jsem k názoru, že byl sice zastáncem svobody intelektuální, nikoli však podnikatelské. Jeho ideálem byl a zůstal socialismus s lidskou tváří. Čubova tvář mu zřejmě dostatečně lidskou nepřipadala.

Možná bylo iritující i jeho umění téměř nemožného: 

“Čuba to ale řešil tak, že nežádal o devizy, ale o povolení k barterovým obchodům. To byla už jen byrokratická překážka, která se dala překonat. Takové povolení komunisty totiž  nic nestálo, nepotřebovali k němu žádné zdroje, a  ještě jim doplnění žádoucího sortimentu na trhu vytrhlo trn z paty. Takže nakonec to povolení dali…”  - píše paní Varadinková.

Ale to je právě to, co bychom dnes potřebovali jako sůl:

Fr. Čuba byl mistrem taktiky - "aby se vlk nažral a koza zůstala celá". Díky tomuto know how vytvořil kousíček zdravé ekonomiky uprostřed tuhého socialistického centrálního plánování. Do taktiky samozřejmě patřilo podkuřování bolševickým bossům, kteří ho ochránili před jinými - konzervativnějšími - mocipány.

Kdyby byla dnes naše zemička celá řízena stylem "Slušovice", možná by dokázala prosperovat i v džungli unijních nařízení, zákazů a regulací.

Fr. Čuba navenek korumpoval papaláše ve zcela umělém prostředí centrálního plánování, tedy neexistujícího trhu. Uvnitř ale jeho JZD fungovalo perfektně tržně. To byl opravdu malý zázrak.

EU se v lecčems blíží komunistickému ideálu totální regulace. Pokud by se v tragicky deformovaném prostředí EU podařilo vybudovat alespoň v malém Česku normální ekonomiku, bylo by to úctyhodné. Problém je, že bruselští mocipáni asi budou náročnější na “prostředky vyjednávání” než ti bývalí komunističtí.

Představme si tento příklad: Unie vydala směrnici o poměru OZE v energetice. Čubovský přístup bych viděl v tom, že by se nezavedly žádné dotace, žádné nadirigované výkupní ceny. Místo toho by se ale udělala mohutná osvětová akce, velebící "zelenou" energii,  moudrost eurokomisařů apod. Nevím, zda bychom byli za nesplnění ukazatelů postiženi nějakými sankcemi. Nejspíše nepřímo, jen by nás začali bruselští papaláši nějak dusit. A tady by nastoupila čubovská diplomacie, která by dokázala dusivé sevření uvolnit a dýchalo by se o kus lépe.

Dnešní Čuba je ovšem, podle jeho přednášky ve Zlíně (odkaz na první část) soudě, zastáncem silného státu, držícího banky a velké podniky. Tím by se mělo zabránit vysávání našich zdrojů cizími společnostmi. Myšlenka to není špatná, pokud by byla splněna důležitá maličkost: v čele takových podniků a bank by museli stát manažeři zodpovědní, spolehliví a prozíraví - zkrátka František Čuba a jeho klony.