Obnovitelné zdroje

Vždy jsem si zakládal na tom, že jsem poměrně odolný vůči módním trendům a nepřejímám bezmyšlenkovitě cizí názory, zejména ty, které média nepřímo lidem vkládají do hlav. Jistý velmi známý člověk mi ale nasadil do hlavičky pěkného brouka.

Dovolil si zpochybnit termín "obnovitelné zdroje energie". To mne zaskočilo: tolikrát jsem to z médií slyšel nebo viděl, ale nikdy jsem se nad tím nezamyslel. Co to tedy vlastně je? Takže, mozkové závity, vzhůru do práce!

Z hlediska distributora je zdrojem energie jakákoli připojená elektrárna. Když z toho či jiného důvodu doslouží, je třeba zvážit, zda se nepoohlédnout po jiné. Jiným zdrojem múže být i cizí, třeba zahraniční, distributor, od kterého může ten náš energii nakoupit.

Ale to je značně zúžené hledisko. Komplexnější pohled nám ukáže elektrárnu jen jako jeden článek řetězu, který započíná u nějakého vyššího zdroje energie. Téměř všechna energie, kterou lidstvo v současné době využívá, pochází ze zářivé energie Slunce, dopadající na Zemi. Pravím téměř, neboť například geotermální energie má svůj původ v rozpadu radioaktivních prvků v nitru Země. Z radioaktivních prvků čerpáme také energii v jaderných elektrárnách. Ale pravděpodobně maximum energie získáváme z fosilních zdrojů (uhlí, nafta, zemní plyn, atd.,), které vznikly v průběhu těžko představitelného časového období kumulací zářivé energie Slunce. Zatím to vypadá tak, že jsme tyto zdroje schopni spotřebovat v celkem představitelně krátkém čase. To opravdu nezní dobře. Naštěstí nás však zeleně myslící lidé upozornili, že na plochu jednoho čtverečního metru české kotliny dopadá špičkový zářivý výkon slunečního záření zvíci zhruba jednoho kilowattu. To nám dá na jednom čtverečním kilometru neuvěřitelný jeden Gigawatt! To znamená, že přímo na zemi leží neskutečné množství peněz, jen se pro ně shýbnout. Bohužel jsou však ty penízky roztroušené tak, že než posbíráme stovečku, zničíme boty za tisícovku. Naštěstí ale existuje štědrá instituce, která nám za nasbíranou stovku dá třeba stovek patnáct, takže hravě zakoupíme nové boty a ještě nám pár stovek zbude od cesty.

Když tuhle pohádku převedeme do řeči faktů, vypadá to tak, že k zachycení sluneční energie a převodu na energii elektrickou potřebujeme zařízení, které pořídíme za mnohem více, než stojí elektřina z něj získaná za celou dobu jeho životnosti. Takové zařízení jakožto zdroj energie je opravdu obnovitelné, jenže ta obnova dělá z celého podniku nesmysl.

Zářivá energie dopadající na Zemi se mění pochody v atmosféře na energii vzdušného proudění, tedy větru. I tuto energii je možno konvertovat na elektřinu. Jenže cena větrné elektrárny je v relaci k ceně elektřiny vyrobené za celou životnost větrníku opět veskrze nepříznivá.

Obnovitelnost větrných zdrojů elektrické energie nám tedy také mnoho radosti neudělala a s dalšími nápady, jako je třeba biomasa nebo biopaliva, je to snad ještě horší.

Zlomyslný chlapík řekl, že takové zdroje by se snad měly nazývat jinak, něco v tom smyslu, jako že to jsou zdroje, líbící se Zeleným. Ale takový název nemá švih, je těžkopádný, nevýrazný až mdlý, čehož si byl zlomyslník dobře vědom. Osobně bych se přimlouval za název

Zdroje greenpissové

Osobní stránky autora: www.karelkuzel.cz