Nejdůstojnější způsob pohybu

Stojí prý psáno v Encyclopedia Britannica, že chůze je nejdůstojnější způsob pohybu, pěstovaný lidstvem od pradávna. Nevím, vždy, když mě napadlo si to ověřit, neměl jsem po ruce onu úctyhodnou knihu. A naopak, když jsem se probíral jejími zažloutlými elektroníckými stránkami na svém notebooku, nikdy jsem nedošel až k dvojitému vé – walking.

S chozením mám ovšem docela bohaté zkušenosti, ve svých pohorách jsem prošel slušný kousek naší krásné československé zemičky, i do přilehlé ciziny jsem se vydal. Procházel jsem se krajinami majestátními, kde jsem žasnul nad krásou hor, jindy jsem kráčel přes zamrzlou zátoku na Rujaně, kdy na mne volali ze vzdáleného břehu dederóni (východní Němci) – člověče, do Švédska to je osmdesát devět kilometrů!

Nejraději jsem ovšem měl krajiny útulné, které mne v podvečer lákaly rozbalit si spacák a v nichž jsem si připadal jako v laskavém náručí. Cítil jsem se při chůzi různě, málokdy však důstojně. Obzvláště když kličkuji po pražských chodnících mezi psími hovínky, mám jiné starosti než důstojnost.

Nejkrásnější pohled na svět je prý s koňského hřbetu. Tak prý pravil svého času Čingischán,  docela bych mu věřil. Sám jsem to zkusil, ale až ve značně pokročilém věku. Nohy doooošiiiirooooka rozkročené okolo té chlupaté masy poklidného koně vedeného mojí neteřinkou, velkou fanynkou jezdectví. Nebylo to špatné, ale nic pro mé artrotické kyčle.

Až loni na podzim jsem uviděl ideál: vysoké kolo.  Český klub velocipedistů pořádá každým rokem exhibici na Letné, kde je k vidění „nádherný soulad těla a stroje“, elegance pohybu s náležitým přehledem s výšky a úžasným historickým milieu. Viděl jsem krasojízdu mužů v dobových sportovních oblecích, když jeli v sevřeném útvaru, dělali synchronizované obraty a  zdravili se „šavlemi“ . A pak jsem uviděl mladého člověka na vozidle sestaveném ze dvou vysokých kol vedle sebe. Šikulka, řekl jsem si. Tu jsem uslyšel okolo sebe uctivé hlasy – Zímovčák, Zímovčák je tady! Tak to je opravdu on, ten úžasňák, co na svém vysokém kole podniká túry, nad kterými zůstává rozum stát. Posuďte sami:

“....je držitelem světového rekordu na 24 hodin (522,504 km, Brno, 1996), přejel USA od západu na východ (4356 km za 27 dnů, 1998), projel Tour de France v režimu profesionálů (2005), stejně tak Giro d´Italia (2006) a La Vueltu (2007), je mnohonásobným mistrem světa na různé vzdálenosti....”

Prostě, to je něco, co se musí zažít. Zvu vás k prohlídce pár obrázků, které dělal můj okouzlený foťáček, jako by se nemohl nabažit…

Tak si klikněte.