Needhamův problém

Britský učenec Joseph Needham se zabýval otázkou, které věnoval značnou část svého života: proč se moderní věda nerozvinula v Číně (nebo v Indii) ale v Evropě, když byla až do renesance mnohem vyspělejší?    

Z důvodu, který se pokusím vysvětlit později, budu již od začátku rozlišovat západní vědu a orientální nauky.  

Podívejme se na vývoj západní vědy - nejlépe od starověkých Řeků: Platón rozlišoval pět matematických „umění“ – aritmetiku, geometrii plochy, geometrii těles, astronomii a harmonii, které umožňují bezpečné a trvalé poznání neměnných, protože nehmotných skutečností (ve starověku se hvězdy nepovažovaly za hmotné). Jednalo se tedy o spekulace vycházející z fascinace čísly, tedy z čiré abstrakce. 

Ve třináctém století dochází ke zlomu: Začíná racionální zkoumání přírodních jevů, například geometrické optiky, a to na spíše platónském základě. Nominalisté 14. století podobně zkoumali např. pohyb a tíži a snažili se je matematicky vyjádřit. Tento směr významně obohatil Mikuláš Kusánský, který k tomu navrhl použít běžný praktický a empirický postup vážení a měření. Myšlenka: “měřit, co je měřitelné, a co není, měřitelným učinit” je připisována Avicennovi (Íbn Síná), který ji uplatnil v medicíně, ale rozhodně se jedná o jeden ze základních pilířů západní vědy. 

Matematika - společný bod?

Zkusme se podívat, jak se liší vývoj tak abstraktní disciplíny, jako je matematika. Velmi pěkný přehled je uložen na serveru Encyklopedie Fyziky. Dovolím si z něj ocitovat následující pasáž:

“Pro oddělenost matematického vývoje obou částí světa hovoří základní metodické rozdíly mezi západní matematikou (tj. arabskou matematikou a evropskou matematikou) a čínskou matematikou:

1.     Čínská matematika přehlížela potřebu důkazů platnosti matematických poznatků. A přitom už od dob Pythagora se důkaz stal základní součástí matematické teorie. Čínská matematika uváděla své výsledky bez zdůvodnění, pouze občas připojila rámcový náznak důvodů, proč by daný poznatek měl platit.

Víceméně stylem: když to bude potřeba, zdůvodníme to, jinak ať přemýšlí sám čtenář!

2.     Matematika v Číně měla jiné postavení než v Evropě nebo v Arábii. Vyvíjela se v centralizovaném státě a čekalo se, že bude pracovat pro jeho praktické potřeby. Takže tam, kde končily praktické potřeby matematiky (výpočet kalendáře, aby císař mohl rozhodovat o budoucnosti s velkým předstihem a v souladu s astrologickými znameními, …), končila i sama teorie. Krása matematiky, její harmonie a logika nikoho nezajímaly!

3.     Čínská matematika neprošla tím, co pro evropskou matematiku udělali Thales, Pythagoras, Aristoteles, tj. matematika se nestala z praktické dovednosti samostatnou vědní disciplínou.”

=== Konec citace

[Západní] matematika je založena a budována jako exaktní věda. Její exaktnost (podobně jako jiných exaktních věd) tkví v tom že, jak matematické objekty, tak i operace nad nimi jsou exaktně vytyčeny, tedy tak, že každý v matematice vzdělaný člověk naprosto přesně (bez jakýchkoliv pochyb) ví, co znamenají. Charakteristickou vlastností matematiky je její důraz na absolutní přesnost a nezpochybnitelnost výsledků. 

Kampak s tímto pojetím na vysoce pragmatické Číňany! Těm stačí coby důkaz pouhý fakt, že “to” nějak funguje a slouží. V čínském státě byli všichni význačnější učenci soustředěni na panovnickém dvoře. Podle svých zaměření bádali na různých problémech. Občas, třeba jen náhodou, přišli na něco užitečného. Pak ale museli k tomu poznatku vytvořit nějakou ucelenou “teorii”, kterou teprve mohli předložit panovníkovi (císaři). Pokud ten onu “teorii” schválil, byla tím posvěcena a od té doby bylo přípustné ji pouze dále artikulovat a rozvíjet. V žádném případě nebylo možno nějak zpochybňovat její základy. 

Takto lze poukázat například na neslučitelnost akupunktury se západní medicínou. Zatímco západní medicína je věrná Avicennově odkazu kladoucímu důraz na měření, akupunktura operuje s prouděním čehosi, co se do evropských jazyků překládá jako “energie”, ačkoli to s energií ve fyzikálním smyslu nemá pranic společného. A ta “energie” prý teče ve vymezených řečištích, která se vymykají detekci jakýmikoli metodami fyzikální medicíny. 

To ovšem neznamená, že by se absolventi západních lékařských fakult od akupunktury distancovali.  Naopak, leckteří odchovanci západní medicíny vstřebali i leccos z čínské pragmatičnosti a mimo svůj obor praktikují i medicínu čínskou, zejména zmíněnou akupunkturu.

Létající parní drak

V čínských naukách bychom těžko našli ekvivalent něčeho jako termodynamika, a přesto Číňané dokázali vymyslet a zkonstruovat parní stroj dávno před Jamesem Wattem. Jistě na to měli svou “nedotknutelnou” teorii, kterou by jistě byli schopni dále rozvíjet, kdyby…

Nevím, co bylo ono “kdyby”. Možná dobytí Číny Mongoly ve třináctém století, které samozřejmě zastavilo nadlouho kulturní a vědecký rozvoj Číny. Ani slavná dynastie Ming, která vystřídala nepříliš kulturní (mírně řečeno) mongolskou dynastii Jüan, nebyla zrovna příznivá rozvoji techniky. Zaměřovala se spíše na  biologické nauky a farmacii.

Nebýt toho, možná by čínští badatelé parní stroj vylepšovali trpělivě a nápaditě, až by překonal ve svých parametrech současné parní stroje evropské i americké, jejichž vývoj asi přestal být po vynálezu spalovacího motoru zajímavý. (Poznámka: mluvím zde o klasických pístových parních strojích, nikoli o parních turbínách.)

Rovněž vynález draku mohl při kontinuálním vývoji dospět ke stroji vysoce robustnímu a přitom výtečně létajícímu. Pak by jej bylo možno spojit s nesmírně pokročilým čínským parním strojem a bratři Wrightové by znechuceni zatlačili svého Wright Flyera zpátky do hangáru, zahanbeni létajícím parním krasavcem.

Struktura vědeckých revolucí

Hlubší porozumění specifiku západní vědy nabízí Thomas Kuhn v knížce Struktura vědeckých revolucí.  

“T. S. Kuhn přinesl argumenty o tom, že pokrok vědeckého poznání není přímočarý, ale že je čas od času přerušován zásadními zvraty-vědeckými revolucemi. Při těchto vědeckých revolucích dochází k přehodnocení samotných základů dosavadního vědění. Vědecké poznání tedy nesměřuje k nějaké jediné Pravdě o světě, netýká se žádné „objektivní reality“ – nezávislé skutečnosti, všem společné, vždy zde již jsoucí. Věda, tak jako každá lidská činnost, má svůj kulturní, dějinný, instituční, sociální a psychologický rozměr. I vědecké poznatky jsou proto historicky podmíněné: vyjadřují ducha dané epochy, mění se s dobou i s okolnostmi.”

Klíčovým pojmem Kuhnova pojetí vývoje vědy je vědecké paradigma. Za paradigma považuje Kuhn „obecně uznávané a vědecké výsledky, které v dané chvíli představují pro společenství odborníků model problémů a model jejich řešení“. 

Je třeba zdůraznit pasáž ..které v dané chvíli představují… 

Nic netrvá v světě věčně, ani láska k jedné slečně. Natož k jednomu paradigmatu. Západní vědci stále prověřují staré “neotřesitelné” pravdy, opakují staré pokusy s lepším a rafinovanějším vybavením a pasou po sebemenší odchylce od předpokládaných hodnot. Když odchylka začne být reprodukovatelná a tudíž jasná, zkoumá se, v čem je čertovo kopýtko. Někdy se podaří uvést odchylku nějak do souladu se stávající teorií, jindy se dojde k přesvědčení, že jádro pudla je v samých kořenech současné teorie, a začne se vymýšlet nová, nejlépe naprosto odlišná. Ta je zprvu nedokonalá, ale časem se vylepšuje, získává nové a nové stoupence, až přívrženci té staré teorie vymřou a bude dovršena vědecká revoluce, která přinese nové paradigma.

Užitečný vynález směšné teorie

Běžnou součástkou v dnešní elektrotechnice a elektronice je kondenzátor. Je to pasivní elektrotechnická součástka, jejíž charakteristickou vlastností je kapacita, tedy jímavost. V elektronice souvisí s pojmy jako “elektrický náboj” a “napětí”. V hydraulice by se jednalo o ekvivalenty jako “výška sloupce kapaliny” a “tlak na dno nádoby”. 

Hydrauliku tu zmiňuji, protože dřívější představa elektřiny byla daná fluidní teorii. Elektřina měla být jakýmsi “fluidem”, nevažitelnou a nehmatatelnou kapalinou. Tu bylo možné jímat do láhve. S elektřinou se experimentovalo, vědělo se třeba, že dokáže dát pěknou ránu. A skutečně se ji podařilo dostat do láhve. Osvědčilo se uspořádání, kdy uvnitř láhve byla voda a navenek byl kovový polep. Do vody se dal jeden drát, k polepu drát druhý. Když se do láhve, zvané tehdy leydenská, “nalila” elektřina získaná indukční cestou, pak mezi zmíněnými dráty mohla dokonce šlehnout jiskra. A první elektrický kondenzátor byl na světě. Nová teorie elektromagnetického pole se ho bezostyšně zmocnila a původní fluidní teorii nasadila šaškovskou čepici, pokud ji vůbec zmínila.

Závěr

Domnívám se, že náskok západní vědy byl způsoben jedním kouzelným jevem: konkurencí. Zatímco v čínské vědě konkurence prakticky nemohla existovat, v západní vědě byla tradicí snad už ve starověkém Řecku. Různé filozofické školy na sebe nevražily a soutěžily o pozornost. V Číně je snad možno proti sobě postavit nejspíše konfucianismus a taoismus, nicméně jejich vztah asi nebyl příliš antagonistický.

Je pravda, že v současné Číně plane mezi podnikateli zejména v moderních odvětvích, jako jsou informační technologie a umělá inteligence, krutá bitva, proti níž působí kalifornské Silicon Valley jako ospalé letovisko spíše lázeňského charakteru. Ale nedejme se mýlit, ty všechny firmy se “pouze” snaží rozvíjet aplikace, jejich příspěvek k teorii AI není nijak zásadní.

V Evropě docházelo v teoretických disciplínách ke konkurenci a některé střety měly i velice lidsky politováníhodný průběh: vzpomeňme úctyhodného velikána Newtona, jak napadá jiného velikána, Leibnize, ve sporu o prvenství v objevu infinitezimálního počtu. Dokumenty týkající se jejich sporu nepatří k povznášející četbě.