Jistě, ale změna paradigmat ve smyslu Kuhna je tak trochu záležitost dlouhých dějin, byť některé změny jako ta "fyzikální" z roku 2015 mají i svoje datum. Ale Váš závěr se týká i např. AI, kde aplikační pokroky tak trochu marginalizujete. V mém vnitřním pohledu jsou počítače aplikační záležitostí (rozlišuji v sobě matematika, historika a řemeslníka - ten se přes 40 let živí počítači), AI je také aplikační záležitost. V čem vidíte ty podstatné přínosy do AI?

Děkuji za Váš dotaz. V oboru AI jsem silně ovlivněn knížkou Ray Kurzweil: The Singularity Is Near. Chystám článek, ve kterém se pokusím porovnat čínský přístup k AI s přístupem západních vědců, podobně jako v posledním článku jsem si vzal za jakýsi základ Thomas Kuhn: Struktura vědeckých revolucí.

Teď by bylo předčasné, abych se k tématu vyjadřoval.

Jako nechtěl bych machrovat za každou cenu, ale není náhodou prokázáno, že parní stroj nemůže mít takovou účinnost, aby dostal do vzduchu vlastní váhu? Netvrdím, že to je nějak klíčové k tomu textu, je to jen detail, ale pro pořádek.

Děkuji Vám za dotaz. Možná jste měl na mysli účinnost Carnotova cyklu, z čehož někdo vytvořil "důkaz", že parní stroj nemůže létat vlastní silou. Nejspíš se jednalo o důkaz stejného druhu, jako kdosi před sto či dvěma sty lety "vědecky" dokázal, že čmelák nemůže létat.

Pak je tu druhá možnost, a sice že jste pochopil, že můj parní létající drak je ŽERTÍK na účet čínských nauk a odpověděl také žertem.

To co popisujete se týká historie, krásně to popsal Nial Ferguson v knize Civilizace. Ale pochybuji, že se to týká dneška, například v roce 2020 podala Čína více patentů než USA. Na toto téma je zajímavé dílo Hans Rosling, Factfulness.

Ale přínos k vědecké teorii se nedá posuzovat podle počtu patentů. Ty se mohou týkat nějakých APLIKAČNÍCH záležitostí, nikoli vědeckých průlomů. V článku se zabývám právě přístupem k VĚDĚ. Zajímavé by bylo, kolik vědeckých revolucí ve smyslu pojetí Thomase Kuhna čínští vědci iniciovali či uskutečnili. To nevím a příslušnou informaci uvítám.

Diky za clanek pane autore. Skoda, ze jste v nem v uvodu zminenou Indii dale nezminil. Muzete nejak vysvetlit pricinu prelidneni techto zemi? Lze predpokladat, ze na prvopocatku dejin clovecenstva bylo toto rozsireno po cele planete rovnomerne. Cim to, ze na uzemi sevrni Ameriky byla populace (hrubym odhadem) asi jako nektera z mensich zemi Evropy. Pritom prirodni podminky vytvari potencial uzivit....

Obávám se, že Vaše dotazy překračují rámec článku a vysvětlení není asi úplně jednoduché. Napadá mne třeba to, že oblast Dálného východu má přírodní podmínky velmi vhodné pro zemědělství, ale nutí zemědělce k dlouhodobějšímu plánování. Například monzuny dodají velké množství vláhy, se kterou ale je potřeba po zbytek roku správně hospodařit. To bylo možno provádět ve spolupráci lidí v celých velkých oblastech, a tak se postupně například Číňané naučili vytvářet úžasné závlahové systémy. To znamenalo, že se naučili s přírodou bojovat, něco si na ní "vydobýt".

V Severní Americe se dalo docela dobře žít bez nějakého velkého násilí na přírodě. Zvěře bylo dostatek, když indiánští praobyvatelé "netlačili na pilu", příroda jim nijak zvlášť neubližovala.

Co se týká Indie, tak ta byla v moderní době velmi silně ovlivněna Angličany a mnohé se od nich naučila i ve vědě. Je zajímavé, že kvantová fyzika má vlastně dvě školy, z nichž jedna je ovlivněna buddhismem. Podle "buddhistické" školy má částice vlastně dva stavy: jako vlna a jako hmotná částice. Při střetu dvou vlnových reprezentací dvou částic může dojít ke kolapsu vlnových funkcí a obě částice se zhmotní. To odpovídá buddhistickému cyklu zrození a smrti. "Nebuddhistická" škola popírá hypotézu kolapsu a tvrdí, že vlnová funkce zahrnuje všechny jevy, trvá stále a záleží na okrajových podmínkách.