Krizi přivolal Petr Hájek

Množící se krize - hledání viníků - řecká krize - demokratický stát jako akciovka - chci svoji dividendu - kolébka demokracie - Platóne, tys to vymňoukl! - nejhorší forma vlády kromě těch ještě horších - Evropský experiment - co na to Rusové - zbožštělý Konfucius - poraďme se s Dakoty.

Teď se asi čtenář zeptá, kterou že krizi mám vlastně na mysli. Dnešní doba je totiž na ně relativně bohatá a snadno může dojít k nedorozumění. Naštěstí u těch dvou nejznámějších, tedy u světové finanční krize a následné hospodářské, viníky známe. Ty už loni jasnozřivě odhalila ČSSD na svých billboardech: jsou to Bush, Topolánek a Zahradil. Krize, která ještě nepropukla v plné síle, ale co nevidět se tak stane, je opět dílem Čecha. Potměšilý zloduch Petr Hájek ve své knize Smrt ve středu si dovolil napsat na straně 139: "...Demokratický stát je přece svého druhu akciová společnost, v níž investory jsou daňoví poplatníci. Někdo vkládá více, někdo méně, někdo nic. Avšak v případě státu (bez ohledu na výši vkladu, nebo dokonce když vklad je nulový) dostane každý akcionář na valné hromadě stejnou a pouze jedinou akcii - hlasovací lístek.... Je logické, že ti, kdo nevložili nic či jen minimum, budou nejspíš naopak podporovat takové vedení, které jim zaručí vyplacení dividendy bez ohledu na stav firmy."

Nazíráno zlodušíma očima, vypadá to tak, že Řecká Siestální, a.s. svolala mimořádnou valnou hromadu, která má nezvykle dramatický průběh. Je příznačné, že sídlem Řecké Siestální je krásná země, která je považována za kolébku demokracie. Podle Platóna všechno vzniklo nejdříve jako idea, pak se to zrealizovalo ve zmršené podobě na zemi a pak už to s onou věcí může jít jen s kopce. To nejlepší, co se dá dělat, je momentální stav co nejlépe zakonzervovat a bránit se změnám. Nevím, jak vypadala idea demokracie, ale první realizace zdaleka nevydávala akcie všem. Staženo z netu: "Starověká demokracie zdůrazňovala přímou účast omezené skupiny občanů na občanských sněmech. Moderní demokracii obvykle představuje výkonný orgán občanů - vláda, která pracuje v souladu s legislativou přijatou parlamentem - zvolenými zástupci lidu." O té moderní řekl W. Churchill: "Democracy is the worst form of government, except for all those other forms that have been tried from time to time." (Demokracie je tou nejhorší formou vlády, kromě všech těch, které byly dosud čas od času zkoušeny).

Zdá se, že v dnešní době se vyskytla řada takových pokusů o jiné formy vlády. Máme to štěstí, že v jednom z nich fungujeme jako testovací vzorek: Evropská Unie vymyslela demokracii regulovanou, kde všechno je stále více řízeno směrnicemi, vydávaných vynikajícími jedinci, sedícími v Evropské komisi. I my jsme tam jednoho dodali. Evropský parlament pak jen příslušné směrnice schválí, případně je (velmi mírně) modifikuje. Tento parlament je pravděpodobně světovým unikátem: nemá zákonodárnou pravomoc. To parlamenty členských států mohou, kromě přetavování unijních směrnic do legislativy své země, předkládat i vlastní zákony. Není mi jasné, jak moc se tato forma odchyluje od idejí Sovětského Svazu s jeho RVHP. Nezbývá než doufat, že se podaří neskouznout do sovětských kolejí.

Jiným pokusem může být nazvána indická cesta. O té moc nevím, jen to, že Indové adaptovali základ vnucený jim kdysi Brity a dále jej, jak se zdá, docela úspěšně rozvíjejí.  Rusové vytvořili ekonomicky zřejmě docela liberální prostředí, ve kterém se celkem daří podnikání, ještě více však příslušníkům tajných služeb. Jejich cílem je obnovení mocenského postavení ve světě, možná prostřednictvím jakéhosi ruského Commonwealthu - viz můj článeček Až mi uši zalehly. Svým partnerům mohou nabídnout stále ještě bohaté zdroje surovin výměnou za jistou loajalitu.

Čínská cesta si zaslouží zvláštní odstavec. Čína je obrovská říše, která, na rozdíl od jiných obrů, vydržela tisíce let. Její vývoj neprobíhal bez otřesů, ale základ je mohutný. Konfucius, žijící pět set let před Kristem, věnoval značnou část života studiu moudrých předků, hlavně nejúspěšnějších panovníků. Od nich se poučil, jaké vlastnosti musí mít vládce, aby jeho panství vzkvétalo a obývali je šťastní a loajální lidé. Na těchto vědomostech pak vybudoval celé učení, které uměl i velmi úspěšně aplikovat. Byl velmi schopným úředníkem, o kterého se přetahovali panovníci s jeho žáky. Ve svém učení se odvolával na Nebesa (Tchien), ale velmi sportovně. Celkem sportovně asi brali Číňané i nebeská božstva, ale samotného Konfucia ještě za jeho života zahrnuli úctou a posléze zbožštili. V naší zemi, kde nikdo z domácích není prorokem, zní tohle jako naprostá pohádka. Konfuciovo učení zapustilo v Číně hluboké kořeny a stalo se jádrem, na němž další historie této obrovské země vytvořila jen tenkou slupičku. Vládnoucí elita, zdá se, pochopila význam Konfuciova učení a zařizuje se podle něj. Máme se na co těšit.

Staré indiánské přísloví kmene Dakota praví: "Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!". Možná by nebylo od věci podívat se, zda kůň, na jehož hřbetě cváláme vstříc světlým zítřkům, ještě dýchá.