Jako na houpačce

jsem si připadal při čtení článku pana Frýborta, kterého velice oceňuji. Zelený psík na mne vyplazoval červený jazyk a podle pacek na očích ani nebyl zvědav, co tomu budu říkat. No, coby. Pan Frýbort má dost poraženeckých řečí pisálků, kteří dělají nad naší civilizací kříž.

Vzhledem k tomu, že k oněm pisálků patřím do jisté míry i já, začal jsem se chystat k důkladné masáži klávesnice peprným komentářem. Chtěl jsem připomenout, že každá civilazace prožila vzestup, a to až skoro ke hvězdám, jako říše římská, ale pak následoval sestup postupně gradující v sešup. A tak i ten žebřík, po kterém postupujeme, není přímý, ale prohnutý jako ty oblouky s příčkami na dětských hřištích. A taky bych napsal, v jakém terému, či spíše materálu, spočívá ten konec, ke kterému se blížíme.

Ale pak jsem se pročetl dále, a začal jsem si říkat: hrome, vždyť on má docela pravdu. A začal jsem dočista závidět tomu pánovi zhruba v mých letech jeho optimismus a víru. Co když jsme pořád na vzestupné části žebříku, co když třeba ten náš je dokonce třeba přímý a míří k nebesům?! Dost možná, že na části žebříku, ke které jsme dospěli, je jen pár šprušlíků prohnilých, které stačí jen vyměnit, a můžeme vesele stoupat dál.

Ale ouha, ten optimismus je založen na víře v Boha, která je pevným (tedy to je diskutabilní, jak zkusím naznačit dále) a hlavně nejpodstatnějším základem našeho civilizačního žebříku. Však také pan Frýbort mluví i o jiné civilizaci, která věří ve stejného Boha, jenž však se svými služebníky komunikuje jiným kanálem než s námi. A ten muslimský kanál je možná vskutku kanálnický: podle vyjádření mnohých byl Mohamed pomatený pedofil, mající celý rejstřík špatných vlastností. To nemohu posoudit, islámu nerozumím, korán jsem nečetl. Jen jsem si povšiml, že islám hlásá krásné věci jako slitování a milosrdenství,  ale ODPUŠTĚNÍ ani náhodou. Také mi je dost jasné, že islám nijak neotevírá okno poznání, on uzavírá své věřící do komnaty bez jakýchkoli průhledů, ve které mají k dispozici vše, co potřebují k životu.

Nicméně pan Frýbort hovoří o ústupu od křesťanských hodnot, nebo od hodnot, které se vyvinuly spontánně, a křesťanská civilizace je vyšlechtila a zdůraznila. Ten ústup hlásají podvratné myšlenky intelektuálů, které odsuzuju v jednom šiku s panem Frýbortem a mnoha a mnoha dalšími. Kupodivu v těchto našich řadách najdete jak hluboce věřící, tak i nevěřící pragmatiky, kteří si uvědomují nebezpečnost odmítání tradičních hodnot.

Kde vzali rozvraceči inkoust pro své podvratné statě? Nevím, ale možná je inspirovalo pochybování o existenci Boží, jak jej mnozí odvodili ze závěrů přírodních věd. Věda je věda a víra je víra, jedná se o dva zcela mimoběžné pohledy na svět, které by si neměly konkurovat. Nicméně i někteří špičkoví vědci již říkají, že nové fyzikální teorie ponechávají jen velmi málo prostoru pro Stvořitele. Jestliže by tomu tak opravdu bylo, není víra v Boha dostatečně pevným základem civilizace.

A dá se najít jiný, pevnější? Třeba se už našel. Tím se dostávám ke kolovrátku, který vrčí stále vtíravěji a vtíravěji: Čína, Čína, Čína. Říše středu Podnebesí, která na svého Konfucia nevěří. Ona prostě ví, že byl, a že byl moudrý. Jeho lidé to pochopili a přijali jeho učení, ještě za jeho života. Nikdo nemůže zpochybnit jeho existenci ani to, že vycházel z moudrosti předků.

Tomu říkám základ.