Na houpačce

Já se při čtení toho Frýbortova článku taky cítil jako na houpačce. Mě se totiž na houpačkách dělá špatně. Celý ten článek by se dal shrnout do slov "Jak si vůbec někdo může dovolit sahat nám na náš zpruzelý konzervatismus? Copak nechápou, že bez něj naši úžasnou civilizaci (pauza na okázalé bití se v prsa) rozsekají křivými meči ti hrozní barbarští muslimové?" Takhle arogantně, povýšenecky, pateticky a rádoby poeticky nad liberalismem prskal i Hitler v Mein Kampfu...

Re: Na houpačce

Nemohu říci, že bych s Vámi úplně souhlasil. Naší civilizace si vážím, viz moje povídání níže. Jen si myslím, že už překročila svůj zenit, je strará a unavená. Její přínos světu je však obrovský.

Doufající

Já nikdy nepochopila proč je někdo věřící. Věřit je synonymum od doufat. Oni doufají, že bůh existuje. Někteří tvrdí, že s nimi bůh promlouvá. Což pak de facto není pro ne víra, ale fakt. Jenže jiní vehementně tvrdí, že poznání snižuje sílů víry. Každopádně já doufající, že bůh existuje, nejsem a připadá mi divné, kde se vzal veškerý ten balast o nebi, posmrtném životě a předpovědi budoucnosti. Vždyť tu je jenom skupina lidí, kteří doufají, že bůh existuje. Ale doufat může člověk i v nereálné věci. Takže tu doufají a za stovky let si vymysleli spousty průpovídek a nesmyslů kolme. Beztak nic nevědí o bohu, oni pouze doufají. Fascinující je to, že tolik chce doufat, že bůh existuje. Je to spíš smutné a důkaz, že sebevětší doufání sebevětšího počtu lidí nedokáže vytvořit něco co nikdy neexistovalo.

Re: Doufající

S tou vírou je to asi trochu složitější. Naši předkové žili nejen v přírodě, oni tou přírodou byli doslova obklopeni a byli jí vydáni na milost a nemilost. Není divu, že hledali nějakou jistotu, alespoň jakousi pomoc v zápase s nemilosrdnou přírodou. A někteří šikulkové si vymysleli někoho mezi přírodou a lidmi, někoho, s kým jde vyjednávat, naklonit si ho dary či obětmi. Bohy vodstev, větrů, také nejdůležitější božstvo, boha slunce. Tím asi prošli víceméně všichni. Ale pak se cesty rozdělily. Abrahám vymyslel jednoho Boha, Boha mocného. Mojžíš s jeho pomocí vyvedl Židy z otroctví. Ježíš obohatil staré náboženství o lásku a odpištění.

Ač skalní ateista, před těmito prorky se hluboce skláním a pobažuji je za génie. Nejvíce však obdivuju Číňany, kteří nepotřebovali jediného Boha, ale zbožštili moudrého člověka, který pochopil a rozvinul moudrost předků.

Ať si říká kdo chce, co chce, Búh je součástí a základem naší civilizace.