Demokracie děravých sýrů

Evropané, a ještě více Američané, věří v univerzálnost demokratických principů. Snaží se proto šířit je po celém světě, ale z jakýchsi záhadných důvodů se jim to nedaří.

Měl jsem jedné noci hrozný sen: Alpínie, malá země v lůně alpských velikánů, prohlédla ze svého sebeuspokojení a začala se zabývat životem v zemích, které ji obklopovaly. I shledala, že je to život bídný. Těm lidem okolo pranic neříká alpský princip přímé demokracie! Je přeci tak křišťálově průhledný a hlavně účinný. Prostě se zjistí, jak se každý občan, ať už pastevec či bankéř, dívá na ten či onen závažný problém, a podle výsledku se pak zařídí celá země. Některým občanům se to nelíbí, ale spočítají si, že jiné problémy se vyřeší stejnou cestu zase k jejich spokojenosti a rozhodně se vyplatí být ve společnosti, která takto funguje.

Po čase začaly nabývat na slyšitelnosti hlasy, že okolní země jsou zeměmi potlačujícími vlastní lid. Jejich občané jsou vydáni napospas zástupcům, které si sice svobodně zvolí, ale ti pak jakýmisi záhadnými postupy metamorfují v kšeftaře, kteří pak jen na půdě parlamentů handlují se zájmy lidí, které mají zastupovat. Lidé humanitně zaměření litovali okolní národy pro útlak, kterému jsou vystaveni. Jiní, uvažující strategicky, zdůrazňovali nebezpečnost takových zemí, ovládaných hydrou zastupitelské demokracie. Nikdy přeci nelze předvídat, co si takzvaní zastupitelé mezi sebou upečou, jaký šílený nápad se jim vylíhne v hlavách.

Zkrátka vynořilo se mnoho pohledů a mnoho argumentů, které nakonec vyústily v referendum s otázkou: MÁME TO TAK NECHAT?

Stalo se, že osmdesát pět procent hlasujících odpovědělo “NENENE!”

A příslušné orgány začaly konat. Vyzvaly okolní země, aby do dvou měsíců zavedly přímou demokracii. Volení zástupci to zprvu považovali za špatný vtip a vůbec se neobtěžovali odpovědět. To ovšem alpské vůdce urazilo, a vydali novou výzvu, podepřenou hrozbou sankcí. Pokud nebude přímá demokracie zavedena, přestanou se do takových zemí vyvážet nejoblíbenější modely hodinek.

To dotčené země poněkud znepokojilo a pokusily se o vyjednávání tvrdíce, že přímé demokracii se může dařit jen v alpském vzduchu. S tím ovšem u vlády Alpínie nepochodili. Dostalo se jim nabídky, že jim Alpínie před každým referendem dodá zdarma dostatečné množství stlačeného alpského vzduchu, aby se voliči mohli nadýchat. A pokud ani potom nebude v některé zemi přímá demokracie zavedena, tak kromě hodinek mohou zapomenout i na lahodný děravý sýr.

To už evropské vlády začaly propadat panice. Zdůrazňovaly naprostou odlišnost alpské kultury od zbytku Evropy, která brání uplatňovat principy báječně fungující pod Alpami kdekoli jinde. S tím si ovšem na alpinisty nepřišli: ti jim okamžitě vmetli společné židovsko-křesťanské kořeny, sdílené dějiny, a tak dále, že to je prý tak silný společný základ, že nějaké drobné odlišnosti jsou asi tak důležité jako různost stylů jódlování v sousedních alpských údolích.

A pak přišel rozhodující úder: Nebude-li zavedena přímá demokracie, bude vydán humoristický román “Nejlepší vtipy z bankovních tajemství našich klientů”. Román je již připraven k tisku ve všech evropských jazycích a jeho expedice je reálná do týdne od vypršení ultimáta.

Nedověděl jsem se, jak to dopadlo. Zalit potem jsem hmátl po notebooku na nočním stolku a zapátral po internetu. S obrovskou úlevou jsem zjistil, že se mi to opravdu jen zdálo. Semtam po světě jsou sice nějaké šarvátky, občas zahyne pár stovek či tisíc lidí, ale přímou demokracii nám naštěstí nikdo nevnucuje.