Další troška do Internetového mlýna (4)

Znáte ten hřejivý pocit, když skajpujete třeba do Ameriky, zcela zadarmo? Tedy v rámci paušálního poplatku za připojení k Internetu? Jak jste krásně převezli chamtivé telefonní operátory?

Smysl by dávalo, kdyby Internetové hlasové/videové pakety šly jinou, levnější cestou, nebo kdyby lépe využívaly přenosovou kapacitu použité cesty. Ani jedno není pravdou. Jak Internet, tak i hovory z telefonních ústředen jdou po světlovodných kabelech, ať už pozemních či podmořských, kapacitu přenosové cesty využívají podobně. Pravda, hlasové pakety Internetu jsou komprimované, ale ve spojení se "služebními údaji", které internetová technologie ve struktuře paketu vyžaduje, je celková úspora mizivá. Tak jak to tedy je?

Telefonní síť je "connection oriented", to znamená, že sestavuje spojení se vší parádou a poskytuje všechna data potřebná k vyúčtování hovoru, tedy hlavně kdo volal komu a kdy začal a kdy skončil.

Síť typu Internetu zdaleka nemá technické možnosti měřit, jak uživatel čerpá zdroje sítě, a proto nemůže jeho provoz nijak účtovat. Jistě, existuje možnost měřit data přenesená přímo na přípojce uživatele, ale to je asi jako by telefonní operátor bral všechny hovory, i mezikontinentální, jako místní. Někteří internetoví operátoři používají tzv. Fair User Policy - FUP - ale to nemá se skutečným účtováním za odebrané služby sítě mnoho společného.

Co tedy provozovateům Internetu zbývá? Paušální platby podle typu přípojky a maximální přenosové rychlosti na této přípojce. Pak se musí poskytovatel snažit, aby se co největší část komunikace odehrávala v jeho síti a "neucpávala" mu drahé přípojky k jiným poskytovatelům. To znamená například přilákat k sobě zajímavé servery, které zase přívábí mnoho dotazů poskytovatelových oveček, a ty pak nebudou tolik pošilhávat po jiných pastvinách. Servery jsou tedy vysoce žádanými klienty poskytovatele internetových služeb. Ale to neznamená, že je bude připojovat zadarmo! Právě naopak, ty musejí velkou měrou přispět do velikého PŘEROZDĚLOVÁNÍ. Jenže majitelé serverů nebývají filantropové, chtějí také svůj byznys. A ten jim přinese co? Asi jste již uhádli: její veličenstvo reklama. Ano, čím vyšší sledovanost serveru, tím tučnější poplatek za prostor pro inzerci. Všudypřítomná reklama je děsivá, ale právě díky ní můžeme i my, grafomaničtí bloggeři, šířit svoje moudra, aniž by nás to stálo kačku.

Snad právě na příkladu blogu iDnes si můžeme objasnit některé principy komunikačního byznysu. Zatímco si tu klofám do klábosnice, bdí nad serverem minimálně jeden administrátor, který řeší různé problémy a hasí v zárodku maléry, které by mohly případně server zbourat. Pomáhá tápajícím bloggerům a dělá spoustu dalších užitečných a nutných prací. Ten server běží na nějakém počítači, který rovněž vyžaduje určitý dohled a péči, minimálně formou placeného servisu. Software serveru mi připadá jako docela mohutný systém, který také není zadarmo. O nákladech za komunikaci jsem se již zmínil a mohl bych jistě pokračovat.

Suma sumárum, drtivou část nákladů musí zaplatit reklama. Je to dobře nebo špatně? Těžko říci, JE TO PROSTĚ TAK. Reklama se přidává, jak jsem již řekl, i k našim blogům.

Samozřejmě informatické služby mohou být zpoplatněny celkem bez problémů. Teoreticky by bylo možno docela dobře vybavit systémy informačních databází doplňkem, který by vypočítával poplatky podle různých hledisek, jako je například čas strávený na serveru nebo počet vybavených dokumentů, apod. Pokud je mi známo, převládá spíše zpoplatnění paušální. Takové databáze jsou, alespoň teoreticky, odpovědné za správnost svých údajů. Lze v nich najít odborně zpracované informace z různých oborů. Ale na Internetu je velké množství informací vystaveno zcela zadarmo. Co na tom, že nejsou zaručené, že si leckdy protiřečí. Jejich vyhledávání je zdarma a díky chytrým vyhledávacím strojům, jako je snad nejznámější google, velmi komfortní. Hodně se dá najít na amatérské internetové encyklopedii Wikipedia, do které může přispívat kdekdo, a přesto je její obsah jakžtakž konzistentní a smysluplný.

Je jasné, že síťová technologie nemá žádný vztah k informačním službám, na ní poskytovaným. Ale tato technologie ovlivnila svými schopnostmi a omezeními myšlení uživatelů, a ti očekávají podobnou filozofii i od oněch informačních služeb.