Zákonitosti vývoje - I.

          V minulém blogu věnovaném této problematice jsem se zmínil o zákonitostech vývoje lidské společnosti, které objevil Marx. Jsem si vědom toho, že Marx není v našem státě zrovna oblíbeným autorem, ale přesto. Jak vyplývá z uvedeného blogu. Teoretickým základem, o který se opírali mocní našeho státu v období mezi Únorem 1948 a Listopadem 1989 byla ta část Marxova díla, která nevycházela z objektivních zákonitostí vývoje lidské společnosti. Byla to ta část jeho díla, která vycházela z pouhého přesvědčení o tom, že se chudý a bezmocný lid musí vzbouřit proti životním poměrům, které jim bohatí a mocní jejich doby připravili.

           Na úvod pozn. k blogu ze dne 4. 1.

           Jednak bych chtěl upozornit na to, že se ve svých blozích nesnažím dokázat, že dokonale ovládám současný výklad lidských dějin. Zdůrazňuji termín „současný výklad". Já se jen snažím na základě svých poznatků předložit výklad dějin jiný. Netvrdím, že je správný. Vychází jen z jiného přístupu. Předkládám ho proto, aby ho bylo možno posoudit a zhodnotit jeho případný přínos lidskému poznání. Nejsem Děd Vševěd a ani nemám patent na rozum. Jsem jen člověk a využívám možnosti sdělit svůj názor.

           Kromě toho. V uvedeném blogu netvrdím, že objev možnosti rozdělit výrobu jednoho předmětu na dílčí jednoduché operace byl přímou příčinou vzniku tovární výroby. Jen konstatuji, že to byl předpoklad jejího vzniku. Je však zřejmě pravdou, že tovární výroba vznikala tak, že práce na jednoduchých strojích do té doby prováděné doma, byly v důsledku uvolněné pracovní sily soustředěny v jednom místě. Ale o to v tom blogu nešlo.

           Tam šlo o následující.

            Pouhé přesvědčení Marxe o možnosti změny režimu je důvod proč bychom Marxe, jako takového, neměli odmítat. Již v uvedeném blogu jsem poukázal na to, že v jeho díle jsou obsaženy závěry opírající se o poznání skutečných podmínek vývoje lidské společnosti a ty přímo vyvrací tu část jeho díla, která se zabývá předpověďmi vývoje lidské společnosti.

           Marxovo dílo tak, podle mne, obsahuje dvě části. Jednu vědeckou, v níž Marx odhaluje zákonitosti vývoje lidské společnosti, a druhou věšteckou, v níž Marx předpovídá zánik kapitalismu v době, kdy kapitalismus ještě neexistoval.

           Jen pro úplnost. Je zajímavé, že Marx poodhalil zákonitosti vývoje lidské společnosti deset let poté, co vyslovil svoji věštbu o zániku kapitalismu a přesto svoji věštbu neupravil tak, aby odpovídala jeho vědeckým poznatkům.

            Zůstaňme však u Marxe vědce.

            Zde můžeme začít u jeho poznatku o vztahu základny a nadstavby, tedy u toho, že soulad mezi ekonomickou základnou a právní a politickou nadstavbou je jen dočasný a stále se mění od stavu, kdy nadstavba umožňuje a podporuje rozvoj základny až po stav, kdy se naopak nadstavba stává brzdou dalšího rozvoje.  V okamžiku, kdy napětí mezi rozvíjející se základnou a stagnující nadstavbou dosáhne kritického bodu, dochází k revoluci. Při tom platí, že stará společensko-ekonomická formace nezaniká dříve, než se rozvinuly všechny výrobní síly, jimž poskytuje dost prostoru, a nová společensko-ekonomická formace nenastupuje dříve, než se materiální podmínky její existence vyvinuly v rámci staré formace 1).

            Zkusme si tento závěr pro názornost převést do grafické podoby. Pak nám vyjde dále uvedený obrázek.

            V něm výrobní síly nejsou nic jiného, než schopnost člověka uspokojovat svoje potřeby. A protože schopnost člověka uspokojovat svoje potřeby je přímo odvislá od úrovně poznatků, které člověk získává o přírodě a o sobě  a proces tohoto poznávání je nepřetržitý a plynulý, pak je jasné, že pohyb výrobních sil musí být nepřetržitý a plynulý.

            Na rozdíl od toho. Výrobní vztahy nejsou nic jiného, než vlastnické vztahy. A protože vlastnické vztahy jsou relativně stálé a pohybují se ve skocích, pak by mělo platit, že i pohyb výrobních vztahů musí být skokový.

            A protože výrobní síly (proces poznávání přírody a člověka) a výrobní vztahy (vlastnické vztahy odpovídající dosaženému stupni poznání) jsou spolu nerozlučně spjaty, pak zdá se být logické, že v okamžiku, kdy dojde ke změně vlastnických vztahů, předstihuje do jisté míry daná forma vlastnictví dosažený stupeň poznání a vytváří tak prostor pro urychlení rozvoe uspokojování lidských potřeb.

            Ale protože vlastnické vztahy jsou relativně stálé, zatímco poznávací proces probíhá neustále, pak by mělo platit, že postupem doby dosažený stupeň poznání postupně dohání a později překonává úroveň existujících vlastnických vztahů a ty se pak stávají brzdou v dalším procesu uspokojování potřeb člověka.

            Tak se napětí mezi vlastnickými vztahy a dosaženým stupněm poznání nejprve snižuje a po té pak opět narůstá až do bodu, kdy již je nutné změnit vlastnické vztahy a dojde tedy k jejich změně.

           Uvedený obrázek nám názorně ukazuje, jak se vyvíjí lidská společnost v obecné rovině v procesu uspokojování potřeb člověka.

            Pokud k uvedenému poznatku přidáme i další Marxovy závěry - konkrétně, že objem zisku roste, a to i při menší míře, s velikostí vynaloženého kapitálu. To však zároveň podmiňuje koncentraci kapitálu, protože výrobní podmínky nyní vyžadují použití obrovských kapitálů. Podmiňuje to rovněž jeho centralizaci, t. j. že velcí kapitalisté požírají malé 2).  Podobný závěr konstatovali již dříve, když tvrdili, že obyvatelstvo bylo seskupeno, výrobní prostředky zcentralizovány, majetek soustředěn v několika rukou 3).

           Tento závěr je znám jako zákon koncentrace a centralizace kapitálu. Problém tohoto poznatku však spočívá v tom, že k němu nebyl připojen poznatek další - nutným důsledkem toho byla politická centralizace 4).

           Tím se stalo, že uvedený poznatek zůstal v rovině poznatku platného jen pro jednu jedinou společensko-ekonomickou formaci. Pokud by uvedené poznatky byly spojeny, protože první mluví o dění v ekonomice (tedy základně) a druhý o dění v politice (tedy nadstavbě), pak by bylo možné konstatovat, že jde o zákon koncentrace a centralizace ekonomické a politické moci a ten by již bylo možné použít i pro zdůvodnění dění v ostatních společensko-ekonomických formacích. A to i přesto, že nejde o zcela původní objev. I Marx poukázal na následující: „Aristoteles bez obalu praví, že panství, jak v politické, tak v hospodářské oblasti, ukládá těm, kdo mají moc, funkce panování, ..." 5).

            Pokud bychom k tomu připojili i další Marxův poznatek, v němž konstatoval:

            „Bude-li v Anglii koncentrace vlastnictví půdy v rukou hrstky lidí postupovat tímto tempem, povede to k svéráznému zjednodušení pozemkové otázky, jako tomu bylo v římském císařství, když Nero odbyl jen úšklebkem objev, že polovina africké provincie je majetkem šesti pánů" 6), pak by bylo možné dospět k závěru, že jde o proces, který neprobíhá jen v rámci jedné společensko-ekonomické formace, ale že půjde opravdu o objektivní zákonitost vývoje lidské společnosti.

           Pro názornost si můžeme působení zákona koncentrace a centralizace ekonomické a politické moci znázornit dále uvedeným způsobem.  

            V tomto obrázku nám pak vyšrafované části znázorňují vývoj platný v každé společensko-ekonomické formaci. Jeho podstatou je po celou dobu existence dané společensko-ekonomické formace probíhající proces snižování počtu osob, které skutečně v dané společensko-ekonomické formaci vládnou a to jak v ekonomice, tak i v politice.

            Co s tímto poznatkem? O tom zase v příštím blogu věnovanému této problematice.

----------------------------

• 1) Marx K., Engels B., Spisy, sv. 13, SNPL, Praha 1963, str. 36 - 37
• 2) Marx K., Kapitál III - 1, Praha, SNPL, 1956, str. 263
• 3) Marx K., Engel B., Komunistický manifest, Praha, SNPL, 1970, str. 33
• 4) tamtéž, str. 34
• 5) Marx K., Kapitál III - 1, Praha, SNPL, 1956, str. 405
• 6) Marx K., Inaugurální adresa, Praha, Svoboda, 1951, str. 12