Stará kára - naivita nebo přesvědčení - reakce na diskusi

            Blog přece není o právu soudu posoudit věc z právního hlediska jinak. Příspěvek je o základním lidském právu na výkon státní moci v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. - čl.  2 odst. 2 Listiny.

            Takže. Jak uvedený případ vypadá z pohledu zákona.

            § 212 OSŘ - odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání věci ... {případ uvedený v písm. a) - d) nenastal}.

            Pan Z ve svém odvolání pouze namítal, že dohoda o dílčím plnění není dohodou o úplném vypořádání věci. V návrhu na výrok však požadoval jen zrušení výroku soudu prvého stupně a vrácení věci zpět. A to bez dalšího zdůvodnění.

            Nezpochybnil tedy platnost právního úkonu uznání dluhu.

            § 558 OZ - uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.

            Má se za to - právní domněnka, která připouští důkaz opaku.

            § 133 OSŘ - Skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v jednání nevyšel najevo opak.

            Jak je uvedeno výše. Ten v řízení najevo nevyšel, protože žalovaný nic takového nenamítal.

            § 80 OSŘ - Žalobou (návrhem na zahájením řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto

a)......

b) o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva

c) o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

            V této kauze jde o splnění povinnosti - písm. b) Tedy o věc, kterou je možné zahájit jen na základě žaloby a v které je soud podle § 212 OSŘ povinen postupovat dle dispozic strany sporu (odvolatele).

            Odvolatel se nedovolával neplatnosti právního úkonu uznání dluhu - nepopíral tedy, že právní vztah daný tímto projevem vůle existuje. I když i případy spadající pod ust. § 80 písm. c) OSŘ je možné zahájit a tedy i projednat výhradně na základě žaloby, přesto soud hodnotil, zda takový právní vztah existuje.

            Tak tedy ignoroval ust. § 80 OSŘ a tím, že i bez důkazů pochyboval o existenci uznaného dluhu, ignoroval i ust. § 133 OSŘ.

            Tím, že rozhodl bez jednání porušil ust. § 123, protože i tvrzení o neplatnosti právního úkonu byť přednesené soudem je důkazem, který vyšel v průběhu řízení najevo a každá strana má právo vyjádřit se ke všem důkazům, které v průběhu řízení vyšly najevo (§ 123 OSŘ). A to nemluvím o tom, že soud v rámci popření platnosti daného právního úkonu tvrdil, že dluh určený v korunách s přesností na haléře není dostatečně určen co do jeho výše.

            A mám pokračovat?

           Mohl bych pokračovat o tom, že již odvolací soud v I. kole rozhodl o tom, že pan Z nebyl na základě písemné smlouvy účastníkem sdružení. Existovala tedy v této věci překážka věci rozsouzené a přesto odvolací soud ve II. kole opětovně rozhodoval o tom, že pan Z není na základě písemné smlouvy o sdružení jeho účastníkem.

            Pokračovat o tom, že na základě pokynu odvolacího soudu v I. kole se ve druhém kole okresní soud zabýval účastí strany žalované ve sdružení na základě ústní smlouvy a dospěl k závěru, že pan Z účastníkem takto vzniklého sdružení byl.

            Existuje tedy další překážka věci rozsouzené v podobě pravomocného rozhodnutí o tom, že p. Z byl účastníkem sdružení a přesto odvolací soud ve II. kole rozhodl o tom, že takové sdružení vůbec neexistovalo a nařídil projednávat věc jako bezdůvodné obohaceni atd.

            Poznámky na závěr.

            Projednat věc bez návrhu. To řeší ust. § 81 OSŘ.

            A tvrdit, že soud může i bez návrhu rozhodnout, že k uznání dluhu nedošlo. K čemu je tedy ust. §§ 212 a 133 OSŘ?

            Pořadník (ceník) základních lidských práv. V zákoně být stanoven nemůže, protože všechna základní práva jsou rovnocenná.

            Soud ale „cenu" jednotlivých základních lidských práv stanovit může, protože v tom, či onom případě může rozhodnout o tom, že to či ono základní lidské právo má přednost „je cennější" než jiné základní lidské právo.

            To je, alespoň podle mne, změna obsahu zákona, protože ten pořadí „cenu" základních lidských práv neobsahuje.

            Pokud to má být pravda. Pak se ptám. Co je obsahem moci zákonodárné a co je obsahem moci soudní? Může moc soudní měnit obsah zákonů nebo si z nich vybírat jen ta ustanovení, která se jí hodí k prosazení vlastního soukromého názoru lidí pracujících v této soustavě orgánů státní moci?

            Co takhle vést tuto diskusi tak, že začnu citací příslušného ustanovení zákona a pak budu podle něj hodnotit jednání soudu?

            A ještě něco. Výklad zákonů se provádí tak, že se vezme jedno jediné ustanovení daného zákona a to se pak vykládá bez vazby na ostatní znění dané právní normy, nebo se má výklad provádět tak, že se ustanovení každého jednotlivého paragrafu vykládá v návaznosti na ostatní ustanovení alespoň téhož zákona?

            Pokud by platilo to druhé, pak by nikdy nemohl zaznít názor, že soud může i bez návrhu rozhodnout věc, která spadá do ust. § 80 OSŘ a navíc za situace, kdy se odvolatel takového rozhodnutí nedovolává a pro níž platí právní domněnka, která nebyla v průběhu řízení ani jen zpochybněna, natož vyvrácena?