Rakouské c. a k. mocnářství a Evropská unie.

              Evropská unie a Lisabonská smlouva. Důkaz pokroku umožňujícího další rozvoj všech nebo obdoba c. a k. rakouského mocnářství utlačujícího pokořené národy?

            Začněme však od počátku lidstva. Od dob, kdy se na Zemi objevil živočišný druh, který si později začal říkat člověk.

            Proč až tak daleko?

            Protože ani v tomto případě nejde o nic víc a nic méně než o člověka a možnosti zvyšování jeho životní úrovně - tedy o další zlepšování procesu uspokojování jeho potřeb.

            Takže. Když se na Zemi objevil člověk, začal utvářet společenství. Nejprve zřejmě společenství rodiny. Později pak zřejmě vytvořil větší společenství - společenství rodu - a pak i společenství národa.

            Vždy šlo o nějakým způsobem více, či méně spřízněné lidi.

            Zvětšování počtu lidí, kteří vzájemnou spoluprací zajišťovali uspokojování svých potřeb však nebylo náhodné. Bylo vedeno poznáním vycházejícím z faktu, že čím více lidí bude spolupracovat, tím lépe se jim budou jejich potřeby uspokojovat.

            Mezi potřeby, které měli lidé sdružení v určitém kolektivu uspokojovat, byla především potřeba získat dostatek potravy pro svoji obživu. A protože potravu je možné získat jen z určitého území, zdá se být logické, že si člověk postupně začal chránit určité území před vpády jiných jedinců svého druhu právě proto, aby si zajistil dostatek potravy.

            Postupem doby člověk přišel na to, že může ovlivňovat fungování určitého kolektivu lidí pomocí jeho jednotlivých členů tak, aby kolektiv jako celek uspokojoval potřeby jedince nebo malé skupiny jedinců daného kolektivu.

            Tak zřejmě vznikla představa určité skupiny lidí žijící na určitém území a ovládané silou a této představě se začalo říkat stát a kolektivu lidí pak národ.

            V souvislosti s možností hromadit majetek a jeho pomocí si kupovat služby určitých lidí pak zanikal význam ovládaného území jako zdroje potravy. Tento původní a nenahraditelný význam území byl nahrazen snahou získat z ovládaného území co nejvíce majetku.

            Ve snaze získat co nejvíce majetku se pak mocní daného kolektivu snažili ovládnout co největší území právě proto, aby z něj získali co nejvíce majetku.

            Tak vzniklo rakouské mocnářství.

            Je samozřejmé, že ti, kteří ovládali určité území silou, prosazovali na něm svoje zájmy včetně zájmů „národních".

            To je jeden z důvodů, které měly vliv na tvorbu územní rozlohy „států". Tím důvodem je v tomto případě lidská touha mít.

            Když je jeden důvod, pak musí být minimálně i důvod druhý.

            Druhým důvodem, který v minulosti ovlivňoval velikost ovládaného území, byla potřeba být (žít).

            V zájmu vytváření co nejlepších podmínek pro svůj život a vytváření podmínek pro jeho zachování, člověk využívá svojí, v rámci celé živé přírody, zcela specifické schopnosti. Schopnosti pamatovat si v rozsahu nesrovnatelně převyšujícím stejnou schopnost ostatních živých druhů žijících na této planetě.

            Pamatovat si, to znamená uchovávat si ve svém mozku poznatky o okolní přírodě a v případě potřeby je opakovaně používat pro uspokojování svých potřeb.

            Paměť tak člověkovi pomáhá poznávat okolní přírodu a poznatky o ní si uchovat a následně je využít pro získávání, mimo jiné, i dalších poznatků.

            Využití této zcela specifické lidské schopnosti v oblasti používání získaných poznatků k dalšímu poznávání okolní přírody pak vede k tomu, že člověk okolní přírodu a sám sebe poznává stále lépe a dokonaleji.

            A protože získaných poznatků využívá i k uspokojování svých potřeb, pak získávání stále lepších a dokonalejších poznatků nutně vede ke stále lepšímu a dokonalejšímu uspokojování potřeb člověka.

            Stále lepší a dokonalejší uspokojování potřeb člověka je dáno i schopností vyrobit ve stejném čase na stejném místě více výrobků. Tento jev se pak nazývá „růst produktivity práce".

            Neustálé zvyšování produktivity práce pak vyvolává potřebu stále většího území jak pro získávání potřebného množství surovin potřebných pro tvorbu určitých předmětů (výrobků), tak i pro jejich odbyt.

            Tato schopnost člověka pak již kdysi v minulosti vyvolala potřebu „překročit hranice státu" a zapojit do procesu uspokojování potřeb člověka daleko větší území, než jen území ovládané určitou skupinou lidí.

            Později se pak k potřebám lidí přidala potřeba uspokojovat i jiné potřeby než jen ty, které lze uspokojit užíváním vyrobených předmětů - např. potřeba způsobu využití volného času lidí:

            Je jedno, zda chci volný čas trávit koupáním v moři, lyžováním v Alpách nebo poznáváním přírody a kulturních památek jiných zemí. Vždy však považuji za samozřejmé, že alespoň v rámci Evropy cestuji bez jakýchkoliv překážek (např. celních). Stejně tak chci, aby i k nám za stejných podmínek přijížděli lidé z jiných koutů Evropy, protože to přináší peníze a tím i lepší život u nás.

            Jaksi, ne snad cíleně, ale podvědomě bych velmi uvítal, kdybych věděl, že v celé Evropě se mohu pohybovat např. na silnicích podle naprosto stejných pravidel, že v obchodech budu požívat stejné ochrany při nákupech a že zakoupené předměty budou podléhat stejným standardům (včetně ochrany života a zdraví), na jaké jsem zvyklý doma atd.

            Jinak řečeno. Když již chci a mohu volně cestovat po celé Evropě, pak bych velice uvítal, kdyby i moje chování a ochrana mých potřeb podléhala stejné právní ochraně. To vše prostě proto, abych nemusel studovat právní řády každé země, kterou navštívím (nebo draze platit právní rady). Stejné požadavky pak mají i ti, kteří přijíždějí k nám.

            Tyto požadavky, požadavky na jednotnou úpravu mého života v celé Evropě pak nutně vyvolávají potřebu efektivity tvorby příslušných pravidel.

            Pokud chci žít v celé Evropě podle jednotných pravidel, pak se zdá být logické, že nejefektivnější stanovování společných pravidel v rámci celé Evropy bude zajištěno společnými řídícími orgány.

            Z tohoto pohledu je pak jasné, že jednotná Evropa a její centrální orgány ano. Jen snad zvýšit efektivitu jejich fungování a snížit základy na jejich činnost.

            Poznámka pro právníky a naše politiky. Z tohoto pohledu stát není skupina lidí žijících na určitém území, kterým musí vyvolení vnucovat správné představy o jejich životě (ovládat je silou).

            Z tohoto pohledu je stát území potřebné k uspokojování lidských potřeb.

            Závěrem. Řešil jsem otázku života, tedy toho, co člověk potřebuje k co nejlepšímu uspokojování svých potřeb. Život již dnes zcela jednoznačně vyžaduje co největší území pro uspokojování potřeb člověka. A snad se shodneme na tom, že z tohoto pohledu by pak již bylo žádoucí mít jednotná pravidla fungování nejen v celé Evropě, ale i na značně větší části této planety.

            Zbývá nám řešit otázku vědomí, tedy toho, co člověk chce. To v pokračování - zítra ve stejnou dobu.