Rada starších nebo nový Ústřední výbor?

A máme zde opět jeden velký politický obrat. Sociální demokracie zmařila snahu celého politického vedení o včasné vyřešení politické krize. Oficiálním důvodem je tvrzení, že by Ústavní soud mohl opět snahu o předčasné volby svým rozhodnutím zmařit.Jaké jsou skutečné důvody se nikdy nedozvíme.Jisté však je, že Ústavní soud svým vystupováním k danému jednání poskytl vítanou záminku. Otázka tedy je. Jaká by měla být jeho pozice v rámci naší společnosti? A máme zde opět jeden velký politický obrat. Sociální demokracie zmařila snahu celého politického vedení o včasné vyřešení politické krize. Oficiálním důvodem je tvrzení, že by Ústavní soud mohl opět snahu o předčasné volby svým rozhodnutím zmařit.Jaké jsou skutečné důvody se nikdy nedozvíme.Jisté však je, že Ústavní soud svým vystupováním k danému jednání poskytl vítanou záminku. Otázka tedy je. Jaká by měla být jeho pozice v rámci naší společnosti?

Hodně z nás dobře zná dobu, kdy si malá skupina lidí přisvojovala právo rozhodovat za nás, jak má správně fungovat demokracie v tomto státě. Byli sdružení v instituci nazvané Ústřední výbor KSČ.Měli plná ústa demokracie a principů, na nichž má fungovat a při tom sami rozhodovali za nás za všechny.Děje se něco podobného i dnes pod hlavičkou Ústavního soudu?V rodové společnosti, v níž ještě nebyly právníci a ani jejich výtvor právo, bylo zvykem, že rozhodující slovo v rámci rodu měla rada starších. Šlo o sbor starších a životem značně zkušených lidí.Jejich úkolem bylo řešit složité otázky vztahující se k celému rodu a řešili je s využitím svých bohatých zkušeností. Jinou možnost ani neměli.V té době to snad ani jinak nešlo.Dnes je však situace jiná. Lidé znají lépe nejen sebe, ale znají lépe i různé způsoby řízení lidské společnosti.Začněme však od počátku.Žil, byl na jedné planetě tvor zvaný človíček. Ten přišel na to, že se mu budou jeho potřeby lépe uspokojovat, když bude při jejich uspokojování spolupracovat s jinými členy svého druhu.Protože byl vybaven zcela ojedinělými rozumovými schopnostmi, dokázal cíleně poznávat okolní přírodu a z toho pak vyplývala i jeho schopnost stále lépe a dokonaleji uspokojovat svoje potřeby.Jak rostl jeho um v uspokojování svých potřeb, zvyšovala se i jeho schopnost opatřovat si to, co pro uspokojení svých potřeb potřeboval.To mu umožnilo zvyšovat počet lidí, se kterými při uspokojování svých potřeb spolupracoval. Tak vzniklo na určitém území určité společenství lidí a to človíček začal postupem doby nazývat stát.Protože instituce státu byla od počátku zneužívána malou skupinou jedinců daného kolektivu k tomu, aby sami ovládli ostatní a diktovali jim co a jak mají dělat (totalita), začali jednotliví moudří jedinci přemýšlet o tom, jak by měl stát fungovat, aby řízení této společnosti bylo v zájmu většiny – tedy demokratické.Postupem doby dospěli k závěru, že tzv. „státní moc“, která je rozhodující při zajišťování fungování daného kolektivu lidí (státu) se skládá ze tří složek. Z moci zákonodárné – tedy z moci stanovovat pravidla (zákony) fungování daného kolektivu lidí. Z moci výkonné – tedy z moci zajišťovat plnění toho, co je obsaženo v zákonech. A z moci soudní – tedy z moci rozhodovat všude tam, kde dojde ke sporům při uplatňování zákonů nebo plnění povinností v nich obsažených.Přišli také na to, že soustředění všech tří složek státní moci do jedněch rukou, pak vytváří základní předpoklad pro totalitní způsob řízení společnosti.Proto tito moudří jedinci postupně dospěli k závěru, že má-li se zabránit totalitnímu řízení lidské společnosti, je nutné, aby ovládání všech tří složek státní moci bylo rozděleno mezi tři na sobě navzájem nezávislé skupiny lidí. Je samozřejmé, že v rámci lidské společnosti není možné, aby si kdokoliv dělal co chce, proto je nutné aby i v teorii dělby moci existovaly určité možnosti, které by umožnily jisté velmi omezené ovlivňování chodu při výkonu jednotlivých složek státní moci navzájem. Jde o systém tzv. „brzd“.Při tom však moudří lidé dospěli k závěru, že nejvyšším soudcem a hodnotitelem výkonu jednotlivých složek státní moci jsou ti, kteří jsou danou státní mocí „ovládáni“ – tedy členové daného kolektivu (občané státu) a proto jen pojmenovali to, co těmto lidem patří jako jedno ze základních práv. Jde o právo na odpor proti těm, kteří výkon státní moci zajišťují (právo na odpor proti státní moci). Má to svoji logiku. My určité lidi pověřujeme správou našich společných záležitostí a proto máme právo postavit se jim na odpor v případě, že správu věcí veřejných provádějí v rozporu s naším přáním.Lidé tvoří základ daného společenství. Oni se sdružují za účelem lepšího uspokojování svých potřeb. Oni pověřují jednotlivé členy svého kolektivu výkonem jednotlivých činností potřebných k řádnému fungování daného společenství (zastupitelská demokracie). A v jejich prospěch také musí být veškeré činnosti v rámci daného kolektivu lidí vykonávány. Nikdo totiž nemůže tvrdit, že kdyby žil zcela sám, bez vazby na ostatní lidi, byl by schopen zajišťovat si svoje potřeby na takové úrovni, na jaké je má zajišťovány jako člen určitého kolektivu lidí.Tito pověření lidé pak stanovili pravidla pro stanovování norem, podle nichž bude daný kolektiv řídit svoje chování.Pravidla jsou dvojího druhu. Jedny se uplatňují při stanovování norem upravujících běžný život daného kolektivu (zákonů) a druhé se uplatňují při stanovování norem vztahujících se k samým základům uspořádání daného kolektivu (ústavních zákonů).Ty druhé normy, protože se vztahují k samým základům fungování daného kolektivu lidí, mají stanoven náročnější způsob jejich schvalování. Obsahují mimo jiné, i pravidla podle kterých budou zřizovány a budou fungovat jednotlivé nejvyšší státní orgány.A protože jde o právní normy, které upravují i zřizování a fungování nejvyšších státních orgánů, je jasné, že jejich kontrolu nemůže provádět žádný státní orgán. Tyto normy můžeme kontrolovat pouze my lidé. Žádný Ústavní soud takovou pravomoc nemůže mít prostě proto, že vznikl na základě této právní normy a též proto, že on k takové činnosti nemá od nás pověření.On má jen Parlamentem dané pověření kontrolovat soulad jednotlivých zákonů s Ústavou, ale nemá právo kontrolovat obsah jednotlivých částí Ústavy (ústavní zákony jsou v tomto případě jen jiným vyjádřením pro Ústavu).Ústavní soud. To je jen skupina lidí. Žádný nadpřirozený subjekt s patentem na rozum. Jen skupina lidí s poněkud většími zkušenostmi s řešením problémů všedního života v návaznosti na právní normy.Je pravda, že někdo musí někoho respektovat jako nejvyšší autoritu. Členové kolektivu byť shromáždění v instituci zvanou Ústavní soud to však nejsou a ani být nemohou.Tou nejvyšší autoritou jsme my občané tohoto státu a potom námi pověřený sbor lidí shromážděný v Parlamentu. My občané jsme ti, kdo tady žijí a my občané pověřujeme určité členy svého kolektivu tím, aby za nás stanovovali pravidla řízení našeho kolektivu. My je nejprve ze svého středu vybereme a oni se nám zpovídají ze svojí činnosti. A má-li, jak nám tvrdí právníci, právo sloužit životu, pak to nemůže být jinak, protože všude tam, kde si jakákoliv menší skupina lidí (mimo Parlament) přisvojila právo rozhodovat o samých základech fungování společnosti, došlo dříve nebo později k tomu, že se demokracie zvrhla v totalitu.