Co to zkusit trochu jinak?

Jeden člověk podal ústavní stížnost proto, že byl ústavním zákonem zkrácen na svých poslaneckých právech.            Vyvolal tím velkou bouři, v jejímž rámci se diskutuje o právním rámci Ústavy, o možnostech jejího měnění apod.            Co se ale na celou věc podívat z pohledu člověka? Právo má přece sloužit životu. Tak proč se v tomto sporu o životě vůbec nemluví?

Stalo se a v jednom okamžiku se v nekonečném prostoru Vesmíru objevila koule a na ní vznikly podmínky pro život.            A skutečně. Život na této kouli vznikl a v jeho rámci se také objevil človíček. Nepatrný tvor, který z počátku nebyl nijak výjimečný, ale který se postupně svými rozumovými schopnostmi dostal na úroveň, kterou předčil ostatní živou přírodu.            Jeho rozumové schopnosti mu dovolili, aby začal s ostatními členy svého druhu vědomě spolupracovat při uspokojování svých potřeb. Postupem doby se dopracoval k tomu, že začal pověřovat jiné členy daného kolektivu tím, aby za něj vykonávali některé jeho činnosti (aby za něj uspokojovali nějakou jeho potřebu).            Z počátku šlo možná jen o to, že jeden člen rodiny se uvolil k tomu, že bude pro druhého člena téže rodiny opatřovat potraviny a druhý člen rodiny bude za toho prvého opatřené potraviny zpracovávat do poživatelné podoby.            Již v této době platilo, že každý pověřený musel potřeby toho druhého zajišťovat s „péčí řádného hospodáře“ a v případě, že nebyl schopen tyto potřeby zajišťovat, že byl povinen to tomu druhému nějakým způsobem sdělit.            Již v této době tedy formou faktického jednání vznikl vztah, kterému dal človíček  později název zastoupení.            Jde o vztah, v němž jeden člověk pověřuje druhého, aby za něj něco konal. Ten, kdo toto pověření přijme, je povinen vynaložit veškeré svoje úsilí k tomu, aby pověření vykonával k maximální spokojenosti zastoupeného (s péčí „řádného hospodáře“). A není-li schopen zastupovat zájmy zastoupeného v maximálním možném rozsahu, je povinen tuto skutečnost zastoupenému sdělit a zastupování ukončit. V této fázi není nikdo, kdo by mohl do tohoto práva a povinnosti zástupce vstoupit a silou ho nutit, aby i nadále svoje povinnosti zástupce vykonával.            To je život a není to nic, co by nebylo jasné i lidem, kteří nemají právnické vzdělání.             Proč tedy tolik rozruchu ve výše uvedeném případě?            Lidé – občané tohoto státu – ve volbách vybrali svoje zástupce a pověřili je tím, aby vykonávali tu část společné činnosti, která spočívá ve stanovování pravidel fungování našeho státu. Aby schvalovali zákony.            Volby však nic nemění na tom, že z lidského hlediska jde o zastoupeného, který si vybírá svého zástupce a pověřuje ho určitou činností. Máme přeci zastupitelskou demokracii. Volby nedávají vzniknout žádnému novému právnímu institutu. Jde jen o určitý způsob výběru zástupců. Na podstatě vztahu zastoupený x zástupce se nic nemění, protože základní podmínky spojené se vznikem smlouvy splněny byly. Byla zde nabídka osob, které vyjádřily ochodu zastupovat jiné v určité činnosti a bylo zde i přijetí této nabídky.Za nabídku na uzavření smlouvy je nutné v tomto případě považovat volební programy a nabídku kandidátů a za přijetí nabídky je pak nutné považovat účast ve volbách. A ať těmto činnostem říkají právníci jak chtějí, nic to nezmění na faktu, že jde o nabídku na zastupování při určité činnosti a o přijetí této nabídky. Jde tedy o smlouvu mezi člověkem a člověkem byť uzavřenou specifickým způsobem.            A co se nestalo? Zástupce (v našem případě určitý počet lidí, kteří měli v zastoupení vytvořit kolektiv zajišťující plnění obsahu plné moci) dospěl k závěru, že není schopen plnit povinnosti, které na sebe přijal při převzetí zastoupení.             Následovalo rozhodnutí schválené více jak 2/3 členů daného kolektivu, že danou smlouvu o zastupování vypoví.             Lidé (zástupci) rozhodli, že za podmínek, které v dané chvíli existovaly, nejsou schopni plnit „s péčí řádného hospodáře“ povinnosti, které převzali v okamžiku, kdy si je jiní lidé vybrali jako své zmocněnce. Bylo jejich povinností lidem tuto skutečnost sdělit a říci jim, že pokud chtějí i nadále danou činnost zajišťovat pomocí svých zmocněnců, pak si musí vybrat zmocněnce znovu.            Na tom není nic, co by bylo v rozporu s právem. Jde o naprosto běžné jednání lidí, do kterého nemůže nikdo mocensky zasáhnout.            Ve všech případech to platí. Proč do tohoto vztahu chce v jednom jediném případě zasahovat Ústavní soud? To zcela evidentně přesahuje jeho kompetence.            Zde nejde o výkon státní moci a tedy ani o porušení základních lidských práv z titulu výkonu státní moci.            Zde jde o to, že člověk (i členové Poslanecké sněmovny jsou lidé) může vše, co  nemá zákonem zakázáno a nesmí být nucen do ničeho, co zákon nenařizuje (čl. 2 odst. 3 Listiny).            Žádný zákon nenařizuje zástupci aby vykonával zastoupení v případě, že dospěje k závěru, že není schopen povinnosti spojené s tímto zastupováním plnit. A to ani v tomto případě. Naopak. Existuje zákon, který nařizuje, aby se zástupce za daných okolností zastoupení vzdal.            Rozhodnutí o rozpuštění Poslanecké sněmovny a následné vypsání nových voleb tak z pohledu člověka (nikoliv z pohledu právníků) není nic víc a nic míň, než vypovězení smluvního zastoupení a stanovení termínu uzavření nové smlouvy o zastupování.            Zásah Ústavního soudu do tohoto kroku pak nebude možné hodnotit jinak, než jako výkon pravomoci způsobem odporujícím zákonu, protože zrušením „předčasných voleb“ dojde k tomu, že lidé (poslanci) budou nuceni konat, co zákon nenařizuje. Budou nuceni vykonávat povinnosti vyplývající ze smlouvy o zastupování i přes to, že dospěli k závěru, že nejsou za daných okolností tyto povinnosti schopni plnit.            Tak Ústavní soud svým rozhodnutím, pokud zruší předčasné volby, možná vyhoví jednomu člověkovi v jeho snaze o udržení si výhod spojených s daným mandátem, ale zcela určitě silou donutí 199 jiných lidí činit to, co činit nemusí a ani nesmí.             Pozn. Že nejde o výhody, ale o respekt k ústavním principům? Tak proč je napadáno jen zkrácení funkčního období Poslanecké sněmovny a ne sestavení úřednické vlády, se kterou ústava také vůbec nepočítá?