Jižní Amerikou na kole - 11. den - V noci se na mne přišli podívat
Naložil sem tedy sám sebe na kolo a viděl protější pohoří, které oddělovala bažina ze saláru. Ptal jsem se kolemjdoucího, který již šel z kádění, jak se dostat do vesnice Salinas. Vyřknul to, co jsem nechtěl slyšet, a sice, že normálně je to přes ztvrdly salár deset kilometrů na protější silnici, která mne zavede do Salinas, ale teď bych se v tom bahně utopil a musím tedy vše vzít oklikou 35km, abych dojel na to samé místo. Nebylo zbytí. Objížděl sem půl saláru a jediné,co mi zpříjemňovalo prokletí bylo, že všude rostly kaktusy.
Jako v nějaké westernovce. Musel jsem překonat průsmyk a vytlačit tak kolo skoro do 4000metrů po kamení. Nahoře v průsmyku se otevřel úžasný pohled. Za zády sem viděl Salár de Coipasa a před sebou Salár de Uyuni. Z toho pohledu se zatočila hlava. Uvědomil sem si, co sem přejel, ale hlavně, co mne ještě čeká. Sjel sem tedy do Salinas, což bylo poslední místo, kde se dalo nakoupit. Dal jsem si flaksu z lamy, sodovku, dokoupil potřebné a jen tak zkusmo zkusil vzít do ruky telefon visící v obchodě a zavolat domů. A ono to opravdu fungovalo, byl jsem štěstím bez sebe. Ta představa, že telefonní dráty nade mnou vedou až ke mne domů... Stačí sednout na kolo a kopírovat dráty a sloupy a jsem za chvilku doma! Kecy!
Vyrazil jsem do vesnice Jiriri, která měla byl po dvacíti kilometrech přímo na břehu Saláru de Uyuni a dle zpráv tam mělo být ubytování. Po pár kilometrech se mi ale počalo bořit kolo a nánosy bahna byly tak šíleně, že sem byl v koncích. Věděl sem, že pokud nenajedu na Salár tak nemám šanci najít jinou cestu. Zničehonic jelo mým směrem tereni auto a hravě si s bahnem řadilo. Stoupnul sem mu tedy do cesty a rukama nohama a polibkem sem se ho snažil přesvědčit, aby se mnou projel bahnitou zátoku na druhou stranu. Nechtěl a nechtěl, až najednou zjistil, že sedím vedle něj. Mávnul tedy rukou a rozjel se. Byla to nejosudovější chyba na cestě. Po desíti kilometrech bylo bahno horší a horší a já se ho snažil přesvědčit ať se vrátíme. Říkal jen " sí,sí" a valil si to dál. Auto lítalo že strany na stranu až najednou zůstalo stát uprostřed bahnité laguny a byl konec. Vyzuli jsme se a začali nosit kameny, které volně ležely v bahně. Pomoci dvou zvedáku jsme se snažili auto zvednout, ale to padalo hlouběji a hlouběji. Snažil sem se zjistit, jestli volal o pomoc a on "si,si". Byl jsem kompletně od bahna, po sedmi hodinách mi byla zima a na břeh to bylo tak dva kilometry. Snažil se mne uklidnit, že přijede traktor..... možná. Nebylo zbytí. Sundal jsem kolo z auta, ověšel se nákladem a naboso ve slipech se snažil protáhnout kolo přes bahnitá pole. Trvalo to skoro dvě hodiny a slunce již zapadalo, když sem sebou praštil na břehu. Úplně od bahna, kolo nepojízdné a myšlenky na sebevraždu. Bylo mi jasné, že do ubytování nedojedu a tak jsem si postavil za vesnici stan. Našel sem kohoutek z vodou a při čelovce umýval sebe i kolo jako mýval. Zjistil sem, že když si na tělo od bahna obleču tepláky a mikinu a vlezu do spacáku, tak je ráno bláto z těla pryč. Zázrak?.? Asi ano.... bůh existuje!
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 40. den - Nikterak jsem ráno nespěchal..
..o desáté měli otevírat bar s wi-fi, ve kterém jsem seděl již včera večer na kávě a jednoznačně jsem jej označil za to nejlepší, co jsem na cestě poznal. Rodinná atmosféra, skvělé café... a navíc mi občas něco podšoupli, jako pozornost podniku..., což je něco, čím si mne koupí v každé hospodě na věky. Jelikož jsem tedy nespěchal, provedl jsem v řece Kansas ranní hygienu spojenou s metáním kotoulu pod vodou a poté následoval přesun do městského parku z důvodů vaření omelety s párkem. Původně to měla být večeře u řeky, ovšem místo, které jsem našel stálo za prd a navíc, ze tří vajec jsem dovezl v pořádku jen jedno... zbytek se líně přelíval v sáčku a ještě na slunci. Počkat do večera, tak věřím že ze sáčku vyleze kohout. Vařil jsem tedy po dlouhé době amoletu a přisedla si ke mne paní. Pořád na mne mluvila a já se ji snažil vysvětlit, že od pozdravu ji nerozumím už ani slovo. Nenechala se odradit a meldovala dál a dál. Po předvčerejší zkušenosti z El Bolsonu jsem měl strach, že si někdo zase myslí, že jsem něco čmajznul.. Navíc jsem pojal podezření, jestli ta babice nečeká na moji amoletu. Ostražitost stoupla na dvěstě procent a kdyby se jen přiblížila k moji plotně - zabil bych ji parkovou lavičkou. Paní sice vstala, ale jen proto, aby mi předala výtisk "Strážné věže" a požehnání od Jehovy. Nevím, čím jsem si tuhle ranní mši zasloužil, zda-li to bylo mým utrmáceným vzhledem, nebo kterak viděla jak klohním neznale vajíčka. Tak či tak děkuji za slova a amen, matko... ovšem od vajec dál!
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 39. den - Probuzení na jedničku..
.. tak by se dalo nazvat ranní vstávání ve výběhu pro krávy. Sotva se začaly probouzet mé smysly, byť oči byly stále zavřené.. něco mi říkalo, že slyším krávy. Uklidňoval jsem se, že nejde o nic zvláštního, když jsem v Argentině. Ovšem tyhle musely být blízko, tuze blízko... sakra... vždyť já jim ležím v cestě! Vyletěl jsem ze stanu a na ten pohled nezapomenu. Stádo krav před stanem, na koni gaučo Pepé a kolem něj lítali jeho poplašení psi.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 38. den - Ráno jsem začal..
..jak jak jinak - prohlídkou soukromého pivovaru El Bolson, který byl přímo v kempu. Nikterak jsem to nepřeháněl. Nakouknul jsem do každé místnosti, každého pozdravil, koupil si tričko na památku a zašel na firemní záchod, neboť v kempu bylo tradičně plno. Na rozloučenou jsem všem vysvětlil, že pocházím z pivního království a že kdyby jejich pivo nestalo tolik peněz, tak bych jim ukázal čáry máry s pivem. Ale bohužel. Třetinka za stovku... papá! Odjel jsem na informace, aby mi doporučili cestu na jih. Měl jsem varianty do města Trevelín po věhlasné asfaltové routě 40, nebo zahnout po padesáti kilometrech do národního parku Los Alerces a rozdat si to s kamením a šotolinou na sedmdesáti kilometrech. Šotolinovou variantu jsem si duševně nechtěl připustit, no bohužel, kde jsem otevřel hubu, všude mi dávali najevo, že pokud minu park Alerces - budu si to nadosmrti vyčítat.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 37. den - Není to jednoduchá cesta..
.. to tu prohlásím klidně na plnou hubu. Začíná se projevovat únava z nevyspaní a dlouhé štreky bez odpočinku. Na druhou stranu - jak zpívají Coldplay - nikdo neříkal, že to lehké bude. Tudíž přestávám brblat. Myslel jsem, že zátoka jezera, spaní na písku pět metrů od vody a naprostá opuštěnost bude mi zárukou klidného spaní, ale ouhaaa... Ve tři ráno lehce zafoukalo a písek mi vlétnul do tváře. Měsíc byl za mrakem a vše na chvíli ztichlo.. A pojednou " vzuuuuuuunk", zvednul se orkán a vše lítalo do minuty vzduchem. Bohužel i plachta mého stanu, který se vytrhnul i s kolíky a odletěl bůhví kam. Chtě, nechtě.... musel jsem ven a hledat ve tmě a křovinách můj příbytek. Vlny z jezera bouchaly o písek jako moře a vše mělo podezřelou barvu a chuť.... Naštěstí spánek přemohl sklíčeně tělo a ráno mne probudilo slunce na protějších kopcích.
Pavel Kadlíček
Jižní Amerikou na kole - 36. den - Nic proti Red Hot... ani čili..
..ale poslouchat je do tří do rána skrzevá aparaturu ožralých australanů se mi zajídalo. Mumlal jsem si do spacáku, že tahle zkušenost jasně praví: nikdy do kempu! I když bude zadarmo... Ráno, pozorujíce jezero a kachny, přímo ze spacáku jsem přemýšlel, že byť je to camping free, podporovaný oddělením pro turistický ruch - tak někam všichni musí na záchod a do sprch.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
V Tel Avivu se po týdnech rozezněly sirény. Hamás ohlásil rozsáhlý raketový útok
V Tel Avivu se po mnoha týdnech po 13. hodině rozezněly sirény, které varují před raketovým úderem....
Češi jsou nafoukaní, Západ nás vidí jako komunistický skanzen, řekl Topolánek
Podle bývalého premiéra Mirka Topolánka vnímají západní státy Česko stále jako postkomunistický...
Registr predátorů hned tak nebude. Není shoda, jak staré činy by se evidovaly
Zákon, jenž by měl chránit děti před predátory, který zavádí takzvaný dětský certifikát, nabírá...
Češi se chystají na boj o zlato. Staromák zaplní davy, metro pojede déle
Česko v neděli čeká hokejový svátek. Fanoušci vyrazí sledovat finále mistrovství světa na náměstí,...
Prodej rodinného domu 70 m2, pozemek 537 m2
Tuhaň, okres Mělník
4 200 000 Kč
- Počet článků 93
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 726x