Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jižní Amerikou na kole - 40. den - Nikterak jsem ráno nespěchal..

..o desáté měli otevírat bar s wi-fi, ve kterém jsem seděl již včera večer na kávě a jednoznačně jsem jej označil za to nejlepší, co jsem na cestě poznal. Rodinná atmosféra, skvělé café... a navíc mi občas něco podšoupli, jako pozornost podniku..., což je něco, čím si mne koupí v každé hospodě na věky. Jelikož jsem tedy nespěchal, provedl jsem v řece Kansas ranní hygienu spojenou s metáním kotoulu pod vodou a poté následoval přesun do městského parku z důvodů vaření omelety s párkem. Původně to měla být večeře u řeky, ovšem místo, které jsem našel stálo za prd a navíc, ze tří vajec jsem dovezl v pořádku jen jedno... zbytek se líně přelíval v sáčku a ještě na slunci. Počkat do večera, tak věřím že ze sáčku vyleze kohout. Vařil jsem tedy po dlouhé době amoletu a přisedla si ke mne paní. Pořád na mne mluvila a já se ji snažil vysvětlit, že od pozdravu ji nerozumím už ani slovo. Nenechala se odradit a meldovala dál a dál. Po předvčerejší zkušenosti z El Bolsonu jsem měl strach, že si někdo zase myslí, že jsem něco čmajznul.. Navíc jsem pojal podezření, jestli ta babice nečeká na moji amoletu. Ostražitost stoupla na dvěstě procent a kdyby se jen přiblížila k moji plotně - zabil bych ji parkovou lavičkou. Paní sice vstala, ale jen proto, aby mi předala výtisk "Strážné věže" a požehnání od Jehovy. Nevím, čím jsem si tuhle ranní mši zasloužil, zda-li to bylo mým utrmáceným vzhledem, nebo kterak viděla jak klohním neznale vajíčka. Tak či tak děkuji za slova a amen, matko... ovšem od vajec dál!

V oblíbeném baru jsem setrval do pravého poledne, vyřídil všechny internetové formality, dosrkal café a udělal si křížek na čelo. Čekala mě cesta přes hory do Chile, dle informací po jedné z nejhorších cest. Bylo to ovšem jen 45km a věru bych to nějak dotlačil, bylo li by třeba. Asfalt skončil okamžitě za městem a hned na druhém metru začaly rolety a štěrk. Hustá nedělní kombinace, bez možnosti jiné varianty. Lítal jsem po cestě zleva doprava a hledal tu nejlepší lajnu. Byl hustý provoz, neboť byl víkend a slunce roztopilo na 37 stupňů. Všichni tudíž mířili k jezerům a naše cesta byla prvních 20km společná. Bohužel! Člověk ovšem přivykne všemu... tedy to se tvrdí! Já osobně si to nemyslím. Nelze přivyknout šotolinové cestě s roletami jako na rozbouřeném moři. Valil jsem maximálně desítkou a s pocitem, že víc už že mne vytřepat nelze. Většina orgánů se mi vlivem hrbolaté cesty setřepala tuším do podbřišku a do stehen. Od dnešní cesty mne bude bolet hlava na břichu a břicho mne bude bolet v oblasti kolen.. a dostanu li na fotbale balónem mezi nohy, budu si muset rozvázat boty! Po třicíti kilometrech se cesta jakž takž spravila, nebo jsem to již přestal vnímat... a pomalu jsem opouštěl Argentinu. Ta se mě zbavila celkem bez problémů, ovšem Chile mne opětovně vítala se zdviženým ukazováčkem. Nevezete něco nelegálního? Byla tradiční otázka odborníka přes výživu... a následovalo mé tradiční "ne!" "Tak mi pojďte ukázat tašky". Ouhaaaa, s tím jsem nepočítal. Našel mi salám, cibuli, jablka, párky a chleba.

"Všechno musíte vyhodit, to je předpis a do Chile s tím nemůžete..."

"Nevyhodím to....sním to"

"Jak chcete, ale zkontrolujeme to!"

Ufff, sednul jsem na bobek a počaly orgie a obžerství. Sežrat na posezení celé balení párků, sýr, chleba, jablka a salám.... to chce apetit. Dal jsem to, ale stanovým kolíkem jsem to musel šťouchat dolů. Kdybych nebyl lata, tak se jedu projet zpět do Argentiny na hrbolatou cestu a po desíti kilometrech to mám setřepané až ke kolenům. Ukázal jsem hlídce prázdné sáčky, ty se nadávili jen pomyšlením a poplácali mne... "Joooo, jsem gringo a jsem zpět v Chile". Měl jsem to do jediné osady po městě 10km po afaltu a tak jsem si lebedil. Byl to jediný asfalt na trase a nechápu, komu stalo za to udělat na dvoustech kilometrech pás desíti kilometrů z asfaltu. No děkoval jsem za to!

První problém nastal hned ve městě u bankomatu. Jediný bankomat nebral Visa kartu a na infu mi řekli, že automat na Visu je 500km na mé cestě. Bravo! Vivat Chile! Jediný obchod ve městě beroucí Visu mne nechal nakoupit a pak mi dali najevo, že Visa nefunguje a musel jsem zaplatit zbytkem peněz z Argentiny... ještě že tak! Všichni cizinci ve městě sedící u kávy na náměstí o problému s Visou věděli a poslali mě do hotelu Barnca, kde majitel dokázal směnit dolary. Majitel mi naopak nabídnul, že se mnou sehraje roli bankomatu, vezme mi Visu a vyplatí peníze, ale účtuje si 12% tax... Když je člověk bez peněz a bez jídla, kývne na všechno. Plácli jsme si a já si mohl vychutnat café za pesos v protější kavárně. Navštívil jsem nedělní rodeo, které je tady ve Futalufu vyhlášené a žasnul nad umem a dovednosti honáků dobytka. To co předváděli na koních můj mozek nepobral. Na závěr jsem si zazpíval Chilskou hymnu, pouhým otevíráním úst a zatleskal si... Byl čas hledat spaní. Obtížná cesta pokračovala dál podél řeky Futalefu, která je jednou z nejdivočejších na planetě zemí a kvůli které sem jezdí půl světa, aby ji pokořilo na raftech. Řeka mě měla doprovázet sto kilometrů až na křižovatku k moji vysněné Carretera Austral. Nebylo tedy nikterak těžké najít místo u řeky a nad vodou si vychutnávat špagety s vínem za 32korun, po kterém se vám vysuší sliznice na tři dny....No a?

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | čtvrtek 31.1.2013 23:02 | karma článku: 14,37 | přečteno: 392x
  • Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 689x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 399x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 783x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 574x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 530x | Diskuse | Cestování
  • Nejčtenější

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

7. července 2024  14:25,  aktualizováno  8.7 6:05

Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová...

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Vraťte se domů! Barceloňané stříkali vodu na turisty, ti opouštěli restaurace

8. července 2024  9:51

Zatímco turisté obědvali nebo se jinak občerstvovali v centru Barcelony, téměř tři tisíce místních...

Biden se znovu ostudně přeřekl. Prezident Putin, představil Zelenského

12. července 2024  6:35,  aktualizováno  11:22

Joe Bidenovi se opět nepodařilo přesvědčit veřejnost, že je duševně schopen vykonávat funkci...

Akvapark jako volební kampaň. Radnice stavějí bazény, ačkoliv na nich prodělají

15. července 2024

Premium Navzdory nedostatku peněz mají města velké investiční plány – alespoň co se týče zábavy a vyžití...

ANALÝZA: USA si koledovaly dlouho. A co bude dál? Atentát Trumpa nakopne

15. července 2024

Premium O to, že Donald Trump se stane cílem atentátu, si Amerika koledovala dlouho. Unikl o necelé dva...

Velká výměna elektroměrů. Dotkne se milionů lidí, umožní sdílení elektřiny

15. července 2024

Bezmála 1,5 milionu domácností v Česku čeká výměna elektroměrů. Nyní v červenci započala tříletá...

Střelec na Trumpa jednal sám, FBI hledá motiv. Zabil hasiče, zbraň koupil otec

14. července 2024  15:36,  aktualizováno  22:37

Atentátník na exprezidenta Donalda Trumpa jednal sám, uvedli vyšetřovatelé z FBI. Stále neznají...

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 726x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."