Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jižní Amerikou na kole - 36. den - Nic proti Red Hot... ani čili..

..ale poslouchat je do tří do rána skrzevá aparaturu ožralých australanů se mi zajídalo. Mumlal jsem si do spacáku, že tahle zkušenost jasně praví: nikdy do kempu! I když bude zadarmo... Ráno, pozorujíce jezero a kachny, přímo ze spacáku jsem přemýšlel, že byť je to camping free, podporovaný oddělením pro turistický ruch - tak někam všichni musí na záchod a do sprch.

Místo sprch máme jezero... to chápu. Ale toalety? Čundrák, který přespí na břehu jezera mimo sezónu asi tolik bobků nenadělá. Ale v tuto chvíli bylo plno a všichni ráno někam chodili s hajzlpapírem.Pomyslel jsem si, že za křovím bude ukryta ToiToi budka.. Vyrazil jsem do záhumení, ovšem ouha! Ani Toi Toi ani nic jiného. Jen frajer s vyvalenýma očima za stromem. Tak tomu říkám opruz. Dle nařízení nemám v národním parku rozdělávat oheň, kempovat mimo vyhrazená místa a znečišťovat okolí. Ale tohle... to někdo nedomyslel, ačkoliv, možná je TO bráno jako přírodní produkt, což vlastně je.

Měl jsem patnáct kilometrů do městečka Vila la Angostura a dalších sto do Mekky turismu v Argentině - do San Carlos de Barilloche. Těšil jsem se jako malej capart na café, které jsem potřeboval do žil. Městečko Vila la Angostura bylo nahoufováno turisty a každý druhý se chtěl fotit s kolem. Jedna paní chtěla dokonce kolo sama držet, jako poníka... a na poslední chvíli jsem chytil ji i kolo. Jó, měl jsem zrovna čerstvě nakoupeno a ještě k tomu dobranou vodu..., tudíž váha překročila limit paní, i toho poníka. Opřel jsem raději kolo o výlohu cafeterie, pil café a sledoval, jak se každý zastavil u kola..., tedy většinou chlapi... a studovali technické elementy. Pak přišla jejich panímama, vrazila jim do ruky igelitové tašky s nákupem a mašírovali pryč... ale na chvilku se za kolem otočili. Asi s pocitem, jaké to asi je zmiznout od rodiny a jen si tak šlapat.... a nenosit tašky!

Pár, který jsem potkal ve městě mi ale absolutně zvednul náladu. Mladí argentinci, naprosto zapálení cyklisti nešetřili obdivem k mému oři a předháněli se historkami z kolo vyletů. Čím mě ale úplně zabili bylo to, že si nechali vytetovat řetězy z kola kolem obvodu ruky a na lýtka, jako bonus, záplatu na kolo, neboli lepení! Což po všech vytetovaných lebkách, amorech a mořských panach vypadalo exkluzivně(viz foto). Asi budeš mít Martine praaaaaaci:-) Jako bonbónek měli ještě tričko, kterak Mona Lísa drží kolo Colnago, což byl unikát. Plkali bychom dlouho, ovšem etapa do San Barilloche měla sto kilometrů a já je musel dát stůj co stůj, neboť čas mě začíná tlačit. Cesta vedla kolem obřího jezera Naguel Huapi s tak křišťálovou vodou, že mi dokonce v outdoorovem obchodě tvrdili, že nemusím utrácet za čisticí tablety na vodu, neboť místní pijí vodu z jezer jen tak a na šmak se sirupem. Výhledy na jezero byly tak úchvatné, že jsem přestal fotit a raději jsem jen šlapal a šlapal.

Do Barilloche jsem přijel v podvečer a jestli bylo turistů v Angosture milión, tak tady jsem byl v turistické líhni a vykrmně! Za dobře vykonanou práci jsem si nadělil svůj první argentinský steak. Kde jinde by o steaku měli něco vědět, než v kanadské Albertě a v Argentině. Za stovku mi přinesli půl krávy a ještě k tomu hranolky a chleba. Možná si mysleli, že s tím budu zápasit, ovšem jídlo mizelo z talíře, jen jsem se na něj podíval. Nakrmit čecha co má žaludek odkojený gulášem, není žádná slast. Ve městě se hlasitě protestovalo a chodilo s transparenty po ulicích nahoru a dolů, píšťalky pískaly, lidi křičeli, policie asistovala.... a já zřal svůj steak. I kdyby hořel celý park Huapi, i kdyby vedle u stolu seděl Messi... já bych zřal svůj steak. Když jím, tak jím! Prošel jsem si město, vyfotil se s bezpočtem turistů a italem, který přiletěl do Bariloche před týdnem a chce jet také dolů do Patagonie, ale pořád na to trénuje... tak snad to stihne, chlapec náš! Byl to vyčerpávající den na slunci plný šlapání a cvrkot velkoměsta mne zabíjel. Odjel jsem za město k jezeru Guitierrez a snažil se najít místo na spaní. Bylo již deset večer, dalo se šlapat ještě bez světla, ale moje šance se zužovaly... přes křoviny a kamení jsem protlačil kolo přímo na nebeskou pláž a otevřel si pivo. Na to mám dneska opravdu nárok. Hvězd je plné nebe a voda mi šplouchá skoro u hlavy. Město svítí předaleko a tak to má být. Tohle je ta práva divočina.... a tu má Eliška ráda:-)

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | sobota 26.1.2013 13:09 | karma článku: 14,12 | přečteno: 405x
  • Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 689x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 399x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 783x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 574x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 530x | Diskuse | Cestování
  • Nejčtenější

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

7. července 2024  14:25,  aktualizováno  8.7 6:05

Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová...

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Vraťte se domů! Barceloňané stříkali vodu na turisty, ti opouštěli restaurace

8. července 2024  9:51

Zatímco turisté obědvali nebo se jinak občerstvovali v centru Barcelony, téměř tři tisíce místních...

Biden se znovu ostudně přeřekl. Prezident Putin, představil Zelenského

12. července 2024  6:35,  aktualizováno  11:22

Joe Bidenovi se opět nepodařilo přesvědčit veřejnost, že je duševně schopen vykonávat funkci...

Akvapark jako volební kampaň. Radnice stavějí bazény, ačkoliv na nich prodělají

15. července 2024

Premium Navzdory nedostatku peněz mají města velké investiční plány – alespoň co se týče zábavy a vyžití...

ANALÝZA: USA si koledovaly dlouho. A co bude dál? Atentát Trumpa nakopne

15. července 2024

Premium O to, že Donald Trump se stane cílem atentátu, si Amerika koledovala dlouho. Unikl o necelé dva...

Velká výměna elektroměrů. Dotkne se milionů lidí, umožní sdílení elektřiny

15. července 2024

Bezmála 1,5 milionu domácností v Česku čeká výměna elektroměrů. Nyní v červenci započala tříletá...

Střelec na Trumpa jednal sám, FBI hledá motiv. Zabil hasiče, zbraň koupil otec

14. července 2024  15:36,  aktualizováno  22:37

Atentátník na exprezidenta Donalda Trumpa jednal sám, uvedli vyšetřovatelé z FBI. Stále neznají...

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 726x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."