Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jižní Amerikou na kole - 38. den - Ráno jsem začal..

..jak jak jinak - prohlídkou soukromého pivovaru El Bolson, který  byl přímo v kempu. Nikterak jsem to nepřeháněl. Nakouknul jsem do každé místnosti, každého pozdravil, koupil si tričko na památku a zašel na firemní záchod, neboť v kempu bylo tradičně plno. Na rozloučenou jsem všem vysvětlil, že pocházím z pivního království a že kdyby jejich pivo nestalo tolik peněz, tak bych jim ukázal čáry máry s pivem. Ale bohužel. Třetinka za stovku... papá! Odjel jsem na informace, aby mi doporučili cestu na jih. Měl jsem varianty do města Trevelín po věhlasné asfaltové routě 40, nebo zahnout po padesáti kilometrech do národního parku Los Alerces a rozdat si to s kamením a šotolinou na sedmdesáti kilometrech. Šotolinovou variantu jsem si duševně nechtěl připustit, no bohužel, kde jsem otevřel hubu, všude mi dávali najevo, že pokud minu park Alerces - budu si to nadosmrti vyčítat.

Dal jsem si café na rozmyšlenou s vědomím, že do křižovatky dvou cest mám pořád dost času. Posledním obchodem na trase byl obchod s outdoor potřebami a já se zaradoval, neboť ve výloze jsem viděl tričko,po kterém opravdu silně pasu. Je na něm vyobrazeno logo route 40. Bohužel bylo až příliš drahé, tudíž jsem jej nechal ležet a odešel z obchodu. Už už jsem se chystal odjet, když přiběhla majitelka obchodu a valila na mne něco tou jejich matlaninou. Dával jsem si vše do kontextu a jelikož mluvila o triků a o moji řídítkove brašně, ryze česky pomyslel jsem si, že mi chce triko věnovat. "o neeeee, to nemohu přijmout" a objal jsem ji. Ani tak nepolevila v prosbách a otevírala mi brašnu.. Sakra, že by chtěla koupit moji brašnu? Nechápal jsem v tu chvíli nic.... v tom mi počala vyhazovat věci z brašny a tu mi to došlo. Do prčic, ona si myslí, že jsem to triko čmajznul! No fakt! Vzal jsem ji kolem ramen a odtáhnul do obchodu s trikem na stole... Řekla jen "aha"...a to bylo vše.

Na jednu stranu jsem byl vzteky na mrtvici, ovšem vnitřně jsem se musel smát svému smýšleni, kterak to na ní muselo působit, když jde usvědčit zloděje a ten ji místo útěku objímá a hustí do ní " neeee, to nemohu přijmout"... Cesta se kroutila nahoru dolů a já cítil po dlouhé době v nohách únavu. Pozná se to lehce. Prostě, že často piju, nebo jím. Myslím, že to tak dělají děcka.... když se jim něco nechce, tak předstírají že mají žízeň, hlad, že musí na záchod.... no to jsem byl celý já. Cesta i výhledy začínaly být ohrané a já potřeboval zabavit mozek. A najednou jsem stál na rozdělovníku cest a neváhal ani vteřinu. Routa 40 odbočovala z hor na pampu, tudíž já raději zvolil směr zpět do hor, do osady Cholila a národního parku. A že to bylo rozhodnutí správné, se ukázalo po desíti kilometrech, kdy k neskutečně malebné krajině přibyl na cestě neskutečně malebný kluk z Izraele, jménem Moy.... což je vlastně Mojžiš. Byl na kole teprve druhý den a startoval z Barilloche. Jel velice umravněným tempem a stylem, neboť to byla jeho první cesta v životě. Byl jsem z něj štěstím bez sebe. Znal Češko, mluvil anglicky, donutil mě zvolnit a těch třicet kilometrů do Cholila uteklo jako nikdy.

Rozdíl mezi námi dvěma byl pouze v tom, že on měl na cestu přes dva měsíce a mohl se tudíž courat jako jako pán. V Cholila oficielně končil asfalt a já mohl jako starý harcovník ukázat Mojžíšovi z kopce nad Cholilou, kterým směrem pojedeme dál, neboť z lesů v dáli až po obzor byla vidět mračna prachu. Mojžíšova tvář bledla a když se na benzínce optal na podrobnosti a bylo mu zděleno, nechť si raději vyrobí z něčeho roušku, jinak zhyne na písek v plicích a na tvrdé šušně.... rozhodnul se, že raději zůstane na noc ve městě. Rozloučili jsme se tedy v podvečer a já se vrhnul se šátkem přes pusu do víru velkoměsta, směr národní park. Bylo devět večer, tudíž doprava upadala a já měl možnost najet dvacet kilometrů po kamení.

Bohužel jsem nemohl najít místo na spaní. Blížila se jedenáctá, viděl jsem špičku svého nosu, ovšem ne jezero, které bylo na mapě. Cesta se stále vlnila nahoru a já najednou uviděl malé místo u řeky. Projel jsem kupodivu otevřenou branou pro dobytek a mezi kravěnci si postavil stan. Vůně chléva a komáři mi pomáhali usnout spánkem spravedlivým.... když tu najednou v jednu ráno uslyšel sem vyhoněný motor do otáček, na pastvinu vletělo auto a někdo počal zavírat bránu. Popadnul jsem nůž i slzný plyn v očekávání rozmluvy chlap versus ospalej chlap. Šel přímo ke stanu, autem svítil přímo na mě, viděl jsem jeho klobouk a ostře řezané tváře. Na chladiči auta měl býčí rohy a já proti němu vypadal jako bobek i s bobem. Přesně tak jsem si ho představoval. Nekompromisní honák dobytka protivá smradlavci z Česka, co montuje dveře. Chrlil jsem na něho důvody, proč jsem mu vešel na pozemek, byť je tam cedule jako vrata a proč nejsem v kempu atd... Myslím, že nechápal vůbec nic. Řekl jen, že v osm otevře bránu.... a dobrou noc. Žaludek jsem měl na vodě.... ale, usínal jsem s pocitem, že za zavřenou branou, s tímhle honákem a kravěnci u hlavy se bude spát dobře... moc dobře

více foto zde

Autor: Pavel Kadlíček | pondělí 28.1.2013 23:59 | karma článku: 12,62 | přečteno: 359x
  • Další články autora

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 66. -68. den

Loď odplouvala v devět .. tudíž bylo nezbytné nechat se probudit v šest. On mi vlastně ten budík ani drnčet nemusel, neboť ve stanu byly přijatelné dva stupně a vše na mém těle již bylo stejně vzhůru zimou. Zároveň se mnou brčel budík i izraelskému páru, který mi v kuchyni vysvětlil, že vstávají tak brzy hlavně proto, že v Porveniru - kam směřuje moje loď, se dnes odehrává obrovská slavnost, kam budou zajisté směřovat stovky lidí, neboť je sobota a navíc je to slavnost převážně o žrádle. Tudíž popadli batohy a prchli do přístavu rezervovat si místa. To mne trošku zneklidnilo a misku s dulce de leche jsem vylízal třikrát rychleji.

28.2.2013 v 22:22 | Karma: 16,74 | Přečteno: 689x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 63. -64. den

Vichr, který si vzal půl dne dovolené.. ..se vrátil do práce v jednu ráno. Dvakrát mi zatřepal stanem na pozdrav a pak to začalo. Byl jsem venku asi pětkrát, abych upevnil stan. Už mi došly kolíky, tudíž jsem na sebe navazoval různé špagáty a kotvil stan k dětské houpačce. Síla vichru mi tahala sopel, slzy a sundávala tepláky. Kdyby jelo kolem auto, asi by byli krápet vyplašení, vidět chlapa v jednu ráno s kalhotama na půl žerdi, kterak s provazem v ruce objímá dětské houpačky.. No pro klidnější spánek nebylo jiné možnosti. Když jsem se ráno probudil, byl vichr pořád v plné síle. Moji argentinci již byli na nohou s úsměvem, že je to vítr na naší stranu. Chtěl jsem vyrazit co nejdříve v jejich stopách, ale složit stan ve vichřici - to by mohla být další hra Erne Rubbika - který vynalezl Rubbikovu kostku.

27.2.2013 v 20:20 | Karma: 15,16 | Přečteno: 399x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 60. - 62. den

Budik zachrcel v pet rano....a ja okamzite a strelhbite vyrazil ze stanu. K memu zdeseni do uplne tmy a uplneho ticha. Zadny horolezecky srumec, zadne macky, cepiny, hole ani slunce v rozbresku. Jen tma, ticho a chrapani vukol. V tu chvili jsem byl asi nejnadrzenejsi horolezec Jizni Ameriky. Zalezl jsem tedy do spacaku, ale po pul hodine jsem neodolal, udelal si cafe, popadnul nachystane veci a vyrazil.

26.2.2013 v 21:20 | Karma: 17,52 | Přečteno: 783x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 57. - 59.den

Dnešek by se dál nazvat.. "O ledovci Perito Moreno", neboť jiný název by sem snad ani nepatřil. Bylo by nepřístojné, abych sem zařadil tuctové zážitky běžného dne, jako je například café, sprchování, kakání, chození po obchodech atd., když mi život a zvláště příroda složili k nohám zážitek v podobě největšího ledovce Petito Moreno. Stačí fakta: délka 30km, šířka 5km, výška 60m...

17.2.2013 v 21:13 | Karma: 16,65 | Přečteno: 574x | Diskuse | Cestování

Pavel Kadlíček

Jižní Amerikou na kole - 54. - 56.den

V noci začalo pršet.. ..a ráno to nevypadalo o nic lépe. S vědomím proměnlivosti jsme vyčkávali ve stanech a dočkali se. Bylo ještě hůř!.. I tak jsme vyrazili na plánovaný výšlap na ledovec. Cesta vedla ostře nahoru a já měl co dělat, abych to neotočil... ostře dolů. Spal jsem možná tři hodiny a měl jsem natolik špatné sny, že mě to rozladilo do extrému. Čím víc jsme se blížili k ledovci, tím více o sobě dávalo slunce vědět... a nahoře jsme dostali slunečné pohlazení naplno. Všichni jsme si posedali tak nějak o samotě, každý sám za sebe a čučeli na ten zázrak přírody. Já to prostě nechápu... V Evropě kvůli tomuhle pohledu jede člověk na tři místa a vystojí frontu a tady jsou ledovce asi jako kamení u cesty. Přesto dokáží vyrazit dech i otrlému. A tak jsem čuměl na tu nádheru a uvědomoval si svoji malost... a taky to, že mám hlad jako hovado.

14.2.2013 v 9:00 | Karma: 13,77 | Přečteno: 530x | Diskuse | Cestování
  • Nejčtenější

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

Francouzský volební šok. Vyhrála levicová koalice, Le Penová je až třetí

7. července 2024  14:25,  aktualizováno  8.7 6:05

Druhé kolo předčasných parlamentních voleb ve Francii překvapivě ovládla levicová Nová lidová...

Padaly kroupy jak pingpongové míče. Bouřky se opět hnaly Českem

10. července 2024  8:02,  aktualizováno  22:52

Česko má za sebou další tropický den. Denní maxima byla ve středu překročena na 56 z celkem 167...

Vraťte se domů! Barceloňané stříkali vodu na turisty, ti opouštěli restaurace

8. července 2024  9:51

Zatímco turisté obědvali nebo se jinak občerstvovali v centru Barcelony, téměř tři tisíce místních...

Biden se znovu ostudně přeřekl. Prezident Putin, představil Zelenského

12. července 2024  6:35,  aktualizováno  11:22

Joe Bidenovi se opět nepodařilo přesvědčit veřejnost, že je duševně schopen vykonávat funkci...

Akvapark jako volební kampaň. Radnice stavějí bazény, ačkoliv na nich prodělají

15. července 2024

Premium Navzdory nedostatku peněz mají města velké investiční plány – alespoň co se týče zábavy a vyžití...

ANALÝZA: USA si koledovaly dlouho. A co bude dál? Atentát Trumpa nakopne

15. července 2024

Premium O to, že Donald Trump se stane cílem atentátu, si Amerika koledovala dlouho. Unikl o necelé dva...

Velká výměna elektroměrů. Dotkne se milionů lidí, umožní sdílení elektřiny

15. července 2024

Bezmála 1,5 milionu domácností v Česku čeká výměna elektroměrů. Nyní v červenci započala tříletá...

Střelec na Trumpa jednal sám, FBI hledá motiv. Zabil hasiče, zbraň koupil otec

14. července 2024  15:36,  aktualizováno  22:37

Atentátník na exprezidenta Donalda Trumpa jednal sám, uvedli vyšetřovatelé z FBI. Stále neznají...

Každý pátý člověk na planetě řeší neplodnost. V Čechách to může být i 15 %
Každý pátý člověk na planetě řeší neplodnost. V Čechách to může být i 15 %

O někoho se opřít a nebýt v tom sama… To byl hlavní impuls, proč Anna Sedláková a Karolína Krejčová založily projekt Indiánky. Obě dvě slyšely ve...

  • Počet článků 93
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 726x
"..Ahoj. Jmenuji se Pavel Kadlíček. Nikterak nevyčnívám, ani nezapadám. Tam někde v nitru jsem světoběžník, jenž prošel svět snad pětkrát křížem krážem - vždy po zhasnutí lampy na nočním stolku. Pravý světoběžník má mapy v knihovně. Já mám mapy dokonce i na toaletě. Pro všechny případy tam mám i atlas Evropy. Člověk nikdy neví. Jsem ďáblem posedlý cyklista a náruživý muzikant, což je pro duši světoběžníka přímo třaskavá směs. Takto v sedle kola objevuji svět a v hlavě rodí se mi hudba z potěšení. Mé koníčky se vlastně obohacují navzájem. Nestrádám."