Sobotní odpoledne
Ne ten den, kdy jim přece oběma mělo být fajn, kdy se měli smát, být spolu a těšit se z toho, že to tak je.
„Jak se ti ten film vlastně líbil?,“ zeptala se po drahné chvíli dívka.
„Nestál za nic,“ opáčil chlapec.
„Stejně jsem ráda, že jsme šli. Lepší než civět na něco doma a poslouchat, jak se naši hádají,“ odtušila vzápětí dívka.
„To je fakt. Bojím se, že s tím svým životem budeme muset něco udělat, ať nedopadneme stejně.“
„Jak to myslíš? Co udělat? Ty máš snad něco v plánu?“
„Jo, mám. Dříve nebo později někam zmizet. Někam, kde to žije, ale jinak než tady.“
„Vůbec ti nerozumím.“
„Tobě se tu snad líbí? Vždyť se na to podívej. Samý beton a všude kravál a čurbes. Přitom stačí vyjet pár kilometrů za město a rázem je všechno jiný, krásný, čistý a pravdivý.“
„Nepřeháníš?“
„Možná, ale právě teď to tak cítím.“
Chlapec pocítil úzkost, která mu svírala hrdlo. Nevěděl, co s tím. Tak rád by v momentě utekl a byl někde jinde, kde jsou louky, na nich dobytek a kolem lidi, kteří se o to starají a při tom pijí z termosky čaj, jako kdysi on, když pomáhal prarodičům na poli. Slzy se mu draly do očí a jen silou vůle nepropukl v pláč.
„Pavle, já s tebou půjdu kamkoliv budeš chtít. Chci být hlavně s tebou, ale teď to nejde. Nemůžu se jen tak vypařit. Máma s tátou by mě přetrhli vejpůl.“
„Nemyslel jsem, že musíme někam hned, ale jednou ano. Chci, aby si s tím počítala, protože já tady nezůstanu.“
Řekl to nekompromisně. Nemohl jinak. Ať si to Terka přebere, jak uzná za vhodné. Je už dost velká na to, aby věděla nebo alespoň tušila, co chce a zda je to v linii s tím, co chce on. Šli zase mlčky vedle sebe, sledovali kolotání města, projíždějící vozy, lidi co šli právě kolem, celé to anonymní bytí, které z Pavlova pohledu někdy postrádalo smysluplný řád.
„Naši nejsou doma. Nechceš na chvíli ke mně?,“ zeptal se z ničeho nic Pavel. Terka přikývla, a tak v okamžiku zašli do jednoho z těch mnoha panelových domů. Výtahem vyjeli do sedmého podlaží. Mlčky tušili, co se stane. Jen co vešli do bytu, svlékli ze sebe šaty a uložili se do postele Pavlových rodičů. Strávili spolu chvilku štěstí … . V objetí pak poslouchali hádku ve vedlejším bytě.
„Sobota a všichni po sobě štěkaj, to je co,“ řekl Pavel a Terku políbil na ústa. Rukou jí jemně stiskl pravé ňadro. Ještě jednou, ještě jednou by chtěl …
„Budu už muset jít. Naši mě čekají na oběd.“
„Vykašli se na ně! To ti tolik záleží na tom, abys přišla včas k pitomému obědu?!“ Pavel se dopálil a Terku od sebe odstrčil.
„Nebuď takový!“
„Jaký?“
„Zlý.“
„Nejsem zlý. Chci jen … chci jen, aby všechno bylo jinak.“
„Co všechno?“
„Svět, lidi, … já musím pryč a brzo, s tebou nebo bez tebe. Nevydržím to tu.“
„Ale kam, kam chceš jít? Vždyť nemáš ani vindru.“
„Mám malou chatu. Je celá moje, můžu se do ní z fleku nastěhovat. A ty se mnou jestli chceš.“
„Z čeho budeme žít?“
„Najdu si práci.“
„A co škola?“
„Na školu kašlu. Stejně mě nebaví.“
„Ty ses zbláznil.“
„Naopak. Mám pocit, že právě dostávám rozum.“
Vstali, osprchovali se, opustili byt a sídliště, až došli k domu, který od pohledu voněl novotou.
„Tvůj tatík je asi v pěkném balíku,“ odtušil Pavel při pohledu na honosnou vilu.
„Jo, v balíku to on je a my s ním. Já, mé dvě sestry, moje máma i tenhle pes - se na něj podívej, jak je vyžraný a spokojený.“
„Taky bych chtěl být … spokojený.“
„Třeba budeš. Nebo budeme. Postavíš nebo koupíš dům, budeš mít statek, spoustu zvířat a k tomu dost práce, která tě bude těšit.“
„To by se mi líbilo.“
„Mě možná taky.“
Terka pak šla k domu a za Pavlem, který tam stál za brankou jako solný sloup, se ještě otočila. Skoro jako by se bála, že už ho neuvidí. Vypadal tak smutně a nešťastně. Nejradši by hned běžela zpátky k němu a řekla mu, ať si s ní dělá, co chce. Ať ji okamžitě vezme sebou, kam jen bude chtít, jen aby byli spolu. Ale ve dveřích vily se z ničeho nic objevil její otec. Přísně hleděl na dceru a ještě přísněji na toho hejska, co stál za brankou a flámoval s jeho dcerou.
„Okamžitě domů!,“ pravil otec suše k dceři.
„Vždyť už jdu, ne,“ odsekla mu.
„Nebuď drzá a padej!“
Terka zašla do domu, ale před tím se na svého chlapce ještě usmála … /Jak moc si přála, aby ji vzal za ruku a běžela s ním jedno kam/.
„A ty tam nestůj a zmiz!,“ zavelel otec k chlapci.
V tu chvíli by tomu panákovi ve dveřích Pavel nejraději jednu vrazil. Místo toho se otočil a šel si svou cestou. A doufal, že jednou s ním půjde i dívka, držená ještě pod zámkem svého panovačného otce.
Jan Jurek
Pozdě ale přece
„Co bys ráda?“ „Ráda bych si promluvila.“ „Něco jsem provedla?“ „Ne. Jsi ale moje nejlepší kamarádka. Potřebuju, abys mě alespoň vyslechla.“ „O co jde? Doufám, že Martin je ok.“ „Proč by nebyl?“
Jan Jurek
Téměř „lavinová“ záležitost
„Co tě sem, Lenko, přivedlo?“ Lenka nedokáže hned odpovědět. Něco se provalilo. A pak to přišlo. Jedna rána, druha a další i od lidí, od kterých to nečekala. Téměř nic ji nepodrželo. Na všechno v ten moment byla sama. Bylo..
Jan Jurek
Pokec se spolužačkou
Rád sedává na lavičce při agua centru a sleduje lidi okolo. To místo mu dělá dobře. Není to tak vždy, ale někdy ano. A když má všeho dost, sebere se, sedne do auta a jede na to místo, kde má pár berliček, kterých se může chytnout.
Jan Jurek
Dokonalý manžel …
„Neexistuje! Nejsou takoví na skladě. Musíš se s tím, Ireno, smířit a brát to, co je. Taky už nejsi nejmladší.“ „Ale míry mám, Jitko, pořád ucházející.“ „To je dost pomíjivý a chlapi to vědí. V našem věku už také hledají jistoty.“
Jan Jurek
Nevlastní syn
„To dítě není tvoje.“ „Čí tedy?“ „Tvého kamaráda z vejšky. Zbouchnul mě jeden večer po akci. Oba jsme byli opilí, sami dva na koleji.“ „Stačí! Do detailů jít nemusíš! Po pěti letech manželství mi tohle oznámíš a tváříš se jakoby nic
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Poslanci schválili zkrácení doby oddlužení z pěti let na tři roky
Přímý přenos Zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři roky pro všechny dlužníky, nejen pro...
Nejčastější nemocí z povolání zůstává covid. Postihuje hlavně zdravotníky
Ačkoli nových případů covidu je minimum, například za úterý jich přibylo jen 14 a v nemocnicích...
Rus s modro-žlutými vlasy hlásil krádež, dostal pokutu za diskreditaci armády
Komunikaci s policií už si asi příště rozmyslí pětadvacetiletý Stas Netěsov z Moskvy. Mladý Rus...
Zloděj ukradl kolo cyklistovi, který po pádu ztratil vědomí. Pomoc nezavolal
Cyklistika je jeho celoživotní vášní. V noci z neděle na pondělí se Michal zrovna vracel z...
Rozdáváme tělové mléko Kind od Mádara ZDARMA
Kosmetiku Mádara určitě od nás už znáte – potkat jste je mohli veletrhu FOR KIDS v Praze nebo také v nedávném v uživatelském testování, kde jsme...
- Počet článků 201
- Celková karma 7,79
- Průměrná čtenost 457x