Téměř „lavinová“ záležitost

„Co tě sem, Lenko, přivedlo?“ Lenka nedokáže hned odpovědět. Něco se provalilo. A pak to přišlo. Jedna rána, druha a další i od lidí, od kterých to nečekala. Téměř nic ji nepodrželo. Na všechno v ten moment byla sama. Bylo..

to jako lavina, před kterou nešlo uniknout.

„Jsem lesba a před pár dny to prosáklo.“

„Jak se to stalo?“

„Máma mě viděla s přítelkyní. Drželi jsme se za ruce. Poprvé v centru města.“

„Co následovalo?“

„Doma? Výslech. A dost natvrdo. Máma si myslí, že je to můj další úlet nebo tak něco.“

„Co táta?“

„Ten mlčel. Bylo to horší, než kdyby křičel. Neřekl ani slovo.“

„Asi šok.“

„Musel vidět, že jsem na šrot. Stačilo jeden den nic nepředstírat a ví se to široko daleko. Maloměsto.“

„Lituješ toho?“

„Je to nápor na palici, to je všechno. Vnímám krutost a nepřejícnost. Doma zase netečnost a dusno.“

„Mohu ti předepsat léky na zklidnění …“

„To si dám raději joint!“

„Ty hulíš trávu?“

„Někdy jo. Na pohodu, prostě pro zábavu. Není to závislost.“

„Jak dlouho to víš, že jsi lesba?“

„Jistě zhruba rok.“

„A před tím?“

„Před tím jsem to tušila. Kluky mám ráda pro zábavu, ale sex jsem si s nimi nikdy ani nepředstavovala.“

„A ta tvá přítelkyně …“

„Bára.“

„Jak je na tom?“

„Ona je ranařka. Jí je jedno, co kdo říká. Je o dva roky starší, nejsem její první známost.“

„Ale ona tvoje ano.“

„Jo. Cítím se s ní konečně sama sebou.“

„Zkus o tom v tomhle modu mluvit s tátou.“

„Copak s ním, ale co s mámou? Ta by mě z toho nejraději vyléčila.“

„Můžeš mi ji sem poslat. Promluvím s ní o tom.“

„Ona má velké ego. Jít sem by pro ni byla potupná záležitost. Možná i já sama jsem pro ni teď potupa. Možná má strach, abych ji v očích druhých nezostudila.“

„Nejsi na ni příliš přísná?“

„Nemyslím si to.“

Lenka se odmlčí. Má všeho dost. V přítomnosti doktorky se jí sice ulevilo, ale pořád cítí úzkost a strach ze všeho. Dost ji to pohltilo a smetlo. Uvědomuje si to. Proto taky vyhledala akutní odbornou pomoc. Nestačila na to.

„Dej lidem okolo sebe čas na to si zvyknout. Přijmout to.“

„Jak dlouho? Co když se všichni odstřihnou?“

„Toho se neboj. Tady máš mou vizitku. Kdyby se dělo něco akutního, cinkni mi na mobilní soukromé číslo. Uvidíme se … za čtrnáct dnů. Čtvrtého dubna … v deset tu mám volné místo.“

Usměje se na Lenku. Ta se má k odchodu. Vstane a podá doktorce ruku.

„Moc děkuju.“

„Jsem tu. A žádnou hloupost! Slibuješ mi to? Ruku na to.“

Stiskne doktorce ruku ještě jednou. Cítí směrem k ní důvěru. Odejde a vstoupí do městského provozu. Volá hned Báru, ale nebere telefon. Má v úmyslu jít za ní domů. V tom spatří na parkovišti u platebního automatu svého tátu. Dívá se na něj přes ulici. Moc by si přála skočit mu na krk. Otec ji spatří až při odjezdu. Zastaví a ona nastoupí s obavami do vozu. Sedí dlouho vedle sebe, aniž by padlo jediné slovo.

„Tati, nechtěla jsem, aby se to zrovna takhle seběhlo. Asi jsem ti to měla říct dřív a na rovinu. Ale nešlo to.“

„Jo.“

„Já za to přece nemůžu!“

Vykřikne zoufale do prostoru. Už si s tou otcovou netečností neví rady. Má toho právě dost.

„Zpracuju to.“

„Vadí ti to moc?“

„Promiň mi to.“

„Já jen potřebuju vědět … jestli mě máš pořád rád.“

„Samozřejmě. Možná to teď ale nedokážu dát najevo.“

Otec ji obejme a políbí na čelo.

„Kdes vlastně byla?“

„Za psychiatričkou. Všechno se na mě sesypalo. Ve škole to je taky na hovno. Kámošky se oddalujou. Já to zvládnu, nemám ani jinou možnost. Ale nebylo se čeho a koho chytnout. Lekla jsem se toho. A tys byl daleko.“

Vidí, jak otci vlhnou oči. Pohladí ho. Otec pak bouchne do volantu pěstí. Přemůže ho zlost.

„Odpusť mi to.“

„To je oki, táto.“

Usměje se na něho. Má ho. A to pro ni v tu chvíli znamená strašně moc.

Autor: Jan Jurek | středa 1.5.2024 7:12 | karma článku: 8,02 | přečteno: 250x
  • Další články autora

Jan Jurek

Pozdě ale přece

„Co bys ráda?“ „Ráda bych si promluvila.“ „Něco jsem provedla?“ „Ne. Jsi ale moje nejlepší kamarádka. Potřebuju, abys mě alespoň vyslechla.“ „O co jde? Doufám, že Martin je ok.“ „Proč by nebyl?“

7.5.2024 v 13:59 | Karma: 7,56 | Přečteno: 229x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Pokec se spolužačkou

Rád sedává na lavičce při agua centru a sleduje lidi okolo. To místo mu dělá dobře. Není to tak vždy, ale někdy ano. A když má všeho dost, sebere se, sedne do auta a jede na to místo, kde má pár berliček, kterých se může chytnout.

3.1.2024 v 13:51 | Karma: 13,54 | Přečteno: 406x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Dokonalý manžel …

„Neexistuje! Nejsou takoví na skladě. Musíš se s tím, Ireno, smířit a brát to, co je. Taky už nejsi nejmladší.“ „Ale míry mám, Jitko, pořád ucházející.“ „To je dost pomíjivý a chlapi to vědí. V našem věku už také hledají jistoty.“

29.12.2023 v 12:16 | Karma: 14,62 | Přečteno: 556x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Nevlastní syn

„To dítě není tvoje.“ „Čí tedy?“ „Tvého kamaráda z vejšky. Zbouchnul mě jeden večer po akci. Oba jsme byli opilí, sami dva na koleji.“ „Stačí! Do detailů jít nemusíš! Po pěti letech manželství mi tohle oznámíš a tváříš se jakoby nic

27.12.2023 v 12:50 | Karma: 22,97 | Přečteno: 808x | Diskuse| Poezie a próza

Jan Jurek

Terapeutická hodinka

„Po čem teď jdete, co je vašim cílem?“ „Nevím, ztratil jsem se. Nebo to vím, ale nedaří se.“ „Proč?“ „Něco dělám asi špatně.“ „Dáváte tomu dost?“ „Možná ne ve všem.“ „Tak musíte přidat. Zaměřit se na sebe a na to svoje a být i trochu..

26.12.2023 v 10:34 | Karma: 8,73 | Přečteno: 179x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen

19. května 2024

Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...

Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí

19. května 2024

Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...

Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou

18. května 2024  16:55,  aktualizováno  22:06

Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...

Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické

18. května 2024  20:36,  aktualizováno  21:41

Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...

  • Počet článků 201
  • Celková karma 7,79
  • Průměrná čtenost 463x
Jsem původní profesí učitel. Příležitostně publikuji recenze v tištěných periodikách. Byl jsem třikrát oceněn v rámci celostátní scenáristické soutěže Filmové nadace Inogy Barrandov. Realizovaný celovečerní film dle mého scénáře Kluci z hor. Dále viz můj web www.jan-jurek.cz