Franco Bonisolli

Italský tenorista Franco Bonisolli (25. 5. 1938 – 30. 10. 2003) zvaný Il Pazzo, čili „Magor“. Označení umělce magorem je nelichotivé. Navíc, když za tím magorstvím byla zřejmě nějaká nemoc

· Franco se zčásti podílel na mém polapení operou. Zpíval v té Krajanově nahrávce „Il Trovatore“ s Leontyne Price, která mě dostala (Karajan, 1978). Dívám se na jeho nahrávky, je toho málo.

· Kdyby se dovedl ukáznit, jeho jméno by skončilo v síni slávy na prvním místě. Bohužel se ukáznit nedovedl a nedalo se s ním vyjít.

· Nyní se pustíme do sféry drbů. Já nevím, co přesně se stalo a ani úplně, kdy, a to jsem si psal s lidmi, kteří ten den hráli v orchestru. Protože drby mají být „šťavnaté“, začneme brutální verzí. Zkouška na Il Trovatore, za dirigentským pultem stál Herbert von Karajan (1978). Spory mezi dirigentem a Francem, představitelem Manrica, začaly hned z kraje zkoušky. Karajan držel nad Francem ochrannou ruku a ledacos mu odpustil. Došlo se k Francově árii „Ah si ben mio.. Di quella pira!“. Franco se začal vztekat. „Maestro, vaše tempo je tak pomalé, že tahám kou*e po jevišti!“ Karajan..“Ne, dirigent jsem tady já, když zrychlím, budeš štěkat jako pes!“. Franco se rozčílil, a jak držel v ruce dřevěný meč cikánského vojevůdce Manrica, po Karajanovi ho hodil. Karajan uhnul a Franco ten den skončil. Podle umírněné verze se pánové pouze pohádali a Franco odešel středem. Výsledek byl stejný, Franco skončil. Hod mečem po dirigentovi se prostě nevyplácí. Druhý den tu roli zpíval někdo jiný. Myslím si, že to byl Placido Domingo.

· Člověk by rád věřil, že ta brutální verze je drb, ale já se bojím, že není. Před mnoho lety jsem u kamaráda viděl incident na VHS kazetě. Bylo to koncertní provedení Rossiniho „G. Tella“. Pěvci seděli na židlích. Franco zpíval Tella a byl indisponovaný, šetřil se. Bylo to ale v Itálii, diváci na něj volali něco italsky. Francovi v jednu chvíli „přeskočilo“. Vstal z té židle, roztřískal ji na kousky a začal vřískat, jako tygr. Nikdy jsem nic tak trapně nechutného neviděl (A to jsem toho viděl opravdu hodně).

· Dále jsem četl, že slovně napadl Leontyne Price, že s tou černou *** zpívat nebude. Ale ona vždy věděla, co dělat a odpálila ho po svém. Já ale tohle verbální napadení neumím odpustit. Dialog „Ciao Leontyne“ a odpal „Ciao my ass!“ se vyznačuje opravdu vysokou intelektuální úrovní. Asi si neumíme úplně představit Francův výraz na takový odpal.

· Myslel jsem si vždy, že to tak zlé nebylo a že s ním byla v podstatě sranda.

· Známá story, kdy Franco tak protahoval držení výšek až všechny namíchl a inspicient mu spustil oponu na hlavu, mi vždycky přišla legrační.

· Jeho známý výrok, že opera je tuk a pop je sex.

· Když se o to člověk zajímá, humorný aspekt ale mizí. Byl posedlý sexem, byl zlý na kolegy a nedalo se s ním vyjít.

· Franco byl ze začátku velmi lyrický hlas. Jak stárl, hlas se rozlil do šíře a krásy. Když začaly ty excesy, začal hrozně tlačit a opravdu štěkal jako pes.

· Bonisolliho rodina nedávno vydala prohlášení, že měl Franco nezhoubné léze na mozku. Odpovídá to myslím tomu chování. „Franco, je mi to moc líto.“

· Ale vzdor tomu, nikdy nepřestanu obdivovat Francův jedinečný hlas a nikdy mě nepřestane mrzet jeho nešťastný příběh,

· Zkusíme pár ukázek:

· G. Verdi, Il Trovatore, Herbert von Karajan, Franco Bonisolli a Leontyne Price.. ah si ben mio .. di quella pira. Salzburg 1977, Hranice sice vzplála strašlivým plamenem, ale já na tom nejsem nijak lépe. Je to prostě testosteronový Manrico, který nemá žádnou obdobu. Tohle bylo prostě red-blooded, hormony a vroucí cikánská krev tekly přímo z jeviště. Asi si to nikdo neumí představit. Soprán je samozřejmě Leontyne.

https://youtu.be/HzBmAkJFISM

· G. Puccini, La Boheme, Che gelida manina, škoda toho ampexového tremola. Stopa toho excesivního chování už tam je.

https://youtu.be/u7kqvrNJy9o

· V pozdějším věku vypadal jako bubák. Ale ten výjimečný tenor tam stále byl.

https://youtu.be/44-o1PKpQBk

· Nahrávky:

·· Rostropovičova Tosca, Rostropovič obsadil do roli Toscy svoji ženu Galinu Višněvskou, a tenor je právě Bonisolli. Je to určitě moc dobrá nahrávka.

Puccini*, Galina Vishnevskaya, Franco Bonisolli, Matteo Manuguerra, Orchestre National De France, Mstislav Rostropovich – Tosca

· A pak zbývá Karajanův Trubadúr, pro mě osudová nahrávka, která mi navždy změnila život.

Verdi* - Leontyne Price, Jelena Obraszowa*, Piero Cappuccilli, Franco Bonisolli, Ruggero Raimondi, Chor der Deutschen Oper Berlin, Berliner Philharmoniker, Herbert Von Karajan – Il Trovatore

· Discogs uvádí ještě jiné nahrávky, ale ty já neznám a nebudu psát o něčem, co jsem nikdy neslyšel