Pokud posloucháte čro Plus, co říkají vaše uši na jejich znělky a hudební přeryvy mezi pořady? Je to strašné, ale nejhorší je, že si na to člověk nezvykne.

Ještě bych zmínil druhou vědu 94. symfonie Josepha Haydna, kde je jen velmi hlučný pouze jeden akrod, ale je s tím spojena závbavná historka.

Haydn byl velikán, ale trochu bojácné povahy. Neměl odvahu se postavit na vlastní nohy a byl ve službách hraběte Esterházyho, který si vydržoval vlastní orchestr v čele s Haydnem.

Haydn chodil v livreji služebníka, ale měl dost privilegované postavení. Esterházy měl hudbu rád a dobře věděl, co v Haydnovi má za naprostý unikát. Věděl, že komorníka nebo číšníka nahradí snadno, ale Haydna nikoli. Vážil si ho. Nicméně jeho hosté byli šlechtici a ne každý sdílel Esterházyho nadšení pro hudbu. Koncertů Esterházyho orchestru s Haydnem za dirigentským pultem se často účastnili jen ze společenské povinnosti bez jakéhokoli zájmu. A někdy při tom i dřímali.

Když Haydn napsal onu výše zmíněnou symfonii, dřímali i při její premiéře. Avšak v druhé větě bylo zakleto malé překvapení. Začíná potichu a během prvních taktl se ještě více ztišuje. A najednou přijde jeden velice hlučný akord a po něm se zase ztiší. Jak to ticho kolem, tak i ta hlučnost toho jednoho jediného akrodu jdou velice dobře dohromady s logikou melodie.

A Haydn, kterého už štvalo, jak Esterházyho hosté považují jeho koncerty za nudnou povinnost, se při dirigování na těch pár vteřin odvrátil od orchestru a díval se do publika, aby viděl, jak se při tom jednom hlučném akordu ti dřímající snobové lekli a jak sebou v tom překvapení trhli. A spokojeně se usmál.

V angličtině se ta symfinoe jmenuje "Surprise" (Překvapení) a v češtině a v němčině "S úderem kotlů" (v hantýrce se tympány nazávají kotle).

Poslechněte si tu druhou větu. Je příznačná i tím, že se mnohokrát opakuje jeden jediný hudební nápad, ale pokaždé jinak. Napadají mě jen dvatakové případy v historii hudby: Právě tento a potom první věta Šostakovičovy Leningradské symfonie. Oba jsou nádherné, ale u Šostakoviče tam není to překvapení.

Zde je odkaz na toho Haydna:

https://www.youtube.com/watch?v=4Cs_f3GupCo

Tady se hlásí jeden člověk, který si myslí, že při transkripci z jazyků, které nepoužívají latinku, je lépe se držet jejich oficiální transkripce a nevytvářet transkripci lokální (např. českou). Ruština ještě vcelku jde, ale česká transkripce čínských jmen prostě jenom hází klacky pod nohy autorům i čtenářům

Ruština a čeština jsou příbuzné jazyky a čeština má znaky s diakritkou na popis některých ruských znaků. Český přepis je bližší originálu.

Čínština je úplně jiná jazyková skupina a je to něco úplně jiného, tam máte určitě pravdu.