G. Verdi "Aida" přehled nahrávek

Průvodce operou Aida mám připraveného. Jen je dlouhý a únavný. Rozebereme tedy nejprve nahrávky. Tady bude přehledový článek a časem se k tomu vrátíme po jednotlivých nahrávkách podrobněji

Aida, Princezna Etiopská je Leontyne Price. Můžeme o tom vést spory, můžeme diskutovat, ale to na věci nic nezmění. Ale jsou zde další Aidy, které jsou na stejné úrovni a já si vzdor svému tvrzení nedovolím jednu nahrávku prohlásit za nejlepší.

· Začneme s Leontyne Price. Asi jste si všimli, že je to moje jednička

· Nejdříve ta první. Je to jedna z nejlepších verzí, které znám. Sir Georg Solti 1963, Leontyne Price, Jon Vickers. Ta útočná letka, která na vás útočí z desky, to se neslyší jen tak. Jon Vickers je pravda malinko neitalský, ale já mu to dávno odpustil. (9.1/10)

· Druhá Leontynina Aida má jeden problém. (Verdi, Leontyne Price, Placido Domingo, Sherrill Milnes, Grace Bumbry, Ruggero Raimondi, Hans Sotin, Erich Leinsdorf, London Symphony Orchestra, The John Alldis Choir – Aida 1971) problém není Leinsdorf jak byste čekali. Problém je, že existuje ta první. Stále jde v podstatě o referenční nahrávku, ale na tu první to prostě nemá (7.6/10)

· Následujicí verze způsobuje, že obal s přepisem obsazení samovolně hoří, jak je to žhavé. Zubin Mehta 1967, Verdi, Birgit Nilsson, Franco Corelli, Grace Bumbry, Mario Sereni, Orchestra, E Coro Del Teatro Dell’Opera Di Roma, Zubin Mehta – Aida. Tohle bych asi zařadil docela vysoko. Má to pár nedostatků. Birgitin hles je malinko neohebný. Birgit Nilsson je navíc taková trochu chladná. Corelli exhibuje. A nahrávací technici tomu moc nepomohli. Jako by tomu chyběla atmosféra. Ale já se k tomu rád vracím, vzdor tomu, že to není dokonalé. (7.4/10)

· Pak je tu ještě Karajan.. Verdi, Tebaldi, Bergonzi, MacNeil, Simionato, Vienna Philharmonic Orchestra (1959) Karajanní verdiárny mívají vždy svoje specifika. Starý nacista vždy věděl, co chce a také to dostal. Někdy to sice bývá úplně špatně, ale to tady není. To atakuje Soltiho a vyrovná se mu. Renata Tebaldi je sladká jako cukřík a Carlo Bergonzi je velmi inteligentní pěvec a tady je to naplno slyšet. (9/10)

· Karajan však v roce 1980 natočil remake. Verdi, Freni, Carreras, Baltsa, Cappuccilli, Raimondi, Van Dam, Ricciarelli, Moser, Chor Der Wiener Staatsoper, Wiener Philharmoniker, Karajan – Aida. Řada lidí z toho dostává škytavku, jak to nenávidí. Problém bude, že mají takové předsudky, že si to nikdy neposlechli. Já půjdu zcela kacířsky proti proudu. (8.3/10)

· Riccardo Muti vyšel u nás a je to zcela úžasná verze. Bez váhání koupit, když se ukáže „go do toho!“. Verdi, Caballé, Domingo, Cossotto, Cappuccilli, Ghiaurov, New Philharmonia Orchestra, Chorus Of The Royal Opera House, Covent Garden, Riccardo Muti – Aida (1974). Muti se nebojí vášnivých gest a má to tu pravou italskou šťávu. Caballé je slaďoučká jako cukřík a Placidissimo se tady moc neškrtí (8.4/10). Pokud tohle někdo řadí na první místo, vím, proč tak činí a nemám s tím problém.

· Jonel Perlea 1957 .. Verdi/ Bjoerling, Warren, Milanov, Orchestra And Chorus Of The Rome Opera House Conducted By Perlea – Aïda. Je tady jeden problém a tím je dirigent Jonel Perlea, který nahrávku přizabil. Jinak to ale má dost předností. Hlavní předností je Zinka Milanov. Zinka tady už nebyla mladá. Některé tóny, které vydává vzbuzují pochybnost, zda je vůbec člověk nebo zda jí nahrávací technici nepomohli. Bjorlingovi Radama moc nevěřím. Leonard Warren jako Amonasro je tady skvostem a ozdobou nahrávky. Nutno vzít v úvahu, že je to starší nahrávka, zvuk je mono a je malinko omezený.

· Tullio Serafin 1957. Verdi / Maria Callas / Richard Tucker / Fedora Barbieri / Tito Gobbi / Orchestra E Coro Del Teatro Alla Scala, Milano / Tullio Serafin – Aida. Přehled bez Marie Callas není žádný přehled. Vše je prvotřídní, ale já to rád nemám a nevím vlastně proč. Asi to bude tím, že to má takový hype. Chybu to ale nemá asi žádnou. (8.5/10)

· Verdi - Renata Tebaldi, Mario del Monaco, Ebe Stignani, Aldo Protti, Chorus And Orchestra Of The Accademia Di Santa Cecilia, Rome Conducted By Alberto Erede – Aïda, 1954. Mladá Tebaldi na vrcholu sil. Mario del Monaco, Ebe Stignani jako Amneris. Přejeme si něco více? Nemyslím. Tady dostanete velmi legrační bonus – Naprosto úletovou triumfální scénu. Aidovky jsou prostě úplně mimo ladění. Já takové věci ale beru s velkým srdcem. To se stane.. (7.8/10)

· Verdi, Tullio Serafin, Giuseppe Conca, Beniamino Gigli, Maria Caniglia, Ebe Stignani, Gino Bechi, Orchestra And Chorus Of The Opera House, Rome – Aida. Na LP to vyšlo až v roce 1967 ale vlastní nahrávka vyšla na šelaku v roce 1946. Je to něco jako poslední Mohykán. Obsazení je věru šokující. Kvůli technickému stavu se to moc poslouchat nedá. Vyžaduje to duši pravého operního magora, který ten šílený zvuk rozchodí. 8.8/10

· Giuseppe Verdi - Katia Ricciarelli · Placido Domingo · Elena Obraztsova · Leo Nucci · Nicolai Ghiaurov · Ruggero Raimondi · Lucia Valentini Terrani · Coro E Orchestra Del Teatro Alla Scala, Claudio Abbado – Aida (1982). Tohle je nefalšovaný a velmi poctivý průs*r. Není ani tak problém s Ricciarelli. Mimo jsou úplně všichni, včetně dirigenta. Všichni se snažili a dali do toho celou duši. Bohužel to nevyšlo a já to teď trashnu. I když to nedělám rád. 3.8/10

Není v mých silách se vyjádřit ke všem velkým Aidám jako byla Aprile Millo, Maria Chiara, Margaret Price a další. Omlouvám se.

· Dám sem ale jednu čestnou zmínku. To je ale videozáznam z představení. 3. 1. 1985 Poslední Aida Leontyne Price v divadle, byla to její derniéra. Toto vystoupení je považováno ze historické. Leontyne už zde zdaleka nebyla mladá. Na královnu krásy to také nikdy nebylo. Lidi ten večer dostali něco navíc, něco, co asi nečekali. Dostali její slzy. Kdyby to náhodou někoho zajímalo, pošlu mu to. Popravdě by mě to ale docela překvapilo, kdyby to někdo chtěl.

Odkaz