Jakožto člověka, jemuž se již blíží pětašedesátka, se mě týkala i doba před rokem 1989, kdy nebylo tak snadné se dostat k nahrávkám, které byly běžně k dostání v obchodech na západ od Aše. A proto bych k tomu, co píšete, ještě dodal, že ta Muttiho nahrávka s Milnesem a Carrerasem vyšla již tehdy na Supraphonu, takže ji měli k dispozici i obřané tehdejšího Československa.

S odstupem času se to může zdát maličkost, ale takové zdání by bylo mylné. Tehdy to byla velice podstatná věc.

Možná proto mám právě tuhle nahrávku nejraději. Prostě jsem ji svého času měl k dispozici jako jedinou a zvykl jsem si na ni.

Samozřejmě to byla Mutiho nahrábka (s jedním t), nikoli Muttiho.

Přepsal jsem se proto, že to jistý pan Massimo Mutti, který ovšem rozhodně není hudebník z povolání, je můj dobrý přítel a já to příjmení mám zafixováno s dvěma t. Síla zvyku rozhodla, že jsem to napsal "Mutti".

Zrovna jsem u pana Muttiho a jeho manželky byl na deset dní na dovolené v jejich chatě u moře a navštívili jsme spolu rodný dům Rossiniho v Pesaru. kam jsme si udělali stokilometrový výlet právě kvůli tomu Rossinimu.

Omluva za chybu při psaní.