Dietrich Fischer-Dieskau

řada operních fandů toto jméno okamžitě prokleje, že je to nejpřeceňovanější pěvec všech dob. Můžu říct, že to tak určitě není

Dietrich Fischer-Dieskau (28.5. 1925 – 18.5. 2012) Abych se stal velkým pěvcem, musím dostat velký hlas od přírody, musím na sobě roky makat a určitě to vyjde. A co když od přírody dostanu o něco menší objem hlasu? Tento pán je důkaz, že presto udělám díru do světa. Musím být velký muzikant a musím na sobě makat a makat a nikdy nepřipustit, že jsem ten o něco menší objem hlasu dostal. Řada lidí nemá Dietricha kvůli omezené dispozici ráda. Jeho baryton je ale jako med a nelze si ho s nikým splést. Zpívat uměl, jeho projev je velmi kultivovaný a skvělý. Bohužel ale dostal ten o něco menší objem hlasu a občas mi to vadí. Dikce je skvostná a je mu opravdu rozumět každé slovo. Výrazová stránka zpěvu je excelentní a dechberoucí.

Dietrich se narodil do rodiny učitele klasických jazyků. Zpěv studoval Dietrich od 16 let.

Během války byl Dietrich jako příslušník Wehrmachtu zajat a velkou část války strávil v zajetí v Itálii. I v zajetí se věnoval studiu zpěvu, v míře, kterou mu podmínky v zajetí umožnily.

Debutoval v Brahmsově Německém Requiem v roce 1947, kdy zaskočil za nemocného kolegu.

Jeho skutečným debutem však bylo až angažmá v Městském Divadle v Berlíně, kde vystupoval od roku 1948. Zde vytvořil několik rolí jako byl Wolfram v Tannhauserovi Richarda Wagnera nebo Markýz Posa ve Verdiho opeře Don Carlo.

Dietrich je synonymem pro interpretaci písní. Je synonymem pro Schubertovy písně jako je „Zimní cesta, Winterreise“ nebo „Krásná mlynářka, Die Schone Mullerin“. Vystupoval většinou za doprovodu legendárního pianisty Geralda Moora.

V roce 1952 vystoupil v legendárním cyklu Brahmsových písní.

Dietrich Fischer-Dieskau byl také propagátorem hudby moderních autorů jako Beniamina Brittena a mnoha dalších.

Zajímavá je jeho pedagogická činnost. Od roku 1983 byl profesorem zpěvu na Berlínské univerzitě.

Dietrich byl 4 x ženat. Jeho poslední ženou byla významná sopranistka Julia Varady.

Dietrich zemřel 18. 5. 2012 ve věku nedožitých 87 let.

Jeho jméno bude navždy zapsáno zlatým písmem ve síni slávy na Olympu klasické hudby.

Nevím, jak je možné vypadat, tak šíleně německy

https://youtu.be/bZZqZTKoFcM

V pozdějším věku vypadal Dietrich tak dobromyslně, že bych mu bez váhání a bez ptaní dal celou výplatu

https://youtu.be/jWsQCXlqk14

Nahrávky:

Tady se dá sehnat naprosto jedinečná verze Dona Giovanniho. Vydal to Supraphon na LP. Jestli na CD, to nevím. Na CD to ale určitě existuje, jen to nebude Supraphon - Wolfgang Amadeus Mozart - Dietrich Fischer-Dieskau, Ezio Flagello, Birgit Nilsson, Peter Schreier, Martina Arroyo, Martti Talvela, Reri Grist, Alfredo Mariotti, Orchester Des Nationaltheaters Prag*, Karl Böhm – Don Giovanni

Tosca (Maazel, Nilsson, Corelli, Dietrich FD) Je to jeden z kandidátů na nejlepší Toscu. Tam je DFD nejslabší článek (můj názor). Jeho Scarpia je zlej, odpornej, ale vlastně to není Scarpia. Já mu to nevěřím. Dietrichův hlas byl intenzivně školen, hnán až na limity možného, přesto to dle mého názoru nestačí.

Franz Schubert „Die Schone Muellerin“ - jeho provedení je považováno za etalon - souhlasím. Nikdy se to neomrzí a vždy se k tomu rád vrátím.

Gerald Moore a Dietrich Fischer-Dieskau, 1. verze je z roku 1962

Asi bych se klonil k té druhé verzi z roku 1972, zdá se mi vyzrálejší, z

Schubertova Zimní Cesta s Geraldem Moorem z roku 1963

Pak ke druhá verze z roku 1966 s Jorgem Demusem na piano

Jistě existují i nějaké další verze, nejsem s to je uchopit

Chcete-li nahrávku, kde je všechno špatně, tak by tu byla nahrávka Verdiho Macbetha z roku 1971 pod vedením Lamberta Gardelliho, Verdi, Souliotis, Fischer-Dieskau, Ghiaurov, Pavarotti, London Philharmonic, Gardelli – Macbeth

Elena Souliotis je jako Lady nepřijatelná a to, co tady ukazuje se poslouchat asi nedá. Dietrich se snaží, je kultivovaný jako vždy, ale nestačí to

Giuseppe Verdi - Dietrich Fischer-Dieskau, Renata Scotto, Carlo Bergonzi, Fiorenza Cossotto, Orchestra, Coro Del Teatro Alla Scala, Roberto Benaglio, Rafael Kubelik – Rigoletto, 1964

Tady je důkaz, že i s menším hlasem a omezenou dispozicí lze dosáhnout zázraků, když jste dostatečně inteligentní. Šlechtic mezi tenory, Carlo Bergonzi je tady ozdobou a třešničkou na dortu v naprosto skvostné nahrávce.

Giuseppe Verdi - Dietrich Fischer-Dieskau, Renata Scotto, Carlo Bergonzi, Fiorenza Cossotto, Orchestra*, Coro Del Teatro Alla Scala, Roberto Benaglio, Rafael Kubelik – Rigoletto