Pokud komunismus definoval vlastnictví podniků jako celospolečenské, jak by se mělo k tomuto tématu přistupovat, přitom myšlenka to není špatná, ale chybí tomu provedení, které by tuto myšlenku postavilo tam kde má být.
Pokud komunismus definoval vlastnictví podniků jako celospolečenské, jak by se mělo k tomuto tématu přistupovat, přitom myšlenka to není špatná, ale chybí tomu provedení, které by tuto myšlenku postavilo tam kde má být.
Je pravda, že myšlenka to není špatná. Přitom komunisté udělali vše proto aby byla naplněna. Ale naplněním této myšlenky se ukázalo jako chybné, protože se vycházelo ze špatných předpokladů. Jedním ze špatných předpokladů bylo, že ekonomika je definována tím, že vytváří hodnoty. Přitom ekonomika je definována tím, že vytváří vše od ničeho, čeho člověk nepotřebuje až po vysoce specializované věci. Řídit ekonomiku by bylo záhodno, ale jinak než přes vlastnictví podniků. Chtělo by to paralelu k systému, který vévodí světu, tedy že vlastnictví je posvátné, ale společenská funkce vlastnictví rovněž. Tohle by měl být základ pro vývoj nových poznatků, které provedou ekonomiku do stavu, kdy soukromé vlastnictví bude zachováno, přesto se bude moci mluvit o ekonomice, která dělá vše proto aby byla spravedlivá ke všem aktérům, které si vzali za cíl sloužit všemu co bylo vytvořeno, stejně tak vytvořit z ničeho něco. Tohle by mělo být jako základní úhelný kámen, kdy ekonomika by byla nástavba celého tohoto systému.
Zespolečenštění výrobních prostředků
Společnost vyžaduje diskuzi na téma: co člověk to individualita, která žije jako bytost ve společnosti jiných lidí. Tímto tématem se přiblížíme řešení celého problému na takové bázi, že jedinec pochopí vše, pokud se řekne zespolečenštění výrobních prostředků. O co by šlo. V kostce by šlo o to aby společnost dokázala řídit vše co v dané společnosti má vzniknout tak, že dokáže dát všemu to co potřebuje. Tedy, že výrobní firmy dostanou příležitost se podílet na věcech, které hýbou společností a je jich potřeba. Stejná míra by měla být ve formách služeb, kdy společnost definuje kvalitu tím, že nastaví pravidla pro celou společnost jako závaznou normu, která bude vyžadována všemi subjekty. Tímto by se tvořila společnost, která by věděla co si může dovolit, a jakou by měla mít funkci? Tuto otázku ponechám na posluchačích, kdy každý dokáže přijít s řešením problému, který se ve společnosti vyskytl. Nedá se říct, že neexistuje řešení problému, které tíží společnost, ale to by museli patřiční lidé dělat svou práci pořádně, aby nedocházelo k dlouhodobým excesům ve společnosti, které rozhlodávají morálku lidí, kteří pracují v zájmu společnosti. Tímto bych tuto diskuzi ukončil.
Dvě hlavní myšlenky mladého komunisty: Zájem o člověka a zespolečenštění výrobních prostředků.
Zájem o člověka by se dal definovat slovy, která vyřknu pouze jednou a to ta, že člověk je definicí sám o sobě, nedá se definovat ani nahradit, je sám o sobě vším.
Pochopením těchto slov se dostaneme k základnímu principu člověka, který je definován tím, že člověk je.
K zespolečenštění výrobních prostředků bych jen dodal, že společnost je taková, jací jsou lidé v ní. Proto se tato operace nedá provést všude, ale musí být ze strany lidí proto vhodný prostor.
Jsou materiální cíle východiskem změn?
Změna jak ji budeme pojímat se udá právě tím způsobem, kdy dojde k opuštění materialistické myšlenky jako celonázoru a místo ní bude dosažen člověk jako bytost na pomezí obou světů, který bude zastávat vše co by bylo záhodno zastávat. Postoj člověka bude určován silou, která bude vyvěrat přímo z něj a bude určující silou v ekonomice i ve společnosti. Dalo by se říci, že to bude jako doposud, přesto tam bude jedna změna. Lidé budou postaveni před problém vědění, které bude hlavní určující silou ve společnosti. Nebude to vědění nabyté ve škole, ale životem jakou souhrn poznatků člověka za které se bude stát se postavit jako člověk.
