Nesejdeme-li z cesty stane se neštěstí

Kdo ví, že být člověkem je o práci a ne o zahálce. Tohle povědomí se vytratilo, proto apeluji na lidi, probuďte se.

Kde skončili ovocné aleje? (pracovní název)

Byla doba zmaru a ta doba se prohlubuje, jak to myslím? Lidé si přestali vážit jídla a produktů, které jídlo reprezentují. Z jídla a svátku jídla se stal konzum nejen jejím požitím, ale i koupením. Tento konzum je příčinou toho, že zmizely všechny ovocné aleje. Jak je to dlouho co se tak stalo? Je to již dlouho, co lidé uvěřili systému, že zajistí lidem obživu a lidé věřící neřeší jak toho dosáhnou, upnou se na výsledek. Tento výsledek však nečekal nikdo. Lidé se vzdali všeho čeho reprezentuje příroda a lidský um. Jak to myslím? Myslím to tak, že dobývání jídla je stejným umem jako dělání jakékoliv činnosti, která vyžaduje specializaci. Tahle specializace byla v minulosti povšechná, kdy každý věděl a snažil se žít tak, aby naplnit míru, dostatečnou a netrádal hladem. 

Tahle míra nám tuze chybí. Je to míra člověka v tom co činí. 

Povšechná míra člověka je téma na další úvahu, proto se uplatní um člověka v tom co činí.

Rozhovor:

Není to krok zpátky když lidé věří systému tak, že dali na jeho bedra jejich obživu?
Je to pořádný krok zpátky. Nemusíme chodit kdoví jak daleko do minulosti, když se tohle stalo, stal se systém většinou dost nestabilní a lidé byly vystaveni hladu, protože si každý řekl: Co musím? Konzumovat a tahle mantra zůstala aniž by převážili zápory tohohle postoje. Zápory tohoto postoje za nedlouho zažijete na vlastní kůži, protože tento systém produkce jídla je nemocný a lidé rovněž.

Jak by měl vypadat rovnovážný stav člověka k produkci jídla?
Tohohle rovnovážného stavu se dosahuje těžko. Je to výdobytek poslední doby, kdy lidé podlehli módě být ve všem vyrovnaní a být se vším kamarádi, přitom si neuvědomují, že za vším je spousta práce, kterou ovšem nechtějí vykonávat. Spíš to jsou novodobý příživníci. Tyto příživníky bych tak nazval po zralé úvaze, protože nic jiného tito lidé nedokáží vyprodukovat, než další závislost.

Takže se bude muset každý člověk postavit k tomuto problému čelem a nechtít jen vystavit pózu.
Je to tak, lidé byli vedeni k tomu, že stačí zaujmout stanovisko a tím je vše vyřešené. Nikdo nevidí tu práci, které to stanovisko zastává. Každá chce sklízet plody práce, ale pracovat na nich nechce nikdo.

Není tato kritika, kritikou mladých, kteří se řítí světem jako smyslů zabavení a snadno všemu uvěří?
Není to kritika mládí, je to kritika společnosti, je to jak bych řekl výdobytek společnosti, která přestala plnit základní úlohu. Dát všemu co mu náleží.

Dobře vím jak těžké je naplnit tato slova, přitom si nedokáži představit, že by tak jednali masy lidí.

Myslím, že tento rozhovor bude pro spoustu lidí podmětný a bude inspirovat k zamyšlení všechny čtenáře.

Děkuji za rozhovor. I já děkuji za umožnění přiblížení mého názoru, který není názorem ale holou pravdou.