Nedělej nic co musíš, tato slova vytryskla z lidí

Dej na slova smíření, že co musíš je stejné jako je. Je to jen jiná varianta pochopení toho co znáš.

Nezlobte se na lidi, buďte lidmi tím, že dokážete dát všemu co potřebuje (pracovní název)

Jediná věta osloví člověka a to tím co jej zajímá. Je totiž mnoho lidí a spousta myšlenek, které lidi přijímají. Nejsou stejné myšlenky, stejně jako nejsou stejní lidé. Celá tato kombinace děla ze světa něco co se nedá zažít jinde. Život, který je životem všech a přitom i životem jednoho. Kdo jej objeví v sobě najde život, který žije v nás. Je to život vnitřní a vnější. Mezi těmito životy ač se to nezdá, tak není rozdíl. Co prožíváme zažíváme i na venek.

Aneb co je a co není vidět.  

Co je vidět je člověk a co není vidět je jeho vnitřní život, nebo to tak není? Pravda leží dalo od nás, kde stojí počátek všeho. Tento počátek se zhmotnil tím že nabyl důležitosti. Toto tajemství života bude skryto člověku po věky věků, přesto jej prožíváme dnes a denně. To co zažíváme uvnitř je totiž naší venkovní stranou. Tato strana tak není venkovní, ale je jedním, které je stejné jako my sami.

Toto tajemství, které žije s námi a my s ním je dáno tím, že vše je jedním. Lidé tak pochopí sami sebe i tím co dokáží zažít. To dělá z lidí premianty tím, že jim dává do rukou klíče od stvoření.

Kdo tyto klíče však vidí? Vidí je málokdo. Lidé nejsou s to pochopit život, přitom si nevšímají jemnosti, kterou život nese. Ta jemnost života je naším duchovním obrazem, kdy život je hrubý tak, jací skutečně jsme. Nejde o to jak se tváříme na venek, ale jací jsme uvnitř. Tato zásada dává lidem poznat vše.  

Toto pojednání sděluje to co cítím, je to pravda či není? Mohlo by být pravdou pokud lidé by uvěřili, co se však děje? Děje s to, že lidé spí. Nejsou s to uvěřit životu ani sami sobě, lidé tak nejsou posli z dálky, ale jsou posli toho kdo není. Není to tak, že že tu chybí ono je, ale že skutečně zastávají ono není bez je. Jsou neúplní, jsou zaměřeni jednostranně na život, který je jen jejich životem, alespoň tak to většina vidí. Nedokáží sdílet život s druhým stvořením, jen v tom co je zajímá. Nedokáží být bezprostřední bez toho, aby něco ovládali. To ovládání se lidem však vrátí jako bumerang. Až jednou lidé pochopí onu příčinu tohoto stavu, bude již pozdě se ptát, proč jsme šli tudy. Šli jsme tudy, protože jsem spali jako ti lidé co konají ne zlo, ale nevědomost, která není již vědomím.

Taková závěrečná slova musela padnout, protože lidé nejsou s to se probudit. Myslí si, že to vše udělá někdo za ně. Tato varianta neexistuje a lidé prozřou. Bude to sice pozdě, ale prozřou.