Kdo jednou pozná ono moře, pozná i to co je naším životem

Kdo si myslí, že moře je tu proto abychom se jezdili slunit, mýlí se. Moře je tu od toho aby nám naplnilo život poznatky sebe samých.

Věci složité jsou tak jednoduché. Co je vlastně složité?

Kdo si řekne věci jsou tak složité, že nechápu, nenamáháme se pochopit. Takový člověk kráčí životem jako nevědomý, kdy život jde a on taky jde, ale každý jinak. Těmto lidem bych vzkázal nedejte na život, který žijete, protože není to pravý život, je to jen chiméra, kdy život vám ukáže svou pravou část, v momentě kdy to budete čekat nejméně. Takový život se nežije, ale přejem si ho, tedy dostáváme přesně to co si přejem. Jak je možné, že lidé si přejí takový život? Je to z důvodů čistě osobních, kdy převažuje zarputilost života, dávat věcem jednoduchý význam. Tak jednoduchý, že nevidíme nic jiného, než jen tu jednoduchost.

Jak by měla vypadat skutečnost člověka, kerý jde? To jití je zárukou lidství, kdy člověk se kolébá ve větru, který jej unáší mořem. Jak je to možné? Vždyť máme směr, přeci? Máme, ale naším cílem není život, ale naplnění života, kdy cíl se mění podle našich kvalit. To co vidíme jako kvalitu je jen malá část života, kdo tedy ustrne, nedokáže již dávat ani přijímat nic coby obsahovalo kvalitou dané tím, že chápe ono moře.  

Toto moře je totiž v nás, je to moře zážitků i poznatků života, které si neseme kamkoliv jdeme. Je s námi všudy přítomné a dává nám tak jistotu prožitku i poznání ve světě, kde vše je ničím.

Děkuji za pozornost lidem, kteří chápou sami sebe jako chápou svět. Tito lidé najdou na konec to vše o čem píši. Život věčný.