Jestřábi a holubice v České národní bance

Je tomu už víc než rok co se stal novým členem bankovní rady ČNB pan Aleš Michl, který dnes v MF publikoval článek "Díky za vaši službu, veteráni". Už jsem taky veterán, ale nikdo z ČNB mi nepoděkoval.

V létě roku 2011 jsem po 32 letech věrné služby dostal padáka. Sbohem a šáteček. Ale nestěžuji si. Pravý opak je pravdou. Měl jsem tam toho už plné zuby a nedovedl si představit, že tam vydržím do důchodu. Ne, že by mne nebavila práce, ale mezilidské vztahy to byla jedna velká tragédie.

Když mi ve  Státní bance československé hrozili vyhazovem komunisté, to mi nikterak nevadilo, protože jsem to víceméně čekal, nicméně mne "zachránil" listopad 1989. Bohužel stále platilo a platí dodnes "koho chleba jíš, toho píseň zpívej". Když bankovní radu ovládli eurohujerové, byl jsem se svými názory a postoji nežádoucí s tím, že mi bylo řečeno, že nejsem "dostatečně loajální a že mé názory a postoje nejsou v souladu s cílem ČNB. Díky Bohu došlo k obměně osazenstva bankovní rady a mé euroskeptické postoje už tolik nevadily.

I když mi paměť už neslouží jako za mlada, leccos si pamatuji a dodnes to některým lidem není zrovna příjemné. To je však jiná kapitola. Holt člověk si pamatuje spíše ty traumatické situace než když je všechno relativně v pořádku. Sloužil jsem "věrně" pod Potáčem, Tošovským, Kysilkou, Tůmou a Singerem, ale když jsem v létě roku 2011 odcházel, nikdo mi nepoděkoval, nicméně odstupné bylo slušné a na pár měsíců, než jsem si našel novou práci, to stačilo. 

Když jsem opouštěl svůj pracovní stůl, od kterého jsem měl krásný výhled na Prašnou bránu a Obecní dům, činila bilanční suma ČNB 749 005 mil. Kč a její ztráta 200 329 mil. Kč. Z oficiálních údajů dekádní bilance banky vyplývá, že k 10. prosinci 2019 narostla aktiva a pasiva na astronomických 3 471 304 mil. Kč. To je téměř pětinásobný nárůst způsobený hlavně nárůstem devizových rezerv.

Ještě coby zaměstnanec banky jsem se svého času nemohl vnitřně smířit s tím, že bankovní rada se svého času rozhodla prodat zlato. V trezorech ČNB toho už pak moc nezůstalo konkrétně k 10.12.2019 v účetní hodnotě za 493 mil. Kč. Avšak devizové rezervy jsou enormní. Za 3 373 337 mil. Kč.

Je psáno, že hlavním cílem ČNB je pečovat o cenovou stabilitu, a že v souladu s tím, že ČNB s odbornou péčí nakládá s devizovými rezervami. No papír unese všechno podobně jako vážně míněný auditorský výrok, že ztráta banky bude uhrazena z jejích budoucích zisků ( to byla opakovaně používaná formulace, odsouhlasená vnějším auditorem, když jsem ještě měl na triku výkaznictví banky). Bůh nás tedy ochraňuj. Zisku totiž banka může dosáhnout pouze znehodnocením koruny a to si určitě většina obyvatel ČR nepřeje i když eurohujerů je kolem nás stále víc než dost. Možná by nebylo od věci, kdyby bankovní rada rozhodla, že za ty eura nakoupíme zlato, ale o tom si můžeme nechat jenom zdát. To by nám Evropská centrální banka zcela jistě nedovolila.