A jedeme dál

Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Bigbloger na Lidovkách byl zrušen. Holt všechno jednou končí...

Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje

Věci příjemné i nepříjemné, radostné i smutné jsou v životě dokonale promíchány. To proto, že ve skutečnosti není žádná chvíle sama o sobě ani zlá ani dobrá. Dobrý a zlý je jen člověk - který těmi chvílemi, situacemi a příležitostmi prochází a nějak jedná. Kazatel nás učí, že vším, co je zde zmíněno, je třeba projít. Nelze si ze života jen vyzobávat hrozinky. Je třeba jíst chleba i s kůrkou. K životu patří narození a umírání. Radost i pláč. Stavění i bourání. Zdraví i nemoc. Mlčení i mluvení. Boj i smíření. Nic nelze přeskočit a vynechat. Ve všem si je třeba uchovat nadhled. Všechno je třeba vypít až do dna. Moudrý člověk umí přijmout a prožít obojí. Nestydí se plakat a truchlit. Umí se však i smát a radovat. Umí milovat a být věrný, ale dovede se i rozejít a začít znovu. Ví, kdy objímat i kdy objímání zanechat. Pozná, kdy je třeba bourat a kdy stavět. Kdy pracovat a kdy odpočívat. Kdy se hněvat a kdy odpouštět. Neboť každý čas a každá chvíle je k něčemu dobrá. Každá příležitost je darem od Boha. Vše je třeba vzít vážně a vytěžit z toho něco dobrého. Radost i zklamání, přátelství i samota, štěstí i trápení, úspěch i prohra - to vše patří k životu a ve všem se člověk něčemu naučí. Víra v Boha nám však pomáhá vidět za vším tím střídáním časů a situací Boží vedení a pomoc.
Potíž je v tom, že člověk nikdy dopředu neví, kdy která chvíle přijde. Mnohé věci nás překvapí a zaskočí. Něco můžeme odhadnout. Jiné věci se musíme naučit přijmout. Něco si můžeme naplánovat sami, jiné věci se nás neptají. Ale vždycky je třeba, aby se člověk na sebe a čas, který právě prožívá, dovedl podívat zvenku a zachoval rozvahu. Nade vším, co se s námi děje, má poslední slovo Bůh. Náš život může být jako na houpačce. Chvíli dobře, chvíli těžko. Ale to nejdůležitější je, abychom poznali, jaký čas nám nyní nastal.

Rozhodně si nemyslím, že mám patent na rozum, ale patřím mezi ty, kteří věří, že existuje objektivní pravda a že je třeba jasně rozlišovat mezi dobrem a zlem.  V tuto chvíli si vůbec netroufám odhadnout, kolik stálých či občasných čtenářů si tento blog najde, ale budu rád, když články přivedou čtenáře k zamyšlení se nad tématem a k vyjádření osobního stanoviska k dané věci.