Zkreslené vidění - Znak hlouposti

Tomu, kdo si přivlastňuje patent na neomylnost, nelze s dobrým svědomím věřit ani dobrý den. Mít vždy pravdu je totéž, jako zamotávat se stále více do lží a sebeklamů.

 Pravda je modla, kterou má za svatou každý. Stojí si dokonce ještě o stupínek výše než inteligence. Řeknete-li o někom, že je blb, asi utrpíte okamžitou fyzickou újmu. Ale prohlásíte-li o někom, že je lhář, máte doživotního nepřítele.

 Nemýlí se jen Velký šéf, dále také nejspravedlivější společenský systém a, pochopitelně, maminka. Ještě by šlo říci režisér, ale to platí jen pro herce. Za Velkého šéfa si dosaďme Boha nebo diktátora či jiný kult osobnosti, oním systémem myslím různá státní zřízení provozovaná poslední dobou především komunisty. Neomylnost je ale pouhým předstupněm sebedestrukce a pádu do zapomenutí. Tím, že někdo odmítá přiznat si právo na omyl, vypovídá o své omezenosti, neschopnosti vývoje, zahleděnosti do sebe a zatuchlosti. Takový člověk není lidský a takový systém neslouží člověku. Toto vše se ovšem netýká maminky (a snad ani režiséra).

 Že každý považuje svou pravdu za pravou a jedinou, dávno víme. Strašné ovšem je, snaží-li se ji vnutit druhým. A nejhorší, a někdy až tragické, když se mu to povede.

 Opravdu nevím, co bych uvedl jakožto nejvýstižnější příklady, protože je jich tolik, že by se o tom dal natočit seriál stejně nekonečný, jako třeba Ulice. Snad největšími zásahy do života lidí v tomto směru jsou zákony. Za nesmyslné považuji především zákaz kouření v restauracích, povinnost svítit za dne pro automobilisty nebo zavedení inkluze ve školách. Skandální byl i rozsudek soudu, který obhajoval rozhodnutí ostravského hotelu neubytovat Rusy, kteří nepodepíší prohlášení, že nesouhlasí s anexí Krymu. A tak dále.

 Mít jiný názor na cokoli se v socialistickém Československu příliš nenosilo. Jedinou pravdu měla komunistická strana a dobře si ji hlídala. Rok od roku z Kremlu dostávala její nějakou vylepšenou verzi. Po těch časech se dnes některým lidem stýská. Po té tehdejší pravdě ani tolik ne. Mají totiž svou novou. Vlastně také zahraniční. A není to snad ani ideologie. Je to ale určitě způsob myšlení velmi podobný tomu komunistickému. Zase chtějí pro všechny občany ráj, štěstí a lásku. Ať to stojí, co to stojí. Vědí, co je pro nás dobré. A dají nám to. A opravdu rádi. I kdyby nám ruce a nohy zpřerážet měli!

 Čulibrk ví, že nemá vždy pravdu. Bohudíky.