Zkreslené vidění - Zásady humanismu

Jsou věci, které tvor vychovaný nebo žijící v jiné kultuře, v jiném světě, či myslící jinak není schopen pochopit. Neví a ani netuší, o čem je řeč.

 Jsou věci, které se nikdy nedozvíme. Citový život stonožky je nám vzdálen více, než cestování proti proudu času. A třeba takové drůbeží koncentráky o šlechetných úmyslech lidstva vypovídají více, než kterákoli vznešená ideologie. Je-li potíž, aby pochopil člověk člověka, jak chtít porozumnění mezi druhy?

 Nechme tedy zvířata zvířaty. Nehodlám fušovat do řemesla Joy Adamsonové, mámě lvice Elsy, Dian Fosseyové a jejím gorilám, ani ostatním přátelům přírody. Těmi ovšem nemíním nikoho z Greenpeace, Hnutí Duha, Dětí Země, či podobné ekologisty. Je těžké, někdy i nemožné, domluvit se na tom, co chceme. My spolu, lidé.

 Kdo s někým sousedí třeba na zahrádce jako já, ví, že jednu a tu samou věc lze vidět různě. Šlahouny maliní plížící se odvedle, které se rozrůstají po našem trávníku, mi vadí víc než rezatý plot na opačné straně. Maliny sklízím a šlahouny cpu zpátky, ale paní sousedka by se jistě urazila, kdyby věděla, co si o ní myslím. Ale domluva nefunguje a sprostě nemluvím ze zásady. Rezatý plot naopak svědčí o dobrých vztazích jinde. Vlastně ho ani nepotřebujeme.

 A tak je to všude. Kdo se domluvit chce, domluví se. I kdyby se domlouval němý s hluchým. A naopak někomu nepomůžou ani tři vysoké školy a znalost esperanta.

 Stejně jako je zbytečné praseti vyprávět o zásadách humanismu, nelze chtít po profesionálních politicích, aby vyslyšeli přání a požadavky prostého lidu. Za svůj profesní život se nikdy ani podobně necítili a ani po tom nezatoužili. Zkuste některému z nich například vysvětlit, jak je těžké soužití s lidmi, kteří jsou nejen nesnesitelně hluční a vulgární, ale navíc ani nechodí do práce, neudržují pořádek a základní hygienu a žijí jen z dávek a kriminální činnosti. A kterých je panelák tak plný, že ani někteří z nich už nepovažují za možné s ostatními bydlet. Kdysi v devadesátých letech se dokonce poslanec Michael Kocáb holedbal, že týden bydlení s nimi v Chomutově vydrží, ale nakonec byl snad rád, že přečkal jednu noc.

 Demokracie je jen pro nás, lidi odpovědné. Neodpovědní a neodvolatelní s imunitou, která jim zaručuje stejné bezpečí před trestním zákoníkem jako chovancům psychiatrické léčebny, žijí ve vlastním světě, ne nepodobném mafii. Nesvéprávní a nedotknutelní žijí v ráji anarchie. Oběma druhům podsvinčat plníme koryta my.

 Ale vysvětlujte praseti, jak je řezník šikovný.