Zkreslené vidění - Zásadový člověk

Zásadovost, upřímnost, vlastenectví, čestnost, obětavost, férovost. Vlastnosti, o nichž čteme v knížkách a slýcháváme od pamětníků. Víme ještě, co znamenají?

Dnes se už málokdo chlubí tím, že je zásadový. Znamená to, že má nějaké přesvědčení, podle něhož se snaží pokud možno vždy chovat. Být zásadový totiž obnáší i být omezen v možnostech a tedy i nepřistupovat na kompromisy. Čehož je schopen málokdo.

Nejenom, že se nenosí zásadovost. Mezi další vlastnosti, které jsou dnes spíše nadávkou, či je pochybné, co vlastně znamenají, patří třeba vlastenectví. Což byla vždy jedna z nejvýše ceněných ctností. Člověk, který byl vlastencem, byl ochoten za první republiky obětovat i vlastní život, pokud by se ta ocitla v ohrožení. Že dějiny šly jinam není podstatné. Komunisté vlastenectví nahradili internacionalismem, dnešní neomarxisté internacionalismus proměnili v multikulturní soužití a vlastence v nacionalisty a nebezpečné extremisty, které je třeba hlídat a jejich společenství pokud možno zakazovat.

Upřímnost. Už jsem o ní psal dost podrobně. Vlastnost dostatečně zdiskreditovaná bývalým premiérem za ČSSD Stanislavem Grossem. Není radno na veřejnosti odhalovat svá myšlenková zákoutí. Což platí jak pro politiky, kteří by nám měli jít příkladem, tak pro ostatní občanstvo. Nikdo to ostatně nedělá. Upřímnost se uplatňuje nanejvýš doma před zrcadlem, při soukromé sebekritice a zpytování svědomí. A obojí zas nebývá příliš časté – soudím podle zřejmých příznaků.

Čestnost. Také něco podobného a neobvyklého, jako zásadovost. Když se dnes někdo sám označí za čestného, je to přinejmenším podezřelé. Kdo by také o sobě mohl prohlásit, že nelže, je na něj spolehnutí, vždy udělá co slíbí, nekrade, nepodlézá, neudává a nepřikyvuje na každý nesmysl shůry spadlý? Zpravidla tak lze mluvit, a to jen kvůli konvenci, pouze o mrtvých lidech. Ti se už bránit nemohou.

Tím vším jsem chtěl říci jen to, že najít dnes někoho, kdo by si zasloužil důvěru alespoň trochu slušného člověka v takové míře, že ten by byl ochoten svěřit mu odpovědnost rozhodovat o jeho věcech na nejvyšší společenské úrovni zastupitelské demokracie, není jednoduché. Snad to ani není možné. A ne proto, že by bylo málo slušných lidí.

Jen ti méně slušní jsou víc slyšet a vidět.